ECLI:CZ:NSS:2016:PST.14.2015:34
sp. zn. Pst 14/2015 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Barbary Pořízkové,
JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové, v právní věci navrhovatelky: vláda,
se sídlem nábřeží E. Beneše 4, Praha 1, proti odpůrci: Strakonická Veřejnost, se sídlem Velké
náměstí 142, Strakonice, o návrhu na pozastavení činnosti politického hnutí,
takto:
I. Činnost politického hnutí Strakonická Veřejnost se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 18. prosince 2015 podala u Nejvyššího správního soudu vláda (dále jen
„navrhovatelka“) návrh na pozastavení činnosti politického hnutí Strakonická Veřejnost (dále jen
„odpůrce“) podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“).
Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím, že odpůrce opakovaně nesplnil svou zákonnou
povinnost předložit Poslanecké sněmovně úplné výroční finanční zprávy, a to za roky 2013, kdy
sice dodatečně finanční zprávu předložil, avšak ta je z důvodu chybějících ročních účetních
výkazů neúplná, a 2014. V tomto směru odkázala na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu
č. 763 z 27. schůze konané dne 21. května 2015, k doplnění výročních finančních zpráv
politických stran a politických hnutí za roky 2012 a 2013, a na usnesení Poslanecké sněmovny
č. 761 z 27. schůze konané dne 21. května 2015, ke zprávě o kontrole výročních finančních zpráv
politických stran a politických hnutí za rok 2014. Jelikož odpůrce tuto svoji zákonnou povinnost
ve smyslu §18 zákona o politických stranách nesplnil ani dodatečně, lze mít za to, že jeho činnost
není v souladu s §4 písm. a) zákona o politických stranách, podle něhož vznikat a vyvíjet činnost
nemohou strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění
demokratických základů státu.
[2] Odpůrce se k návrhu, ač Nejvyšším správním soudem vyzván, ve stanovené lhůtě
nevyjádřil.
[3] Podle §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) rozhodl Nejvyšší
správní soud se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání.
[4] Nejvyšší správní soud předesílá, že se s odpůrcem nesetkává v řízení tohoto typu poprvé.
Na základě nesplnění povinnosti předložit Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy za roky
2010 a 2011 byla činnost odpůrce již jednou pozastavena (k tomu viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. května 2013, sp. zn. Pst 12/2013, dostupný na www.nssoud.cz).
Z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu č. 276 z 8. schůze konané dne 15. května 2014,
k doplnění výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za roky 2009 až 2012,
je nicméně zřejmé, že odpůrce dodatečně předložil úplné výroční finanční zprávy za roky 2010,
2011 a 2012, a jeho činnost byla znovuobnovena.
[5] Pokud jde o nyní vedené řízení, z obsahu spisu Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle
usnesení Poslanecké sněmovny č. 275 z 8. schůze konané dne 15. května 2014, ke zprávě
o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2013, na které
navrhovatelka výslovně neodkazuje, odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2013.
Z pozdějšího výše citovaného usnesení Poslanecké sněmovny č. 763 je pak zřejmé, že odpůrce
sice výroční finanční zprávu za rok 2013 předložil dodatečně, byla však neúplná. Konečně z výše
citovaného usnesení Poslanecké sněmovny č. 761 je zřejmé, že odpůrce nepředložil výroční
finanční zprávu ani za rok 2014. Poslanecká sněmovna proto požádala vládu o podání návrhu
na pozastavení jeho činnosti, jak se také stalo.
[6] Ze sdělení Ing. M. H., tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, ze dne 2.
února 2016, č. j. PS2016/1209 2016/KV/51, vyžádaného Nejvyšším správním soudem pro účely
tohoto řízení, vyplývá, že odpůrce předložil Poslanecké sněmovně dne 21. ledna 2016 Zprávu
nezávislého auditora pro členy politického hnutí Strakonická veřejnost za roky 2013 a 2014, nikoli
však výroční finanční zprávu v podobě předpokládané přílohou k vyhlášce č. 273/2005 Sb., o
vzoru formuláře pro předkládání výroční finanční zprávy politickými stranami a politickými
hnutími Poslanecké sněmovně, a s obsahovými náležitostmi podle §18 odst. 1 zákona o
politických stranách [zejména podle §18 odst. 1 písm. d): chybí přehled o darech a dárcích s
uvedením výše peněžitého daru, jména, příjmení, data narození a adresy místa pobytu dárce; je-li
dárcem právnická osoba, uvede se její obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo
osoby].
[7] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany
a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů
státu. Z §18 odst. 1 stejného zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně
do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění
konkretizovaném pod body a) až f) tohoto ustanovení. Podle §14 odst. 1 zákona může být
činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu
s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo se stanovami.
[8] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany
nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního. Podle
§96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle
skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.
[9] Na základě uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný
návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z výše citovaných usnesení
Poslanecké sněmovny) bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti,
neboť v zákonem stanoveném termínu nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně,
výroční finanční zprávy za roky 2013 a 2014. Za řádné splnění této povinnosti nelze považovat
ani výroční finanční zprávy, které odpůrce podal dodatečně. Obě výroční zprávy jsou neúplné,
neboť neobsahují všechny náležitosti stanovené §18 odst. 1 zákona o politických stranách,
zejména podle §18 odst. 1 písm. d), a nebyly předloženy na stanoveném formuláři podle
§18 odst. 4 a 5 zákona o politických stranách a přílohy k vyhlášce č. 273/2005 Sb., o vzoru
formuláře pro předkládání výroční finanční zprávy politickými stranami a politickými hnutími
Poslanecké sněmovně. Nejvyšší správní soud obzvláště obezřetně dbá na to, aby zabránil
přepjatému formalismu při zkoumání náležitostí předložených finančních zpráv (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. února 2015, č. j. Pst 11/2014 - 33), nicméně v tomto
případě je nutné zejména s ohledem na nedostatečnou identifikaci dárců hnutí ve smyslu
§18 odst. 1 písm. d) trvat na požadavku úplnosti výročních finančních zpráv. Odpůrce
tak nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 zákona o politických stranách, přičemž
nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší
správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany nebo hnutí.
[10] Ze smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy politická
strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily
se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové porušení
§18 odst. 1 zákona o politických stranách opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany
nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/94 ze dne 18. října 1995 (N 62/4 SbNU 113; 296/1995 Sb.),
podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli zákon jednorázově porušily,
nýbrž toto porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona) nemohou
vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím
demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany nebo hnutí
je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě
ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění politické strany nebo
hnutí. Podle §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí
při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem
k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku.
[11] Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí pozastavena, podají
orgány uvedené v §15 zákona o politických stranách návrh na rozpuštění strany nebo hnutí.
Podle §14 odst. 3 cit. zákona, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl
důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně
obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem
(k tomu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. Obn 1/2006,
dostupné na www.nssoud.cz). Jinými slovy, ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných
skutečností rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce, odpůrci nic nebrání v tom,
aby bezprostředně po dodatečném splnění zákonných povinností pokračoval v plném rozsahu
ve své činnosti.
[12] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Procesně ú spěšné navrhovatelce,
která by jinak měla na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším
správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti, ze spisu ani jiné nevyplývají, proto
jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politické hnutí je o p r á v n ě n o podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jeho rozpuštění
nebo jiné rozhodnutí týkající se jeho činnosti není ve shodě s ústavními nebo
jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto
rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný účinek (§73
a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění
pozdějších předpisů).
V Brně dne 3. února 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu