ECLI:CZ:NSS:2016:VOL.15.2016:22
sp. zn. Vol 15/2016 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního
a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí, složeném z předsedy
senátu Tomáše Langáška a soudců Josefa Baxy, Michaely Bejčkové, Radana Malíka, Pavla Molka
jako soudce zpravodaje, Miloslava Výborného a Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele:
Mgr. V. Ch., a dalších účastníků řízení: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů
1634/3, Praha 4, 2) MUDr. Lumír Kantor, Ph.D., bytem U Dvora 695/11, Olomouc, 3)
Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, se sídlem Karlovo
náměstí 317/5, Praha 2, ve věci návrhu na vyslovení neplatnosti voleb ve volbách do třetiny
Senátu Parlamentu České republiky konaných ve dnech 7. a 8. října 2016 (první kolo) a ve dnech
14. a 15. října 2016 (druhé kolo) ve volebním obvodu č. 61 v Olomouci,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 26. 10. 2016 se navrhovatel
domáhá vyslovení neplatnosti voleb. Stěžovatel poukazuje na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 6. 2010, č. j. Vol 2/2010 - 6, kterým byl odmítnut jeho návrh na prohlášení
neplatnosti voleb, a na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2010,
č. j. Vol 19/2010 - 12, kterým byl zamítnut návrh navrhovatelova otce na vyslovení neplatnosti
volby kandidátů do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, s tím, že jediným
vysvětlením postupu Nejvyššího správního soudu je to, že se řídil nálezem Ústavního soudu
ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09.
[2] Citovaný nález však byl podle navrhovatele v rozporu s ústavním pořádkem; pokud se jím
tedy Nejvyšší správní soud řídil, došlo k odepření spravedlnosti a systémovému kolapsu institucí
demokratického právního státu. Navrhovateli tak nezbylo než postupovat podle čl. 23 Listiny
základních práv a svobod, podle něhož je nejvyšší ústavní institucí sám navrhovatel; v důsledku
zmíněného kolapsu rovněž nemohl být úřad prezidenta republiky obsazen a rozhodnutí
prezidenta republiky ze dne 21. 4. 2016, č. 138/2016 Sb., o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu
České republiky a o vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů, neměl tudíž kdo vydat.
Akty provedené podle tohoto rozhodnutí jsou v důsledku toho nezákonné a volby konané
na základě tohoto rozhodnutí neplatné.
[3] Státní volební komise ve vyjádření k návrhu uvedla, že s ohledem na skutečnost,
že navrhovatel napadá zákonnost a ústavnost všech aktů provedených po vyhlášení voleb, není
příslušná posuzovat navrhovatelova tvrzení a vyjadřovat se k nim.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že návrh je přípustný, neboť obsahuje veškeré
zákonem stanovené náležitosti a byl podán u věcně příslušného soudu v zákonem stanovené
lhůtě, a to občanem ve vztahu ke kandidátovi zvolenému ve volebním obvodu, ve kterém
navrhovatel vykonával své aktivní volební právo, tj. ve volebním obvodu č. 61, čímž navrhovatel
splnil podmínky aktivní legitimace ve smyslu §87 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách
do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů. Ačkoliv návrh nebyl v tomto směru specifikován, ze zákonné úpravy
vyplývá omezení navrhovatele podat návrh pouze ve vztahu k danému volebnímu obvodu
(k podmínkám aktivní legitimace viz také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 6. 2006, č. j. Vol 50/2006 - 53, publ. pod č. 945/2006 Sb. NSS).
[5] Navrhovatel dovozuje neplatnost voleb na základě konstrukce spojující protiústavnost
nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 27/09 s údajným kolapsem státních institucí, v důsledku
čehož podle něj není úřad prezidenta republiky obsazen a volby neměl kdo vyhlásit. K tomu
Nejvyšší správní soud poznamenává, že není v jeho pravomoci přezkoumávat nálezy Ústavního
soudu, jak už ostatně uvedl v navrhovatelem citovaném usnesení č. j. Vol 19/2010 - 12.
V pravomoci Nejvyššího správního soudu rovněž není přezkoumávat legitimitu a legalitu výkonu
úřadu prezidenta republiky a zákonnost či ústavnost jím vydaných právních aktů. Soud má
pravomoc toliko přezkoumat platnost volby prezidenta republiky, nicméně volby současného
prezidenta republiky, konané v roce 2013, nejsou a ani nemohou být předmětem přezkumu
v tomto řízení. Žádná konkrétní tvrzení, na jejichž základě by mohl Nejvyšší správní soud
podrobit přezkumu volby do Senátu Parlamentu České republiky v roce 2016, navrhovatel
nepředložil.
[6] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud návrh zamítl. Učinil tak bez jednání,
jak mu umožňuje §90 odst. 3 s. ř. s.
[7] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ve věcech
volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2016
Tomáš Langášek
předseda senátu