ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.269.2016:59
sp. zn. Nao 269/2016 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobců: a) Odborová
organizace Sluníčko, z. s., se sídlem Petrušov 152, Staré Město, b) M. B., proti žalovanému:
město Moravská Třebová, se sídlem T. G. Masaryka 32/29, Moravská Třebová, v řízení o
námitce podjatosti soudců 7. a 8. senátu Nejvyššího správního soudu vznesené žalobci v řízení
vedeném Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. Nao 229/2016,
takto:
Soudci osmého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Michal Mazanec,
JUDr. Miloslav Výborný a Mgr. Petra Weissová nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodování v řízení o námitce podjatosti vedeném u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. Nao 229/2016.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci se u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích žalobou
domáhali ochrany před nezákonným zásahem, který měl dne 8. 3. 2016 provést žalovaný pomocí
Městské policie Moravská Třebová za užití donucovacích prostředků v Městské knihovně
Ladislava z Boskovic. Zásah měl směřovat k dodržování rozhodnutí ředitelky knihovny o zákazu
uděleném žalobcům k pobytu, k užívání nebo ke vstupu do knihovny. Žalobci v řízení před
krajským soudem uplatnili námitku podjatosti soudců rozhodujícího senátu. Krajský soud proto
dne 23. 9. 2016 předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.
Věc byla přidělena k projednání osmému senátu Nejvyššího správního soudu, u něhož je vedena
pod sp. zn. Nao 229/2016; v případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze členů může být
osmý senát doplněn některým ze soudců sedmého senátu. Žalobci přípisem ze dne 9. 10. 2016
vznesli námitku podjatosti soudců osmého a sedmého senátu, kteří se v minulosti jakkoli zapletli
se zločinným komunistickým režimem. Podle žalobců nelze osoby, které vystudovaly komunistické právo,
považovat za skutečné právníky, pokud si opravdové právnické vzdělání alespoň nedoplnily
později nebo v demokratické zemi a době.
[2] Osmý senát proto věc vedenou pod sp. zn. Nao 229/2016 předložil předsedovi
Nejvyššího správního soudu k dalšímu opatření. Věc byla následně přidělena prvnímu senátu
k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců 8. a 7. senátu (zde vedena pod sp. zn. Nao 269/2016).
[3] Soudci osmého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Michal Mazanec,
JUDr. Miloslav Výborný a Mgr. Petra Weissová k námitce uvedli, že žalobce osobně neznají,
nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k řešené věci. Necítí se být podjatí a nejsou si vědomi
žádné skutečnosti, která by mohla zakládat důvod k úvahám o jejich podjatosti.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s.
musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž
podjatost soudce dovozuje.
[5] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto,
nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11).
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak
jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána
příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[7] Žalobci vznesli námitku podjatosti vůči soudcům osmého a sedmého senátu. Primárně
je však třeba zabývat se otázkou podjatosti soudců rozhodujícího senátu a teprve v případě, je-li
shledán důvod k vyloučení těchto soudců, může se Nejvyšší správní soud zabývat podjatostí
jiných soudců (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 - 33). První senát se proto zabýval nejprve otázkou, zda je dán důvod
k vyloučení soudců osmého senátu z rozhodnutí o námitce podjatosti vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. Nao 229/2016.
[8] Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodem pro vyloučení soudce může být pouze jeho
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat především
z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdy by mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich
zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (ať již zjevně
přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod.
[9] V projednávané věci Nejvyšší správní soud nezjistil žádný z důvodů pro vyloučení
soudců, jak jsou vymezeny v §8 odst. 1 s. ř. s. Podstatou domněnek žalobců o možné podjatosti
soudců osmého senátu je skutečnost, že jejich právním vzděláním je komunistické právo, tedy
zřejmě to, že svá právnická studia potřebná pro výkon funkce soudce absolvovali před rokem
1989. Žalobci nijak nekonkretizovali, v čem by tato skutečnost měla způsobovat takový poměr
soudců k věci, která by způsobovala jejich podjatost. Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných
soudců může vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobců týkající se vztahu soudců k projednávané
věci, jejím účastníkům či zástupcům. Obecnou námitku, podle níž soudci osmého senátu
studovali komunistické právo, a proto nejsou skutečnými právníky, nepovažuje Nejvyšší správní
soud bez uvedení dalších konkrétních tvrzení za dostatečně důvodnou k vyvolání pochybností
o podjatosti namítaných soudců.
[10] Podpůrně lze ve vztahu k této obecné námitce uvést, že dle judikatury Nejvyššího
správního soudu i Ústavního soudu se musí posouzení námitky podjatosti odůvodněné bývalým
členstvím soudce v KSČ řídit stejnými kritérii jako posuzování podjatosti z jiných důvodů;
i v tomto případě je tedy třeba zkoumat, zda vztah soudce ke konkrétní věci, účastníkům nebo
jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že tento nebude moci nebo schopen
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ÚS ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10,
nález ÚS ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05, usnesení NSS ze dne 25. 1. 2011,
č. j. Nao 7/2011 - 25, či ze dne 9. 2. 2011, č. j. Nao 6/2011 - 208). Ani v nyní posuzované věci
žalobci netvrdí žádný konkrétní důvod, pro který by ze skutečnosti, že uvedení soudci studovali
komunistické právo, měl vyplývat natolik intenzivní vztah ke konkrétní věci, pro který by nebyli
schopni nezávisle a nestranně rozhodnout.
[11] Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům podjatosti
pro poměr uvedených soudců k věci nebo k účastníkům řízení, námitka odůvodněna nebyla,
stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné skutečnosti nasvědčující
podjatosti nezjistil. Okolnosti, ze kterých žalobci dovozují podjatost, tak nelze považovat
za skutečnosti, jež by svědčily o existenci zvláštního poměru uvedených soudců k žalobcům,
žalovanému či k věci samé, pro nějž by měl mít soud pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Za situace, kdy rovněž dotčení soudci vyloučili existenci skutečností, jež by mohly být důvodem
k jejich podjatosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[12] Závěrem soud poznamenává, že mu neunikla skutečnost, že žalobci v řízení vedeném pod
sp. zn. Nao 269/2016 vznesli námitku podjatosti soudců prvního a druhého senátu. V ní uvedli,
že zběžnou lustrací zjistili, že všichni soudci prvního senátu vystudovali a rozhodli se živit
aplikováním „komunistického práva“. JUDr. Marie Žišková je bývalou členkou zločinecké
organizace, stejně tak JUDr. Miluše Došková. Žalobci mají podezření, že tichý mocenský puč
způsobil ovládnutí NSS bolševickými kádry. V dalším se námitka podjatosti de facto shoduje
s námitkou podanou proti soudcům osmého a sedmého senátu.
[13] Z procesního postupu žalobců i obsahu doposud podaných námitek podjatosti je zjevné
a očekávatelné, že žalobci by námitku podjatosti stejného či obdobného obsahu vznesli
iv případě postoupení věci dalšímu ze senátů Nejvyššího správního soudu a ve výsledku by došlo
k situaci, kdy by nezbyl žádný senát, který by mohl o námitce podjatosti rozhodovat. Jak uvedl
Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013 - 56, „[p]ři rozhodování
o vyloučení soudce je třeba mít na paměti též zachování funkčnosti soudu, resp. zákaz denegationis iustitiae,
z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou vyústit v situaci, kdy již nebudou
žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat - proto na vyšších stupních soudní soustavy, kde jsou možnosti
substituce vyloučeného soudce omezenější, je namístě zaujmout k vylučování soudců přístup restriktivnější než
na nižších stupních soudní soustavy, kde je řešení procesní situace v důsledku vyloučení soudců snazší, včetně
možnosti přikázání věci jinému věcně příslušnému soudu.“
[14] S přihlédnutím ke shora uvedenému a též k zásadám rychlosti a hospodárnosti řízení
proto již první senát tuto námitku podjatosti nepředložil předsedovi soudu k postoupení jinému
senátu a namísto toho sám věcně o předložené věci rozhodl.
[15] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného neshledal podjatost soudců osmého
senátu JUDr. Michala Mazance, JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Petry Weissové pro
rozhodování o námitce podjatosti žalobců vedené u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. Nao 229/2016. Uvedení soudci proto nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
v této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu