ECLI:CZ:NSS:2017:1.AZS.34.2017:26
sp. zn. 1 Azs 34/2017 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: M. P.,
zastoupený Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Příkop 8,
Brno, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie,
se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2016,
č. j. CPR-12878-2/ČJ-2016-930310-V231, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2017, č. j. 41 A 62/2016 - 57,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti v záhlaví specifikovaném
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2016, č. j. CPR-12878-2/ČJ-2016-930310-V231.
Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru cizinecké
policie, oddělené pobytové kontroly – pátrání a eskort Brno ze dne 22. 3. 2016,
č. j. KRPB-16498/ČJ-2016-060026-SV, bylo rozhodnuto podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“) tak, že se žalobci ukládá správní vyhoštění a stanoví se doba,
po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 2 roky.
Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU se stanoví
v souladu s §118 odst. 1 zák ona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění
k pobytu na území ČR. Žalobce výše citované rozhodnutí napadl odvoláním, které bylo
rozhodnutím žalované ze dne 22. 8. 2016, č. j. CPR-12878-2/ČJ-2016-930310-V231, zamítnuto
a napadené rozhodnutí prvostupňového správního orgánu bylo potvrzeno.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti navrhl přiznání odkladného účinku s odůvodněním,
že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by stěžovateli hrozila závažná újma
spočívající zejména v nemožnosti pobývat na území České republiky. Stěžovatel dále tvrdil,
že v případě nuceného opuštění České republiky by neměl možnost v předmětném řízení
o kasační stížnosti vystupovat osobně, být v kontaktu se svou právní zástupkyní a udělovat
jí pokyny v rámci právního zastoupení, bylo by tedy porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
V tomto ohledu stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně
na usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, či usnesení ze dne 23. 8. 2016,
č. j. 5 Azs 174/2016 - 20.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil nesouhlasně. Uvedl
zejména, že stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti zastoupen právní zástupkyní, která ho může
v době vyspělých elektronických komunikačních prostředků o průběhu soudního řízení aktuálně
informovat i v zemi jeho původu. Žalovaný dále poukázal na to, že stěžovatel se v průběhu svého
pobytu na území České republiky opakovaně dopouštěl závažné úmyslné trestné činnosti,
za kterou byl čtyřikrát pravomocně odsouzen a uvedl konkrétní rozsudky ohledně trestných činů,
resp. přečinů stěžovatele.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů
a skutečností přednesených stěžovatelem dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.
[5] Podle §107 s. ř. s. „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním splněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé
případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým
výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného
účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38).
[8] V nyní projednávaném případě stěžovatel svou žádost zdůvodnil poukazem na případné
porušení práva na spravedlivý proces, kterému by podle jeho názoru mohlo řízení za jeho
nepřítomnosti na území České republiky jen těžko dostát.
[9] Pokud jde o možný rozpor s důležitými veřejným zájmem, je nutné poměřit zájem
stěžovatele na ochraně jeho výše uvedených procesních práv se zájmem společnosti na ochraně
veřejné bezpečnosti a veřejném pořádku. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení
§73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení je třeba vykládat ústavně konformním způsobem, a proto
je třeba za pomoci testu proporcionality poměřovat intenzitu hrozícího zásahu do základního
práva svědčícího stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).
[10] Lze připustit, že újma, jež by mohla být způsobena stěžovateli nepřiznáním odkladného
účinku, by mohla být podstatná. Soud vzal také v úvahu předchozí odsouzení stěžovatele
(poslední nabylo právní moci dne 22. 1. 2014), na něž upozornil žalovaný. Nicméně v tomto
případě časový odstup od odsuzujících rozsudků a relativně nižší závažnost trestné činnosti
nezakládají dostatečně vážné obavy, že by odklad výkonu rozhodnutí mohl narušit zmíněný
veřejný zájem a že intenzita narušení veřejného zájmu by převyšovala intenzitu potenciálního
zásahu do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces.
[11] Z výše uvedeného tedy vyplývá, že by Nejvyšší správní soud v případě nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti v projednávané věci nectil výše popsaný závazek státu
umožnit stěžovateli účinně chránit své zájmy. Pokud by po nepřiznání odkladného účinku došlo
ke správnímu vyhoštění, jen stěží by bylo možno hovořit o spravedlivém rozhodování o jeho
kasační stížnosti, které by dostatečně respektovalo základní práva stěžovatelky podle Úmluvy
a Listiny.
[12] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační
stížnosti přiznal odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí
o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
3. 1. 2017, č. j. 41 A 62/2016 – 57, rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2016,
č. j. CPR-12878-2/ČJ-2016-930310-V231, jakož i rozhodnutí prvostupňového správního orgánu
Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru cizinecké
policie, oddělené pobytové kontroly – pátrání a eskort Brno ze dne 22. 3. 2016,
č. j. KRPB-16498/ČJ-2016-060026-SV. Soud však připomíná, že může usnesení o přiznání
odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání
odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5
ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2017
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu