ECLI:CZ:NSS:2016:NAD.150.2016:36
sp. zn. Nad 150/2016 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o žalobě
na ochranu proti nečinnosti, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 10/2016 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu doručenou
Městskému soudu v Praze (dále „městský soud“) dne 13. 1. 2016, aby tento soud uložil
žalovanému ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku vydat rozhodnutí o odvolání žalobce proti
rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014, č. j. Spr 4231/2010, kterým bylo
rozhodnuto o žalobcově žádosti o informace ze dne 25. 11. 2010 podané podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, v níž žádal
o informace o bývalém předsedovi Městského soudu v Praze JUDr. Janu Sváčkovi.
Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci
jinému krajskému soudu podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že orgánem prvního
stupně v řízení o svobodném přístupu k informacím, jehož se žaloba týká, byl právě Městský
soud v Praze.
K návrhu městského soudu se souhlasně vyjádřil žalobce i žalovaný.
Nejvyšší správní soud návrh městského soudu na přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu posoudil a shledal, že je důvodný.
Podle §9 odst. 1 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nelze sestavit senát (tzv. nutná delegace).
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze
na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94).
Z návrhu předsedy senátu Městského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce
přísluší věc projednat, jsou patrné důvody pro vyloučení všech soudců, kteří vyřizují agendu
správního soudnictví, neboť v projednávané věci žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného
ve věci, v níž v prvním stupni rozhodoval Městský soud v Praze.
Nejvyšší správní soud se s názorem vyjádřeným v tomto návrhu ztotožňuje. Městský soud
v Praze, který ve správním řízení rozhodoval jako správní orgán prvního stupně, je subjekt
totožný se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout. Tato skutečnost by mohla vést
k důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců Městského soudu v Praze. Všichni soudci
specializovaných senátů tohoto soudu proto mohou být vyloučeni pro možnou podjatost.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti je zřejmé, že nelze pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného městského soudu sestavit senát, a z tohoto důvodu
jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat
o žalobě proti rozhodnutí soudu, u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje
na své rozhodnutí ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, v němž dospěl k závěru,
že v případě, kdy je ve správním soudnictví napadeno rozhodnutí místopředsedy krajského soudu
(Městského soudu v Praze) a o věci má rozhodovat tentýž soud, lze mít objektivní pochybnost
o nepodjatosti všech soudců tohoto soudu, neboť místopředseda soudu může v zákonem
stanovených případech vůči nim vykonávat úkoly státní správy. Vzhledem k tomu dojde k situaci,
že soudci specializovaných senátů místně příslušného soudu budou vyloučeni a nebude možno
sestavit senát.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh Městského
soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu podle
§9 odst. 1 s. ř. s. je důvodný, a proto přikazuje věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu
v Praze jako jinému než místně příslušnému krajskému soudu, který je soudem nejbližším sídlu
(bydlišti) účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu