ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.151.2016:20
sp. zn. Nao 151/2016 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Marka Bedřicha a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce Ing. J. H., proti
žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. 4868/16/5100-41454-711335, vedené
u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod spisovou značkou 15 Af 58/2016, o námitce podjatosti
soudců krajského soudu,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem Mgr. Václav Trajer, JUDr. Petr Černý, Ph.D.
a JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené
u tohoto soudu pod spisovou značkou 15 Af 58/2016.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o žalobě ve věci výše uvedené namítl podjatost všech soudců krajského
soudu rozhodujících ve věci, s návrhem na jejich vyloučení z projednávání a rozhodování nejen
této věci, a předložení věci jinému soudu z důvodu delegace nutné, protože jinak opět reálně
hrozí, že budou pokračovat v „dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soudů“.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci správního úseku příslušného krajského soudu
a žádný z nich přitom neshledal důvody zavdávající pochybnosti o podjatosti.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce
je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry
občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (článek 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich zástupcům). Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží
nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.
Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní.
[5] Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví
vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý,
nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou
kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování
protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou
nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000,
sp. zn. III. ÚS 26/2000). Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce
k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně
pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může vyplývat především z přímého
právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím
soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům
(ať již přátelský či nepřátelský) může být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem,
může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. Jak dále uvedl Ústavní soud, „poměr vyloučené osoby
k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem,
podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce nestranně přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím.“
(nález ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 187/10).
[6] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[8] Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně
a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobce. Žádná ze žalobcem
uvedených skutečností, respektive obecný nesouhlas žalobce s obsazením soudu, nepředstavuje
legitimní důvod pro vyloučení soudce z rozhodování věci.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro to, aby soudci Mgr. Václav Trajer, JUDr. Petr Černý a JUDr. Markéta Lehká byli vyloučeni
z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu