ECLI:CZ:NSS:2016:NA.280.2016:41
sp. zn. Na 280/2016 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci navrhovatele: J. B., o
návrhu ze dne 7. 11. 2016, aby Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, ve kterém zruší usnesení
Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1701/16, a současně zahájil kárné řízení s
JUDr. Ludvíkem Davidem, CSc., soudcem Ústavního soudu,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 8. 11. 2016 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání navrhovatele,
označené jako „Kasační stížnost proti usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1701/16 ze dne
21. 10. 2016“. V tomto podání se navrhuje, aby Nejvyšší správní soud „vydal rozsudek, ve kterém
zruší usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2016 sp. zn. II. ÚS 1701/16 a současně zahájil kárné řízení
s JUDr. Ludvíkem Davidem, CSc., soudcem Ústavního soudu.“ Napadeným usnesením odmítl Ústavní
soud ústavní stížnost navrhovatele z důvodu nesplnění podmínek řízení v podobě zastoupení
navrhovatele advokátem.
Dle ustanovení §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění
(dále jen „s. ř. s.“) je kasační stížnost „opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná
na řízení (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.“
Pravomoc soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví upravuje ustanovení
§4 odst. 1 s. ř. s. tak, že soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím
vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného
celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,
(dále jen "správní orgán"), ochraně proti nečinnosti správního orgánu, ochraně před nezákonným
zásahem správního orgánu a kompetenčních žalobách. Dále pak dle §4 odst. 2 téhož zákona
ve správním soudnictví soudy rozhodují ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského
referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí, a o zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
Z uvedeného vyplývá, že shora označený návrh nemůže být kasační stížností,
neboť nesměřuje proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví,
nýbrž proti rozhodnutí Ústavního soudu. Navrhovatel se svým podání zejména domáhá
přezkoumání a zrušení napadeného usnesení, nicméně soudní řád správní neumožňuje žádnému
soudu v rámci soudní pravomoci správní přezkoumat rozhodnutí Ústavního soudu. Správní
soudnictví nepředstavuje další opravný prostředek vůči rozhodnutím Ústavního soudu. Z tohoto
důvodu pak v řízení, jež bylo tímto návrhem zahájeno, absentuje procesní podmínka soudní
pravomoci. K jinému než obdobnému závěru stran soudní pravomoci pak nelze dospět
ani v ohledu zbývajících částí návrhu; podávání a projednávání kárných žalob směřujících
proti soudcům Ústavního soudu nenáleží do pravomoci správních soudů.
Dle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl, nebo o téže věci již řízení u soudu
probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný
nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Nedostatek soudní pravomoci jakožto obecné podmínky kteréhokoli soudního řízení
správního je nedostatkem neodstranitelným (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 4. 2009, č. j. 5 As 19/2009 – 48). Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než na základě
ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. shora označený návrh odmítnout.
Jelikož Nejvyšší správní soud shledal neodstranitelný nedostatek podmínky řízení jakožto
důvod pro odmítnutí návrhu, nerozhodoval již o návrhu na ustanovení zástupce ani o žádosti
navrhovatele o osvobození od soudních poplatků.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě ustanovení §60
odst. 3 s. ř. s. tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť návrh
byl odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2016
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu