ECLI:CZ:NSS:2016:NAD.131.2016:47
sp. zn. Nad 131/2016 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce F. B., proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o nesouhlasu
Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci Krajského soudu v Praze, sp. zn. 43 Ad
83/2015,
takto:
I. Nesouhlas Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci vedené u Krajského
soudu v Praze pod sp. zn. 43 Ad 83/2015, je dův o d n ý .
II. Soudem místně příslušným k vyřízení věci je Krajský soud v Praze.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem předložil podle §7 odst. 5, věta druhá soudního řádu
správního (dále „s. ř. s.“) k rozhodnutí svůj nesouhlas s postoupením věci, vedené u Krajského
soudu v Praze pod sp. zn. 43 Ad 83/2015. Krajský soud v Ústí nad Labem proti postoupení věci
namítá, že podání žalobce ze dne 11. 12. 2015, kterým mělo být zahájeno řízení, nesplňuje
požadavky podle §37 odst. 2 s. ř. s. Toto podání bylo doručeno krajskému soudu v Praze
e-mailem bez elektronického podpisu a podle obsahu spisu nebylo doplněno v zákonem
stanovené lhůtě ani písemně ani v elektronické podobě s elektronickým podpisem.
K tomuto podání se tedy podle §37 odst. 2 s. ř. s. nemělo přihlížet.
Nejvyšší správní soud ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 43 Ad 83/2015 ověřil,
že podání ze dne 11. 12. 2015, označené jako žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení, bylo skutečně podáno pouze prostým e-mailem bez zaručeného elektronického
podpisu a ani později nebylo doplněno, jak vyžaduje §37 odst. 2 s. ř. s.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srovnej například rozsudek
ze dne 25. 4. 2007, č. j. 1 Afs 133/2006 – 48, zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz) je žaloba úkonem, jímž se disponuje řízením a jestliže
žalobce zaslal žalobu elektronicky bez ověřeného podpisu a ve lhůtě tří dnů jí příslušným
způsobem nepotvrdil, soud k ní neměl přihlédnout a řízení o ní neměl vůbec zahajovat, neboť
ve smyslu §32 s. ř. s. žádný návrh soudu nedošel. Citovaná judikatura dále uvádí, že pokud však
krajský soud o takovém „podání“ řízení zahájil, jediným možným postupem je, aby dle §46 odst.
1 písm. a) s. ř. s. ono „podání“ odmítl, neboť nejsou splněny podmínky řízení - nebyl podán
návrh na jeho zahájení - a tato vada je neodstranitelná.
Z judikatury zdejšího soudu rovněž vyplývá, že místní příslušnost soudu k projednání
a rozhodnutí věci ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s. lze určit teprve v návaznosti na konkrétní
předmět soudního řízení (viz usnesení ze dne 23. 12. 2011, č. j. Nad 32/2011 – 42).
Pokud tedy podání žalobce ze dne 11. 12. 2015 nesplňovalo náležitosti podle §37 odst. 2 s. ř. s.
a nemělo se proto k němu vůbec přihlížet, takže žádné řízení dle zákona zahájeno nebylo
(nemělo být), neexistuje z pohledu zákona žádné řízení s konkrétním předmětem, podle něhož
by bylo možné posuzovat a určit příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí věci.
Nesouhlas Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci je tedy důvodný.
Jako nejvhodnější následný procesní postup lze Krajskému soudu v Praze doporučit,
aby v posuzované věci zvážil splnění podmínek pro odmítnutí podání podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., a případně tak také rozhodl, neboť je soudem, kterému bylo e-mailové podání žalobce
ze dne 11. 12. 2015 určeno.
V dané procesní fázi je tedy místně příslušným soudem k vyřízení předmětného podání
Krajský soud v Praze. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní příslušnosti
jsou soudy vázány (§7 odst. 5 věta třetí s. ř. s.) a právní mocí tohoto usnesení pozbývá účinků
rozhodnutí Krajského soudu v Praze o postoupení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2016
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu