ECLI:CZ:NSS:2017:1.ADS.339.2016:23
sp. zn. 1 Ads 339/2016 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: K. K.,
zastoupena JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem Tovačovského 3161, Kroměříž,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 9. 2015, čj. X, sp. zn. 244/2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, čj. 18 Ad 62/2015 – 31,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, čj. 18 Ad 62/2015 – 31,
se z r u š u j e.
II. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 9. 2015, čj. X, sp. zn.
244/2015, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační
stížnosti ve výši 3.900 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám
jejího zástupce JUDr. Vladimíra Papeže, advokáta.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Okresní správa sociálního zabezpečení v Ostravě (dále jen „správní orgán I. stupně“)
vydala den 26. 6. 2015 rozhodnutí č.j. X, sp. zn. NP/PR/16/15, kterým podle §124 odst. 1 a
odst. 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, uložila žalobkyni povinnost společně a
nerozdílně se společností PALPEMA s. r. o. (dále jen „společnost PALPEMA“) uhradit
přeplatek na dávce nemocenského pojištění – nemocenském - ve výši 228.990 Kč. Toto
rozhodnutí vycházelo z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2014, čj. 71 T
62/2014, kterým byla žalobkyně uznána vinnou pro přečin podvodu, neboť s obviněným M. P.,
jako zaměstnavatelem, v postavení jednatele společnosti PALPEMA, po předchozí vzájemné
dohodě a v úmyslu toliko vytvoření podmínek pro neoprávněnou výplatu co nejvyšších dávek
nemocenského pojištění a dávek podpory v nezaměstnanosti, podepsala dne 10. 11. 2010
pracovní smlouvu, jejímž výsledkem byl vznik formálního pracovního poměru u společnosti
PALPEMA. Dne 11. 11. 2010 pak žalobkyně vstoupila do stavu dočasné pracovní neschopnosti,
v důsledku čehož jí byly za období od 11. 11. 2010 do 25. 11. 2011 vyplaceny dávky
nemocenského pojištění nemocenské v celkové výši 228.890 Kč.
[2] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a rozhodnutí
správního orgánu I. stupně potvrdila.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, ve které namítala, že byla od počátku
domluvena s M. P., jednatelem společnosti PALPEMA, že mu bude zasílat část finančních
prostředků získaných z výplaty dávek nemocenského pojištění. Poskytla mu tak částku
119.000 Kč, jak vyplývá z výpisů z jejího bankovního účtu. Žalobkyně upozornila, že rovněž M.
P. je trestně stíhán pro trestný čin podvodu a v případě jeho odsouzení tak nelze uvedenou částku
přičítat výlučně k tíži žalobkyně. Žalovaná tedy měla s vydáním napadeného rozhodnutí vyčkat na
případné odsouzení M. P.
[4] Krajský soud žalobu neshledal důvodnou, a proto ji výše specifikovaným rozsudkem
zamítl. Konstatoval, že v souladu s §124 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění není vůči
odpovědnosti žalobkyně rozhodné, že se na sjednání fiktivního pracovního poměru podílel i pan
P., neboť žalobkyně odpovídá s ním, jako jednatelem společnosti PALPEMA, za přeplatek
společně a nerozdílně. Správní orgán I. stupně proto správně uložil uhradit částku 228.890 Kč
společně a nerozdílně žalobkyni i společnosti PALPEMA. Nebylo tak důvodu, aby žalovaná
vyčkávala na ukončení trestního řízení ve věci obžaloby podané na M. P. Odpovědnost
společnosti PALPEMA zastoupené jednatelem M. P. totiž dostatečně vyplývá z citovaného
trestního příkazu.
II. Důvody kasační stížnosti
[5] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu jeho nezákonnosti dle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a vrátil věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
[6] Stěžovatelka uznala, že cílem uzavření pracovního poměru se společnosti PALPEMA
bylo vytvořit podmínky pro neoprávněnou výplatu co nejvyšších dávek nemocenského pojištění.
Soud však nenahlížel na věc v širších souvislostech, zejména nepřihlédl ke skutečnosti,
že stěžovatelka byla nucena od počátku průběžně zasílat část získaných finančních prostředků
v celkové výši 119.000 Kč panu P. Tato skutečnost je pro správní řízení klíčová, neboť v případě
odsouzení pana P. nelze vyplacenou částku přičítat k tíži jen stěžovatelce a společnosti
PALPEMA, nýbrž i k tíži pana P., jakožto zosnovatele trestného činu.
[7] Správní orgán si nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin (viz §57 odst. 1
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). Pokud probíhá trestní řízení proti skupině osob, proti
kterým navíc správní orgán I. stupně podal trestní oznámení, měl správní orgán dle §64 odst. 1
písm. c) správního řádu přerušit správní řízení do doby vydání pravomocného rozsudku ve věci
trestního stíhání pro podvod vedeného proti panu P. Správní orgány se tedy nemohly před
ukončením trestního stíhání vypořádat s tvrzením stěžovatelky, že společně a nerozdílně s ní
odpovídá za přeplatek jak společnost PALPEMA, tak její jednatel pan P., leda že by si tento
úsudek o řešení předběžné otázky – zda pan P. spáchal trestný čin - učinily v rozporu s právními
předpisy samy.
III. Vyjádření žalované a replika stěžovatelky
[8] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zopakovala, že v napadeném rozhodnutí
vycházela z pravomocného trestního příkazu, jako rozhodnutí soudu o předběžné otázce dle §57
správního řádu. Za dané situace neměla důvod vyčkávat ukončení trestního řízení s M. P., neboť
rozhodné skutečnosti – tedy odpovědnost společnosti PALPEMA, zastoupené jednatelem M. P.
– byly bezpochyby konstatovány v uvedeném trestním příkazu. Správní orgány jsou povinny
rozhodovat v rámci platné právní úpravy (§124 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění), která
jasně stanoví, že za situace, kdy přeplatek způsobí více subjektů, vzniká jejich společná
odpovědnost jako odpovědnost solidární, tudíž v daném případě za vzniklý přeplatek na dávce
ručí společně a nerozdílně jak stěžovatelka, tak společnost PALPEMA.
[9] Stěžovatelka ve své replice setrvala na názoru, že žalovaná nepostupovala v napadeném
rozhodnutí správně. Tím, že uložila přeplatek k úhradě pouze stěžovatelce a společnosti
PALPEMA, v podstatě rozhodla, že pan P. není zavázán odpovědností za vyplacený přeplatek
nemocenského pojištění.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] Předmětem přezkumu je rozhodnutí o přeplatku na dávce nemocenského pojištění.
Odpovědnost za přeplatek upravuje §124 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, podle
kterého: „Pojištěnec nebo jiný příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo přijal dávku
nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než
náležela, anebo jinak zavinil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, je povinen
uhradit plátci dávky přeplatek na dávce. Jestliže jiná fyzická osoba nebo právnická osoba zavinila, že dávka byla
vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, je povinna uhradit plátci dávky přeplatek na dávce.“ Podle
odst. 3 téhož ustanovení „[j]estliže přeplatek na dávce podle odstavce 1 způsobilo více subjektů, odpovídají
plátci dávky za přeplatek na dávce společně a nerozdílně a vzájemně se vypořádají podle míry zavinění, pokud
se nedohodnou jinak. Spory o vzájemné vypořádání rozhodují soudy.“
[13] V posuzovaném případě je nesporné, že se stěžovatelka dopustila přečinu podvodu,
na základě kterého jí byla neoprávněně vyplácena dávka nemocenského pojištění – nemocenské –
za období od 11. 11. 2010 do 25. 11. 2011 v celkové výši 228.990 Kč, jak vyplývá z trestního
příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2014, čj. 71 T 62/2014. Předmětem sporu
je však otázka, zda by měl odpovědnost za přeplatek na dávce nést spolu se stěžovatelkou také M.
P., jednatel společnosti PALPEMA, u které byla stěžovatelka formálně zaměstnána. Stěžovatelka
argumentuje tím, že pan P. byl zosnovatelem trestného činu podvodu a že mu část neoprávněně
získaných finančních prostředků postupně zasílala na bankovní účet. Domnívá se proto, že
správní orgány měly vyčkat výsledku trestního stíhání vedeného proti panu P.
[14] Z uvedeného trestního příkazu, který v dané věci představoval rozhodnutí soudu
o předběžné otázce ve smyslu §57 správního řádu, správní orgány a posléze i krajský soud
dovodily, že vznik přeplatku na nemocenském pojištění způsobily a jsou za něj solidárně
odpovědné stěžovatelka a společnost PALPEMA. Z napadených rozhodnutí zároveň vyplývá,
že trestní příkaz byl dostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí o přeplatku na dávce,
a že pokud byla shledána odpovědnou společnost PALPEMA, není již předmětné zabývat
se případnou odpovědností pana P., který vystupoval v pozici jednatele uvedené společnosti.
S těmito závěry ani s interpretací trestního příkazu se Nejvyšší správní soud neztotožňuje a
přisvědčuje stěžovatelce, že tak byla nepatřičně vyloučena možná odpovědnost M. P. za přeplatek
na dávce nemocenského pojištění.
[15] Pochybení správních orgánů i krajského soudu tkví zejména v tom, že nerozlišovaly mezi
jednáním pana P., jako samostatného subjektu odděleného od společnosti PALPEMA,
a jednáním společnosti PALPEMA, za níž jednal pan P. jako její jednatel. Jinými slovy jednání
pana P. automaticky ztotožňovaly s jednáním společnosti PALPEMA, což ale ve všech případech
nemusí platit. Vůbec tak nepřipustily možnost, že by přeplatek na dávce mohl způsobit také
přímo pan P., neboť nezkoumaly, jestli se i on přímo podílel na podvodu spočívajícím ve
sjednání fiktivního pracovního poměru. Závěru o možné odpovědnosti pana P. by přitom mohla
nasvědčovat jak skutečnost, že byl v dané věci obviněný (což vyplývá z trestního příkazu), tak
tvrzení stěžovatelky, že osobně získal z neoprávněné výplaty dávek majetkový prospěch, neboť
mu stěžovatelka část získaných peněz poslala na účet. Těmito okolnostmi se však správní orgány i
krajský soud odmítly zabývat, byť byly pro posouzení věci relevantní.
[16] Jak plyne z §124 odst. 1 a 3 zákona o nemocenském pojištění, na vyplácení dávek
v rozporu se zákonem může současně participovat více osob, které jsou následně odpovědné
za vrácení přeplatku na vyplacených dávkách, přičemž u jejich vzájemného vypořádání
se přihlédne k míře jejich zavinění. Proto je nezbytné určit okruh osob, které se podílely
na nezákonném vyplácení dávek, a to zejména v souvislosti s ochranou dvou veřejných zájmů.
V prvé řadě je nutné dosáhnout spravedlivého řešení dané věci tak, aby správní orgán konstatoval
odpovědnost za vrácení přeplatku dávek všech protiprávně jednajících subjektů (může jít např.
o organizátora protiprávního jednání, zaměstnance, zaměstnavatele či lékaře, který úmyslně
vystaví nepravdivé potvrzení o pracovní neschopnosti), nikoli pouze jen některých aktérů
protiprávního jednání. Rovněž je třeba zkoumat, v jakém postavení se protiprávního jednání
dopustili. V druhé řadě je pak nutné chránit zájem státu na vrácení nezákonně vyplacených dávek.
Jinými slovy je třeba posílit dobytnost pohledávky státu tím, že správní orgán vymezí okruh všech
subjektů zapojených do protiprávních aktivit, které státu odpovídají společně a nerozdílně.
Je totiž obecně představitelné, že některé z odpovědných osob nebudou dostatečně solventní,
a proto bude možné domáhat se vrácení přeplatku po další odpovědné a solventnější osobě.
Následné vyrovnání vzájemných závazků mezi solidárně odpovědnými osobami je pak otázkou
ryze soukromoprávní.
[17] Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit žalované, že všechny podstatné skutečnosti pro
rozhodnutí o přeplatku na dávce nemocenského pojištění neoprávněně vyplacené stěžovatelce
byly konstatovány v uvedeném trestním příkazu.
[18] Okresní soud v Ostravě konkrétně v trestním příkazu konstatoval, že stěžovatelka
„s obviněným M. P. [...], jako zaměstnavatelem, v postavení jednatele společnosti PALPEMA s.r.o., po
předchozí vzájemné dohodě, [...], podepsali pracovní smlouvu, jejímž výsledkem byl vznik formálního pracovního
vztahu u společnosti PALPEMA s.r.o. [...]“. Krajský soud uvedené poněkud nepřesně vyložil tak, že
stěžovatelka „přistoupila ke sjednání pracovního poměru po předchozí domluvě se společností PALPEMA,
s.r.o. zastoupené M. P., jakožto jednatelem“. Podle Nejvyššího správního soudu je přitom z trestního
příkazu spíše patrné, že k domluvě o uzavření fiktivního pracovního vztahu došlo mezi
stěžovatelkou a panem P., který mohl zneužít svého postavení jednatele ve společnosti
PALPEMA, a za tuto společnost formální pracovní smlouvu podepsat.
[19] Krajský soud navíc v napadeném rozsudku dospěl ke značně rozporuplným závěrům.
Nejprve totiž uvedl, že vůči odpovědnosti žalobkyně není rozhodné, že se na sjednání fiktivního
pracovního poměru podílel i pan P., neboť stěžovatelka odpovídá s ním, jako jednatelem
společnosti PALPEMA, za přeplatek společně a nerozdílně. Následně však uzavřel, že správní
orgán I. stupně postupoval správně, pokud uložil uhradit přeplatek na dávce nemocenského
pojištění solidárně stěžovatelce a společnosti PALPEMA. Je tak zřejmé, že krajský soud zcela
ztotožnil odpovědnost pana P. s odpovědností společnosti PALPEMA. Ve skutečnosti ovšem ze
správních rozhodnutí vyplývá, že za přeplatek odpovídá pouze stěžovatelka a společnost
PALPEMA, a nelze z nich tak vyvodit také odpovědnost pana P. Je třeba upozornit, že M. P. je
sice jednatelem této společnosti a dle veřejně dostupných informací z obchodního rejstříku také
jedním z jejích společníků, to ovšem automaticky neznamená, že bude sám vzniklý přeplatek na
dávce nemocenského pojištění hradit.
[20] Nejvyšší správní soud tak přisvědčil stěžovatelce, že krajský soud ani žalovaná
se nezabývaly věcí v širších souvislostech a nezkoumaly další skutečnosti, které by eventuálně
mohly vést k závěru, že za přeplatek na dávce je odpovědný také pan M. P. Zejména bude nutné
prověřit, jak dopadlo trestní stíhání vedené proti panu P. Pokud by správní orgány dospěly
k závěru, že přeplatek na dávce způsobil také pan P., bylo by namístě jej v souladu s §124 odst. 3
zákona o nemocenském pojištění považovat za solidárně odpovědného spolu se stěžovatelkou,
případně dalšími subjekty. Pouze z výše citovaného trestního příkazu totiž nelze dovodit, kdo byl
spolu se stěžovatelkou za vzniklý přeplatek na nemocenském pojištění odpovědný, resp. kdo
vznik přeplatku způsobil. Nad rámec kasačních námitek Nejvyšší správní soud poznamenává, že
z trestního příkazu není jednoznačně patrné ani to, že by k úhradě přeplatku měla být ve smyslu §
124 odst. 1 a 3 zákona o nemocenském pojištění povinna také společnost PALPEMA.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[21] Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že námitka nezákonnosti
napadeného rozsudku krajského soudu je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. tento
rozsudek zrušil. Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení
před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí
krajského soudu může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního
orgánu [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.]. V dané věci by krajský soud v souladu s vysloveným
právním názorem neměl jinou možnost než zrušit rozhodnutí žalované. Nejvyšší správní soud
proto podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. zrušil také napadené rozhodnutí žalované a věc jí vrátil
k dalšímu řízení.
[22] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a současně
zrušil i rozhodnutí žalované, byl povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti
i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§110 odst. 3,
věta druhá, s. ř. s.).
[23] Stěžovatelka měla ve věci úspěch, podle §60 odst. 1 s. ř. s. jí tedy přísluší právo
na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení stěžovatelky tvoří mimosmluvní odměna jejího
zástupce podle §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a hotové výdaje. Nejvyšší správní soud proto
přiznal stěžovatelce částku 1.000 Kč za tři úkony právní služby, spočívající v převzetí a přípravě
zastoupení, podání žaloby a podání kasační stížnosti [§7 ve spojení s §9 odst. 2 advokátního
tarifu]. Dále přiznal třikrát částku 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony spojenou
(§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkově je tedy žalovaná povinna zaplatit stěžovatelce
na náhradě nákladů řízení částku 3.900 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Vladimíra Papeže,
advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2017
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu