ECLI:CZ:NSS:2017:1.ADS.35.2017:33
sp. zn. 1 Ads 35/2017 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: M. L.,
zastoupená JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 138/4, Brno, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížova 25, Praha 5, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2015, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2016, č. j. 41 Ad 37/2015 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Petrovi Navrátilovi, advokátovi,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3.146 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 5. 2015, č. j. X odňala žalobkyni od 20. 6. 2015
invalidní důchod podle §56 odst. 1 písm. a) a §39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále „zákon o důchodovém pojištění“). Podkladem pro rozhodnutí byl posudek o
invaliditě MSSZ Brno ze dne 11. 5. 2015, podle kterého již žalobkyně není podle §39 odst. 1 zák.
o důchodovém pojištění invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
je její pracovní schopnost snížena pouze o 20 %.
[2] Námitky žalobkyně žalovaná zamítla v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 2. 9. 2015.
Potvrdila předchozí rozhodnutí, avšak s tím rozdílem, že stanovila pokles pracovní schopnosti
žalobkyně o 10 % vyšší. Konstatovala, že pracovní schopnost žalobkyně je snížena o 30 %.
[3] Žalovaná v napadeném rozhodnutí vycházela z nového posudku o invaliditě ČSSZ ze dne
1. 9. 2015. Tento posudek potvrdil, že žalobkyně již není invalidní podle §39 zákona
o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
toho času její pracovní schopnost pouze o 30%. Podle posudku rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní
schopnosti je zdravotní postižení podle kapitoly V (duševní poruchy a poruchy chování), položky 4
(afektivní poruchy — poruchy nálady; deprese, manie, hypomanie, cyklotymie, dystymie), písm. b) (lehké
postižení, depresivní epizody, mírné fáze kratšího trvání, hypomanie, lehce snížená úroveň sociálního fungování,
některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí
č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Citovaná vyhláška stanoví pro tato postižení míru
poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 až 20 %. S přihlédnutím k osobnostním rysům
účastnice řízení posudek ČSSZ stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici
procentního rozpětí, tj. 20%. Pro ostatní somatická postižení, která jsou samostatně jen méně
závažná, ale ve vzájemné souvislosti mají na pracovní schopnost účastnice řízení také dopad,
posudek hodnotu poklesu pracovní schopnosti zvýšil podle §3 odst. 1 citované vyhlášky
o dalších 10 % a celkově tak činila 30 %.
[4] Žalobkyně napadla rozhodnutí o námitkách žalobou u Krajského soudu v Brně, který
ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Soud si vyžádal posudek od posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudek MPSV“), který potvrdil závěry
předchozího posudku žalované, a shodně s ním stanovil konečnou procentní míru poklesu
pracovní schopnosti žalobkyně ve výši 30%. Z posudku tedy jednoznačně vyplývá, že žalobkyně
není invalidní, neboť její pracovní schopnost nepoklesla nejméně o 35 %, tedy v míře předvídané
§39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění jako kritérium pro určení invalidity.
[5] Krajský soud konstatoval, že posudek MPSV vycházel ze zjištění zdravotního stavu
žalobkyně a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými
nálezy nejsou rozpory, které by se týkaly skutečností významných pro posudkový závěr.
Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu,
který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech. Jelikož
krajský soud zhodnotil posudek jako přesvědčivý a objektivní, ztotožnil se se závěrem posudkové
komise, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně k datu vydání napadeného
rozhodnutí je 30 %, což invaliditě dle platného zákona o důchodovém pojištění neodpovídá.
II. Obsah kasační stížnosti
[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační
stížností z důvodů podle §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
[7] Stěžovatelka především opakovala a rozvinula své žalobní námitky, tedy zejména
že pokles její schopnosti soustavné výdělečné činnosti nebyl správně posouzen. Uvedla,
že prvoinstanční rozhodnutí ze dne 20. 5. 2015 se opírá o posudkový závěr, který posudková lékařka
učinila, aniž by podrobně zkoumala zdravotní stav žalobkyně. Rozhodnutí bylo již předem
připravené, lékařka se vůbec nezajímala o současný zdravotní stav žalobkyně, pouze oznámila,
že rozhodla o poklesu její pracovní schopnosti o 20 %, a jednání ukončila. Proti tomuto rozhodnutí
podala námitky, které byly zamítnuty, ovšem pokles pracovní schopnosti byl navýšen o 10%, tedy
celkově její pokles pracovních schopností činil 30 %. Ani s tímto závěrem stěžovatelka nesouhlasí,
protože nebylo přihlédnuto k jejímu zhoršenému zdravotnímu stavu. Stěžovatelka poukázala
na obsah lékařských zpráv, z nichž považuje za prokázané své zdravotní hendikepy, zhoršený
psychický stav, bolesti krční páteře a hypertenzi.
[8] Ohledně napadeného rozsudku stěžovatelka namítla, že krajský soud věc posoudil
s mimořádnou stručností. Omezil se na konstatování, podle nějž posudková komise zasedala
ve správném složení, měla k dispozici všechny odborné nálezy o zdravotním stavu žalobkyně,
s nimiž se vypořádala a srozumitelným způsobem je zdůvodnila. Kromě uvedeného napadený
rozsudek neobsahuje žádné další odůvodnění, přičemž ani výrok napadeného rozsudku soud
jinak neodůvodnil.
[9] Podle stěžovatelky závěry rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2015 nejsou v souladu
se skutečným stavem věci, jelikož nezohlednil část podkladů rozhodných pro posouzení všech
zdravotních obtíží stěžovatelky. Rozhodnutí žalované je založeno mimo jiné na závěru,
že je stěžovatelka kontinentní, což – jak poukázala již v žalobě - se nezakládá na pravdě.
Stěžovatelka trpí dlouhodobě urgentní mikcí, úniky moči, a i tento její zdravotní hendikep mající
návaznost na v minulosti prodělané operace mimořádně ztěžuje její pracovní uplatnění.
Stěžovatelka svou inkontinenci dlouhodobě léčí, což prokazuje i její zdravotní dokumentace.
Přesto správní orgány tento hendikep stěžovatelky zcela pominuly a ani krajský soud s námitkami
žalobkyně v tomto směru nevypořádal. Přitom právě tento nedostatek je zásadní, protože kdyby
jej žalovaná zohlednila, došlo by ke zvýšení procentního vyjádření poklesu pracovní schopnosti
stěžovatelky, která je – dle vydaných rozhodnutí – v hraničním pásmu invalidity. Pokud by tedy
žalovaná uvedené zdravotní obtíže řádně zohlednila, mohla dospět k jinému rozhodnutí
o rozsahu snížení pracovní schopnosti stěžovatelky a přiznání invalidního důchodu.
III. Vyjádření žalované
[10] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnila s napadeným rozsudkem.
[11] Poukázala zejména na to, že během řízení před krajským soudem posudková komise
MPSV objektivně zjistila zdravotní stav stěžovatelky a došla ke stejnému závěru jako žalovaná,
tedy že stěžovatelka již není invalidní dle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Podle
žalované subjektivní úvahy stěžovatelky, vlastní přesvědčení a vyhodnocení správnosti míry
pracovní schopnosti nejsou důvodem pro ponechání invalidního důchodu.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud předně podotýká, že ve věcech invalidních důchodů, které jsou
podmíněny dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem účastníka řízení, je rozsah soudního
přezkumu vymezen povahou věci. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení
dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou, o které si správní soud nemůže učinit
úsudek sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, je posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění svěřeno Ministerstvu práce
a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Ty jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry
o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudky soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle
zásad uvedených v §77 odst. 2 s. ř. s., tedy jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy jím
provedenými i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem. V případě potřeby může
soud uložit také zpracování posudku znalci z oboru posudkového lékařství.
[15] Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení ve věci invalidity ověřuje to, zda
posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (srov. ustálenou judikaturu
Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54,
ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 – 24, či rozsudek ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 1 Ads 152/2016 – 46), případně – namítala-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková
komise řádně obsazena.
[16] Pokud je posudek úplný, přesvědčivý a vypořádává se se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, včetně skutečností namítaných účastníkem, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem
pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (viz např. rozsudek ze dne 23. 10. 2008,
č. j. 3 Ads 72/2008 – 50, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 – 48). Z posudku musí být
proto zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné
zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. Odborné posudkové závěry ovšem
nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soudci nemají odborné
lékařské znalosti.
[17] V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení je považováno za jeho rozhodující příčinu.
Za rozhodující příčinu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad
na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Procentní
míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze
k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise je povinna odůvodnit zařazení
zdravotního postižení pod konkrétní položku uvedené přílohy i určení míry poklesu pracovní
schopnosti v rámci rozpětí stanoveného v jednotlivých položkách, včetně případného navýšení
podle §3 téže vyhlášky.
[18] Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních
postižení, hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní
schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních
zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§2 odst. 3 vyhlášky
č. 359/2009 Sb.). Míra poklesu pracovní schopnosti určuje, zda je pojištěnec invalidní. Tak
je tomu v případě, kdy z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles
pracovní schopnosti pojištěnce nejméně o 35 % (§39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění).
[19] Při určování poklesu pracovní schopnosti musí posudková komise vyjít ze zdravotního
stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření a přitom vzít v úvahu: a) zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %
a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též
to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek (§39 odst. 4
zákona o důchodovém pojištění).
[20] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval první kasační námitkou – námitkou
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Tuto otázku
je třeba posuzovat právě ve světle výše uvedených zákonných a judikatorních principů pro soudní
přezkum invalidity, jak uvedeno v předcházejících odstavcích.
[21] Odůvodnění závěrů krajského soudu v napadeném rozsudku je sice stručné, avšak
vyhovuje uvedeným principům. Celý text odůvodnění rozsudku stručný není (šest stran textu);
naopak krajský soud obsáhle citoval posudky žalovaného i posudek MPSV, a to ke všem
žalobním bodům, resp. ke všem subjektivním potížím stěžovatelky, na něž stěžovatelka v řízení
před krajským soudem poukázala (hypertenze, inkontinence a zhoršení psychického stavu).
Stěžovatelka tvrdila, že se krajský soud nevypořádal srozumitelně a přesvědčivě se žalobními
námitkami. Krajský soud však na tvrzení žalobkyně ohledně urologických postižení reagoval
citací posudku MPSV: „Urologické vyšetření prokazuje mírný únik moče pří stresové profilometrii
s doporučením vhodnosti pomůcek pro inkontinentní. Dle urolog. nálezu předloženého při jednání PK udává mírné
zlepšení, snížení nočního močení, přes den mikce častější, používá vložky. Parciální únik moči sám o sobě
nezpůsobuje podstatný pokles pracovní schopnosti.“ Vyjádřil se i k tvrzeným potížím s hypertenzí
a citoval posudek MPSV, podle něhož „praktický lékař ve zprávě pro OSSZ ze dne 1. 4. 2015 léčení
hypertenze neuvádí ani v dg. souhrnu. “
[22] Nelze vytýkat krajskému soudu, že se spolehl na odborné posouzení otázky zdravotního
stavu stěžovatelky a míry poklesu pracovní schopnosti a že odborně nehodnotil závěry
posudkové komise MPSV. Krajský soud se naopak jimi zabýval a výslovně konstatoval,
že posudková komise zasedala ve správném složení, měla k dispozici všechny odborné nálezy
o zdravotním stavu žalobkyně, s nimiž se vypořádala, a tyto srozumitelným způsobem pro
žalobkyni i soud zdůvodnila. Vzal také v úvahu, že ke shodným závěrům dospěl posudek ČSSZ
i posudek MPSV. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že odborné posudkové
závěry nemohou podléhat hodnocení soudu z hlediska své správnosti (v podrobnostech bod
16 tohoto rozsudku).
[23] Krajský soud s ohledem na specifika přezkumu věcí invalidního důchodu dostatečně
odůvodnil, proč se se závěrem posudku MPSV ztotožnil. Nejvyšší správní soud tedy konstatuje,
že rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný. Námitku stěžovatelky ohledně
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku tudíž neshledal důvodnou.
[24] V kasační stížnosti dále stěžovatelka namítá, že žalovaný nevzal na zřetel urologické
potíže stěžovatelky. K tomu je však nutno vzít v úvahu klíčový důkaz, posudek MPSV,
provedený v řízení před krajským soudem. Posudek MPSV totiž odkazuje na výsledky
urologického vyšetření žalobkyně (společností Urohelp s.r.o. – viz str. 6 a 7 posudku, na č. l. 23
a 24 spisu krajského soudu). Posudek MPSV neidentifikuje urologickou poruchu, která
by závažností odpovídala klasifikaci dle kapitoly XIV (Postižení močové a pohlavní soustavy), oddíl
A (Postižení močové soustavy) položky 8 (Inkontinence moče u žen) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce
a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Posudková komise vzala různá méně
závažná somatická postižení stěžovatelky (tedy včetně urologických nálezů, ale např. i nálezů
neurologických a ORL) do úvahy při zvýšení hodnocení poklesu pracovní schopnosti o 10 %.
Přesto však celkové hodnocení poklesu pracovní schopnosti nedosáhlo hodnoty 35 % či více, což
je kritériem pro přiznání invalidity.
[25] Stěžovatelka ostatně při výslechu před krajským soudem k obsahu posudku MPSV spíše
jen obecně uvedla, že s ním nesouhlasí a také jen obecně poukazovala na problémy „psychické, ale
i další problémy, které jsou v posudku uváděny.“ Nakonec ani kasační stížnost samotná nepolemizuje
s konkrétními závěry posudku MPSV. Popsaná objektivní zjištění posudkové komise, při nichž
komise vycházela z dostatečně doložené zdravotní dokumentace, spolu s výslechem stěžovatelky
umožnily krajskému soudu vytvořit si dostatečnou představu o zdravotním stavu stěžovatelky.
Ani námitka stěžovatelky, že nebyly dostatečně zohledněny její urologické potíže při posuzování
zdravotního stavu, tedy není důvodná.
[26] Stěžovatelka tak v kasační stížnosti neuvedla žádné skutečnosti, které by vyvracely
úplnost, přesvědčivost a správnost posudků, z nichž při posouzení věci vycházel krajský soud.
Nejvyšší správní soud podotýká, že pro přezkum rozhodnutí žalované je podle §75 s. ř. s.
rozhodný skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Současně
Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že – ač nezpochybňuje subjektivní potíže stěžovatelky
- důkazy provedené krajským soudem nepřisvědčují tomu, že by tyto zdravotní potíže mohly být
základem pro přiznání její invalidity. Pochopitelně nic nebrání stěžovatelce, aby při zhoršení
zdravotního stavu v budoucnu podala novou žádost o invalidní důchod. Tvrzení o zhoršení
zdravotního stavu by však při posuzování invalidity musel opětovně posoudit posudkový lékař
žalované.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[27] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
[28] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační
stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti
nevznikly.
[29] Usnesením ze dne 9. 3. 2017, č. j. 1 Ads 35/2017 – 21, ustanovil Nejvyšší správní soud
stěžovatelce zástupce JUDr. Petra Navrátila, advokáta. Dle §35 odst. 8 věty první za středníkem
s. ř. s. platí v takovém případě odměnu za zastupování a hotové výdaje zástupce stát. Odměna
ustanovenému zástupci náleží za poskytnutí dvou úkonů právní služby dle vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), spočívajících v první
poradě s klientem včetně přípravy a převzetí zastoupení zástupcem ustanoveným soudem
[§11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu] a doplnění kasační stížnosti [písemné podání ve věci
samé dle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Podle §7 a §9 odst. 2 citované vyhlášky náleží
zástupci odměna za dva úkony právní služby v částce 2.000 Kč, podle §13 odst. 3 citované
vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 600 Kč. Zástupce doložil plátcovství DPH. Celkem
tedy zástupci přísluší odměna ve výši 3.146 Kč, která mu bude zaplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu