ECLI:CZ:NSS:2017:1.AS.319.2016:38
sp. zn. 1 As 319/2016 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: M. N.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2015, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2016, č. j. 19 Ad 37/2015 – 129,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2016,
č. j. 19 Ad 37/2015 - 129, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
[1] Žalobkyně (stěžovatelka) brojí žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) proti v záhlaví popsanému rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla její námitky proti
rozhodnutí ze dne 8. 1. 2015, č. j. X.
[2] Usnesením ze dne 18. 3. 2016, č. j. 19 Ad 37/2015 – 66, krajský soud stěžovatelce přiznal
zcela osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl její žádost o ustanovení zástupce
(výrok II.). Výrok II. tohoto usnesení zrušil Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti
podané stěžovatelkou rozsudkem ze dne 2. 6. 2016, č. j. 9 As 77/2016 – 35, a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Usnesením ze dne 8. 6. 2016, č. j. 19 Ad 37/2015 – 87, krajský soud stěžovatelce
ustanovil zástupkyni JUDr. Libuši Šmehlíkovou, advokátku, přičemž jde o osobu, kterou
navrhovala ustanovit svým zástupcem též stěžovatelka.
[4] Dne 22. 8. 2016 stěžovatelka požádala o změnu ustanoveného zástupce pro vážné
narušení nezbytné důvěry. Ustanovená zástupkyně dle stěžovatelčina názoru nevyužila všech
dostupných zákonných prostředků ve stěžovatelčin prospěch, nečinila dostatečné kroky k účinné
ochraně oprávněných práv a zájmů; stěžovatelka pocítila změnu v přístupu ke své osobě a byla
nucena obrátit se na poradny a poradce. V té souvislosti vyšla najevo skutečnost personálního
propojení MUDr. S. K., předsedy komise na jednání PK MPSV dne 10. 8. 2016 a JUDr. Libuše
Šmehlíkové, a to přes kontrolní orgány Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny, což dle
stěžovatelčina názoru zakládá střet zájmů, případně podjatost ustanovené zástupkyně. Současně
požádala o změnu ustanoveného zástupce na JUDr. Milana Ostřížka.
[5] Ke stěžovatelčině žádosti se ustanovená zástupkyně vyjádřila v přípisu ze dne 29. 8. 2016.
Uvedla, že učinila všechny potřebné úkony, stěžovatelce byla plně k dispozici pro telefonní
i osobní konzultace. Není si vědoma změny přístupu ke stěžovatelce a vylučuje neochotu
ke konání osobních porad v advokátní kanceláři. S klientkou osobně jednala dne 27. 6. 2016,
2. 8. 2016, e-mailem pak dne 15. 6., 21. 6., 22. 6., 23. 6., 22. 7., 25. 7. Dne 10. 8. 2016 se zúčastnila
jednání posudkové komise MPSV, stěžovatelku předem informovala o vhodnosti její účasti
na jednání. Stěžovatelka svou zástupkyni neinformovala o tom, že na jednání nedorazí; učinila tak
až dne 10. 8. 2016 prostřednictvím SMS zprávy. Posudek stěžovatelce neprodleně zaslala
a informovala ji, že při jednání u soudu požádá o vypracování srovnávacího posudku.
Ustanovená zástupkyně současně vyloučila jakékoli propojení s MUDr. K., které by mohlo mít
vliv na vypracování posudku; jedná se pouze o profesionální kontakt. Závěrem zástupkyně
vyslovila souhlas se zproštěním zastupování stěžovatelky.
[6] K výzvě soudu ustanovená zástupkyně sdělila, že v Revírní bratrské pokladně, zdravotní
pojišťovně, zastává funkci předsedkyně Rozhodčího orgánu; členem tohoto orgánu je též
MUDr. K. Tuto osobu zná zástupkyně z pracovní činnosti. Bližší, případně přátelský vztah, který
by založil její podjatost, vylučuje a považuje za spekulaci.
[7] V záhlaví popsaným usnesením pak krajský soud návrh stěžovatelky, aby ustanovená
zástupkyně byla zproštěna povinnosti zastupovat, zamítl.
[8] V odůvodnění usnesení krajský soud shrnul předcházející řízení. Z obsahu spisu neplyne,
že by zástupkyně konala v rozporu s §16 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen
„zákon o advokacii“). Soud neshledal ani důvody pro zproštění podřaditelné pod §19 cit. zákona.
Uvedl, že v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008,
č. j. 8 As 43/2007 – 156, musí soud při rozhodování o takovéto žádosti vždy pečlivě zkoumat,
zda jsou dány zákonné důvody a zda se pod tvrzenými skutečnostmi neskrývají jiné okolnosti.
[9] Skutečnost, že ustanovená advokátka je předsedkyní rozhodčího orgánu Revírní bratrské
pokladny, zdravotní pojišťovny a MUDr. K. jejím členem a vztahy mezi nimi jsou (dle vyjádření
ustanovené advokátky) výhradně profesionální, není okolností, která by dle §19 odst. písm. d) a
e) zákon o advokacii vedla k odmítnutí právních služeb a tedy nemožnosti zastupovat
stěžovatelku v tomto řízení.
II. Stručné shrnutí námitek v kasační stížnosti
[10] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že mezí ní a JUDr. Šmehlíkovou došlo ke ztrátě
nezbytné důvěry, neboť nečinila dostatečné úkony, nevyužila všech dostupných zákonných
prostředků a stěžovatelce nepředávala neprodleně informace (vůbec nebo neúplné). Dvě schůzky,
které proběhly ze stěžovatelčiny iniciativy, byly bez efektu. Toto vše bylo pro stěžovatelku velkým
zklamáním a traumatickou událostí s vlivem na její zdravotní stav. Na první bezplatné konzultaci
byla JUDr. Šmehlíková milá, vstřícná a empatická; po jejím ustanovení se ovšem změnil její
přístup jak k osobě stěžovatelky, tak k případu. Toto si stěžovatelka nedokázala vysvětlit
do chvíle, kdy zjistila možnou podjatost. Od srpna 2016 doposud neproběhla mezi stěžovatelkou
a ustanovenou zástupkyní žádná komunikace, a to ani s ohledem na nařízené jednání u krajského
soudu na 29. 11. 2016, o kterém se stěžovatelka dozvěděla náhodně.
III. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejprve se soud zabýval stěžovatelčinou žádostí o ustanovení advokáta pro řízení
o kasační stížnosti. Zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. (ani zaplacení soudního
poplatku) je nutné pouze v těch řízeních o kasační stížnosti, kterou stěžovatel brojí proti
konečnému (meritornímu) rozhodnutí ve věci (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Současně soud dospěl k závěru,
že k ochraně práv stěžovatelky není advokáta nezbytně třeba, neboť i bez jeho pomoci podala
projednatelnou kasační stížnost (srov. §35 odst. 8 s. ř. s.). Proto soud stěžovatelčinu žádost
o ustanovení zástupce výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.
[12] Nejvyšší správní soud pak posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů; shledal přitom vady, jimiž je povinen se zabývat i bez návrhu
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a to nepřezkoumatelnost napadeného usnesení pro nedostatek důvodů.
[13] Kasační stížnost je důvodná.
[14] Krajský soud při posuzování žádosti stěžovatelky správně vycházel z rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 8 As 43/2007 – 156, podle nějž je při
rozhodování soudu o žádosti o zrušení ustanovení zástupcem třeba vždy pečlivě zkoumat, zda
jsou dány zákonné důvody pro vyhovění žádosti. Krajskému soudu lze též přisvědčit v tom,
že v dané věci nebyly dány důvody pro zrušení ustanovení zástupkyní obsažené v §16 a §19
zákona o advokacii. Stěžovatelka namítala, že ustanovená zástupkyně nevyužila všech dostupných
zákonných prostředků ve stěžovatelčin prospěch, nečinila dostatečné kroky k účinné ochraně
oprávněných práv a zájmů. Tato svá tvrzení ovšem nijak nedoložila, neuváděla, kdy přesně
advokátka nejednala tak, jak by si stěžovatelka přála, či v její neprospěch, o jakých skutečnostech
ji neinformovala apod. Naopak z vyjádření ustanovené zástupkyně plyne, že činila všechny kroky
nutné k účinnému zastupování stěžovatelky, se stěžovatelkou komunikovala, jejím jménem
komunikovala se soudem, účastnila se jednání posudkové komise MPSV atd.
[15] Stěžovatelkou namítané propojení ustanovené zástupkyně a MUDr. K., člena posudkové
komise, nemohlo vést ani k naplnění důvodů pro zrušení ustanovení zástupcem na základě §19
zákona o advokacii. Krajský soud nicméně v této souvislosti zcela pominul §20 odst. 2 zákona o
advokacii, kterého se ostatně stěžovatelka (byť to nevyjádřila odkazem na konkrétní zákonné
ustanovení) dovolávala.
[16] Podle §20 odst. 2 cit. zákona je advokát oprávněn smlouvu o poskytování právních
služeb vypovědět, popřípadě požádat o zrušení ustanovení nebo požádat Komoru o určení jiného
advokáta, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient
potřebnou součinnost. Jedním ze základních předpokladů pro poskytování právních služeb
advokátem, je vzájemná, tedy oboustranná důvěra. Proto i uvedené ustanovení narušení nezbytné
důvěry uvádí jako jednu z možností pro podání žádosti o zrušení ustanovení zástupcem (srov.
rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2008, č. j. 8 As 43/2007 – 156). Vzhledem k tomu, že vztah mezi
(ustanoveným) zástupcem a jeho klientem je oboustranný, je nutno toto ustanovení aplikovat
i v případech, kdy řízení o zrušení ustanovení zástupcem iniciuje zastoupený účastník řízení (zde
stěžovatelka). Krajský soud však toto ustanovení pominul a stěžovatelčinu žádost tak v jeho
světle vůbec neposuzoval, a to i přesto, že výslovně namítala „vážné narušení nezbytné důvěry“.
V tomto ohledu je proto usnesení krajského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů,
neboť se nevypořádává s podstatnou částí stěžovatelčiny argumentace (srov. rozsudek NSS
ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 – 74, a rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 – 52).
[17] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelkou namítané propojení ustanovené
zástupkyně a MUDr. K., byť dle úvah krajského soudu nenaplnilo důvody pro zrušení ustanovení
zástupkyní dle §19 zákona o advokacii, mohlo mít vliv na vzájemnou důvěru mezi stěžovatelkou
a advokátkou. Jak již ale Nejvyšší správní soud uvedl, krajský soud z tohoto hlediska žádost
stěžovatelky vůbec neposuzoval.
[18] Nejvyšší správní soud nad rámec nutného odůvodnění doplňuje, že si je vědom
skutečnosti, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti o zrušení ustanovení
zástupkyní je rozhodný skutkový a právní stav v době rozhodování krajského soudu (srov.
obdobně rozsudek NSS ze dne 28. 1. 2005, č. j. 7 Azs 348/2004 – 74). Kasační soud nicméně
konstatuje, že jak posuzovaná kasační stížnost, tak přípis ustanovené zástupkyně ze dne
23. 11. 2016 (tedy doručený krajskému soudu až po vydání napadeného usnesení) a jeho doplnění
na základě výzvy krajského soudu ze dne 29. 11. 2016, ve kterém ustanovená zástupkyně
požádala o zproštění zastupování z důvodu narušení důvěry, indikují, že v daném případě
k narušení nezbytné důvěry mezi advokátkou a stěžovatelkou skutečně došlo.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 věty první
s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude podle
§110 odst. 4 s. ř. s. soud vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Krajský soud v novém rozhodnutí rovněž rozhodne o nákladech řízení o této kasační stížnosti
(§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2017
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu