ECLI:CZ:NSS:2017:1.AZS.156.2017:21
sp. zn. 1 Azs 156/2017 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: N. D. C.,
zastoupeného Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 834/8, Brno,
proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem
náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 4. 2015, č. j. MV-
153676-3/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 5. 4. 2017, č. j. 22 A 41/2015 – 55,
takto:
I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
II. Žalobci se u k l á d á zaplatit do sedmi dnů od právní moci tohoto rozhodnutí
České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč
za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení výše
specifikovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým soud zamítl jeho žalobu proti
uvedenému rozhodnutí žalované. Tím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), ze dne 18. 9. 2014,
č. j. OAM-7542-26/PP-2014, kterým OAMP zamítl žádost o vydání povolení k přechodnému
pobytu na území České republiky podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
[2] S kasační stížností stěžovatel spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl, že zájem
na ochraně jeho procesních práv významně převyšuje újmu, která může přiznáním odkladného
účinku vzniknout jiným osobám. Odkázal pak zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, podle kterého: „Nejvyšší správní soud souhlasí
se stěžovatelem, že vzhledem k jeho stávajícím osobním a rodinným poměrům, jak je stěžovatel vylíčil v návrhu
na přiznání odkladného účinku a jak vyplývají ze správního spisu, by nucené opuštění ČR pro něho a pro jeho
rodinu mohlo znamenat nenahraditelnou újmu. Navíc má Nejvyšší správní soud za to, že může být pro výkon
stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na území ČR
do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní,
zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat
v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení
atd.“
[3] Další újmu, které je třeba odkladným účinkem předejít, stěžovatel spatřuje porušení jeho
práva na rodinný život. V České republice žijí jeho nezletilé děti a sám je zde integrován, na rozdíl
od jeho začlenění do společnosti ve Vietnamu.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny zákonné
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“ Podle §73 odst. 2 s. ř. s., v nyní
platném a účinném znění, soud „přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
[6] Z citovaných ustanovení vyplývá, že kasační stížnost ze zákona nemá odkladný účinek,
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna
kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného,
vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako
účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního
rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38).
[7] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Hrozící újma musí
přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Nejvyšší správní soud
poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není
povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[8] Stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku zejména s ohledem na ochranu jeho
procesních práv. Z návrhu na přiznání odkladného účinku dále vyplývá, že má obavu z nuceného
opuštění České republiky a z něj vyplývajícího zásahu do soukromého a rodinného života.
Předmětem řízení v nyní projednávané věci je přezkum rozsudku krajského soudu, kterým byla
zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno
rozhodnutí OAMP, kterým zamítl žádost stěžovatele o vydání povolení k přechodnému pobytu
na území České republiky. Důsledkem rozhodnutí žalované sice bylo, že stěžovateli nebyla
udělena určitá konkrétní forma pobytového statusu (právního titulu pobytu na území České
republiky). Nabytí právní moci tohoto rozhodnutí však nemá bezprostřední následek spočívající
v tom, že by stěžovatel byl státní mocí donucen území České republiky opustit. K tomu by mohlo
dojít až při uložení správního vyhoštění s vymezením doby, po kterou by mu nebylo umožněno
vstoupit na území členských států Evropské unie (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38; obdobně viz usnesení Ústavního soudu ČR
ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, bod 32). Napadené rozhodnutí správního orgánu
v tomto řízení proto neznamená ani povinnost stěžovatele k vycestování, ani nucení stěžovatele
pobývat na území České republiky nelegálně. Neudělení jednoho pobytového oprávnění
neznamená, že stěžovatel nemůže zažádat o jiné pobytové oprávnění a získat tak na území České
republiky legální pobytový status. Nejvyšší správní soud proto po posouzení povahy napadeného
správního rozhodnutí a stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku dospěl
k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky rozsudku krajského soudu pro stěžovatele samy
o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu na jeho procesních právech a na právu
na respektování soukromého a rodinného života. Není proto splněna hned první podmínka pro
přiznání odkladného účinku.
[9] Nejvyšší správní soud proto podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. rozhodl,
že se kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek nepřiznává.
[10] Nejvyšší správní soud však uzavírá, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy, proto z něj nelze
dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační
stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. října 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76,
publikováno pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
[11] Výrok č. II. usnesení vychází z toho, že povinnost zaplatit soudní poplatek za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu
rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, podle
§4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, aplikovaného per analogiam
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Stěžovatel
je proto do sedmi dnů od právní moci tohoto rozhodnutí povinen zaplatit soudní poplatek
ve výši 1.000 Kč. Poplatek je možno zaplatit na účet Nejvyššího správního soudu
č. 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, variabilní symbol
pro identifikaci platby je 1010515617.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. června 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: