ECLI:CZ:NSS:2017:1.AZS.57.2017:30
sp. zn. 1 Azs 57/2017 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: A. B. A.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2015, č. j. OAM-619/ZA-ZA05-K03-2015, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2017,
č. j. 32 Az 52/2015 - 83,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti v záhlaví uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného o žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Uvedeným rozhodnutím žalovaný posoudil žádost stěžovatelky jako nepřípustnou podle
§10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, tj. z důvodu
opakovaně podané žádosti, aniž by uváděla nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jejího
vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím
řízení, a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle §25 písm. i) tohoto zákona zastaveno.
[2] Současně s podáním kasační stížnosti podala stěžovatelka žádost o přiznání odkladného
účinku. Uvedla, že požádala o azyl v České republice z důvodu, že byla obětí domácího násilí
v Nigérii, a zároveň z důvodu nového politického vývoje v zemi, konkrétně nově hrozící vážné
újmy z důvodu aktivit teroristické muslimské organizace Boko Haram. Dle názoru stěžovatelky
by účinky pravomocného rozhodnutí, které je kasační stížností napadáno, pro ni znamenaly
nenahraditelnou újmu. Pokud nebude soudem přiznán odkladný účinek, bude muset v řádu
několika dní opustit území České republiky a vrátit se do země původu - Nigérie, kde jí hrozí
nebezpečí vážné újmy z důvodu aktivit teroristické muslimské organizace Boko Haram.
O přiznání odkladného účinku dále žádá rovněž z obav z ublížení na zdraví bývalým přítelem
a otcem jejích dětí. Stěžovatelka poukazuje na fakt, že Boko Haram uskutečňuje operace i v jižní
části země, ze které pochází. Stěžovatelka je osobou křesťanského vyznání a obává se, že bude
terčem útoků uvedené teroristické skupiny.
[3] Stěžovatelka tvrdí, že by při realizaci vyhoštění byla nucena vycestovat do oblasti
postižené útoky teroristické skupiny, kde trpí civilní obyvatelstvo obavou o život, kde by byla
vystavena násilí, možnému ohrožení života a nejisté budoucnosti. Domnívá se, že případný
důležitý veřejný zájem v poměru s újmou, kterou by utrpěla v důsledku vycestování, v této situaci
nepřeváží. Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů
a skutečností přednesených stěžovatelkou dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky pro
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení
s §107 odst. 1 s. ř. s.
[5] Podle §107 s. ř. s. „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé
případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým
výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného
účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38).
[8] V nyní projednávaném případě stěžovatelka svou žádost zdůvodnila nebezpečím vážné
újmy z důvodu aktivit teroristické muslimské organizace Boko Haram a rovněž obavami
z ublížení na zdraví bývalým přítelem a otcem jejích dětí.
[9] V dané věci by mohlo být dotčeno právo stěžovatelky na život ve smyslu čl. 2 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“) a čl. 6 odst. 1
a 2 Listiny základních práv a svobod (vyhlášené pod č. 2/1993 Sb.; dále jen „Listina“), a dále
právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 36 Listiny, protože by po výkonu
napadeného rozhodnutí nemohla řádně vykonávat svá procesní práva v řízení o kasační stížnosti.
[10] To musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při poměřování újmy, která by mohla
stěžovatelce vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmy, která by mohla vzniknout jiným
osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv
stěžovatelky by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože by musela opustit
území České republiky již předtím, než by Nejvyšší správní soud rozhodl o její kasační stížnosti.
[11] Kromě potenciálního ohrožení života stěžovatelky by nemohla ani náležitě chránit své
zájmy díky nemožnosti vystupovat v řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení apod. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100). Naproti tomu nelze dovozovat, že by přiznání
odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. V tomto poměřování proto
lze dojít k závěru, že by újma hrozící stěžovatelce v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla
nepoměrně větší, než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První
kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.
[12] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je nutné poměřit zájem
stěžovatelky na ochraně výše uvedených základních práv se zájmem společnosti na ochraně
veřejné bezpečnosti a veřejném pořádku. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení
§73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení je třeba vykládat ústavně konformním způsobem, a proto
je třeba za pomoci testu proporcionality poměřovat intenzitu hrozícího zásahu do základního
práva svědčícího stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS). Jak již bylo
výše uvedeno, újma způsobená stěžovatelce nepřiznáním odkladného účinku by mohla být
podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem k předběžné
povaze přiznání odkladného účinku byla nízká nebo maximálně mírná. Tím je splněna druhá
podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[13] Z výše uvedeného tedy vyplývá, že by Nejvyšší správní soud v případě nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti v projednávané věci nectil výše popsaný závazek státu
umožnit stěžovateli účinně chránit své zájmy. Pokud by po nepřiznání odkladného účinku kasační
stížnosti došlo k rozhodnutí o povinnosti opustit území podle §50a zákona o pobytu cizinců na
území České publiky a o změně některých zákonů, jen stěží by bylo možno hovořit
o spravedlivém rozhodování o její kasační stížnosti, které by dostatečně respektovalo základní
práva stěžovatelky podle Úmluvy a Listiny. Tím ovšem nemá být řečeno, že je třeba přiznávat
odkladný účinek všem kasačním stížnostem proti zamítavému rozsudku o žalobě proti
rozhodnutí, kterým byla správním orgánem žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána
nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o žádosti bylo podle
§25 písm. i) téhož zákona zastaveno. I zde je třeba zvažovat individuální okolnosti každé
konkrétní věci.
[14] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelce vyhověl a její kasační stížnosti
přiznal odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační
stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
26. 1. 2017, č. j. 32 Az 52/2015 – 83 i rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2015,
č. j. OAM-619/ZA-ZA05-K03-2015.
[15] Soud však připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu
usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat
jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. října 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. března 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu