ECLI:CZ:NSS:2017:10.ADS.337.2016:33
sp. zn. 10 Ads 337/2016 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: B. V.,
zast. Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Malická 11, Plzeň, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 29. 10. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 24. 11. 2016, čj. 16 Ad 20/2016-62,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Romanu Seidlerovi, advokátu, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 573 Kč, která bude proplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal dne 9. 6. 2015 žádost o přiznání invalidního důchodu. Žalovaná
na podkladě posudku vypracovaného posudkovým lékařem Okresní správy sociálního
zabezpečení (dále jen „posudkový lékař OSSZ“) zjistila, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla žalobcova pracovní schopnost pouze o 25 %. Rozhodnutím ze dne
4. 9. 2015 tedy tuto žádost zamítla. Žalobce podal námitky, které na základě opětovného posudku
posudkového lékaře žalované (dále též „posudkový lékař ČSSZ“) žalovaná rozhodnutím
specifikovaným v záhlaví zamítla. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou,
kterou krajský soud po zhodnocení posudku zpracovaného posudkovou komisí Ministerstva
práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) výše označeným rozsudkem zamítl.
II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalované
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost. Jeho zdravotní stav prý nemohl být řádně posouzen bez osobní prohlídky.
Osobního vyšetření se přitom stěžovatel opakovaně domáhal. Posudek nezohledňuje všechny
jeho potíže a celkový zdravotní stav. Nebylo tedy možné objektivně určit míru poklesu jeho
pracovní schopnosti. Krajský soud se měl zabývat také zvýšením horní hranice poklesu pracovní
schopnosti stěžovatele ve smyslu §3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví
procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje
posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity),
neboť vězeňský lékař stěžovatele označil za práce neschopného. Stěžovatel má dále za to,
že má splněnou i potřebnou dobu pojištění.
[3] Žalovaná navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Právní hodnocení
[4] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] NSS předesílá, že správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod
nepřezkoumává. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity
je totiž otázkou odbornou, medicínskou. Rozhodnutí soudu proto závisí především
na odborném lékařském posouzení. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Soud hodnotí
posudek jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s. Nejsou-li namítány
jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního
zabezpečení ve věci invalidity, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu,
ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí,
je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní
judikaturu NSS, např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS,
nebo rozsudek ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20, a mnohé jiné), případně zda byla
příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).
[7] Stěžejní otázkou tohoto případu je, zda stěžovatel měl být pro účely posouzení žádosti
o invalidní důchod osobně vyšetřen posudkovým lékařem, resp. posudkovou komisí MPSV.
NSS se proto bude zabývat tím, zda posudek posudkové komise MPSV, který nechal pořídit
krajský soud, obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.
[8] V obecné rovině soud zkoumá, zda se posudková komise vypořádala se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které stěžovatel namítá, a zda posudkové závěry
náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav stěžovatele byl komplexně
posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným
obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí
být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě,
že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3
vyhlášky o posuzování invalidity). Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní
schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí
podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity a současně
odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí,
včetně případného zvýšení podle §3, resp. snížení ve smyslu §4 cit. vyhlášky.
[9] NSS má za to, že posudek posudkové komise MPSV ze dne 17. 6. 2016, ve spojení
s doplňujícím posudkem ze dne 13. 10. 2016, který byl stěžejním podkladem pro rozhodování
krajského soudu, dostál nárokům testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti. Posudková komise
vycházela z úplné stěžovatelovy zdravotnické dokumentace a dále z celé řady lékařských nálezů,
zejména pak z propouštěcí zprávy z interního oddělení, kde byl stěžovatel za účelem
komplexních odborných vyšetření hospitalizován od 9. 7. 2015 do 24. 7. 2015, tj. necelý měsíc
předtím, než MUDr. M. vydala posudek pro účely prvostupňového rozhodnutí o žádosti
stěžovatele (13. 8. 2015). Posudek též rekapituluje obsah těch nejvýznamnějších zjištění, a tak
umožňuje lépe si představit průběh zdravotních obtíží stěžovatele. Jelikož stěžovatel nenamítal
vedle nedostatku osobní prohlídky žádné konkrétní pochybení, závěry posudkové komise
podložené náležitým odůvodněním se NSS jeví jako přesvědčivé.
[10] Nyní NSS přikročí konkrétněji k stěžovatelově námitce, že měl být posudkovým lékařem,
resp. posudkovou komisí osobně vyšetřen.
[11] Dle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je pojištěnec invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35 %. Při určování poklesu pracovní schopnosti se dle odst. 4 téhož ustanovení vychází
ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření.
[12] Podle §8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, okresní správy sociálního zabezpečení posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost
fyzických osob pro účely sociálního zabezpečení a pro účely poskytnutí dávek a průkazu osoby se zdravotním
postižením podle jiných právních předpisů při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách.
Dle odst. 2 téhož ustanovení provede okresní správa sociálního zabezpečení zjišťovací lékařskou
prohlídku na základě žádosti správního orgánu, který vede řízení, pro jehož účely je posudek žádán.
Podle odst. 8 téhož ustanovení pak při posuzování podle odstavce 1 vychází okresní správa sociálního
zabezpečení zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního
vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení podle odstavce 1, a z podkladů
stanovených jinými právními předpisy. Při posuzování podle odstavce 1 lze vycházet také z podkladů
vypracovaných lékařem určeným Českou správou sociálního zabezpečení (zvýraznění doplněno).
[13] Dle §16a odst. 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení [o]rgán sociálního
zabezpečení příslušný k posouzení zdravotního stavu podle §4 odst. 2 nebo §8 je oprávněn vyzvat
posuzovanou fyzickou osobu, aby
a) se podrobila vyšetření svého zdravotního stavu lékařem plnícím úkoly příslušného orgánu
sociálního zabezpečení, popřípadě, jde-li o posuzování podle §8 odst. 1, lékařem určeným Českou
správou sociálního zabezpečení,
b) se podrobila vyšetření svého zdravotního stavu u určeného poskytovatele zdravotních služeb
nebo jinému odbornému vyšetření,
c) předložila poskytovateli zdravotních služeb uvedenému ve výzvě lékařské nálezy ošetřujících
lékařů, které jí byly vydány, nebo
d) sdělila a doložila další údaje, které jsou významné pro vypracování posudku, nebo poskytla jinou
součinnost, která je potřebná k vypracování posudku; posuzovaná fyzická osoba je povinna výzvě
vyhovět.
[14] Dle §7 vyhlášky o posuzování invalidity posudek o invaliditě mj. obsahuje
d) výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního
zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce,
e) skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního
stavu a pracovní schopnosti pojištěnce,
f) výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti
g) odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti.
[15] Z právě cit. ustanovení lze vyčíst, že pro účely posouzení žádosti o invalidní důchod
je třeba určit míru poklesu pracovní schopnosti žadatele. Tento pokles je možno určit za pomoci
zjišťovací lékařské prohlídky, avšak žádný právní předpis nestanoví povinnost takové vyšetření
vždy nutně provést (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2012, čj. 4 Ads 65/2012-21).
Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení totiž v §8 odst. 2 dává správnímu
orgánu, který je příslušný k posouzení žádosti, možnost o zjišťovací lékařskou prohlídku požádat.
Vlastní vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení,
patří mezi podklady pro rozhodování o žádosti o invalidní důchod, které odst. 8 téhož ustanovení
vyjmenovává v demonstrativním výčtu. Z ničeho nelze dovodit, že by žadatel o invalidní důchod
musel být posudkovým lékařem, resp. posudkovou komisí, obligatorně osobně vyšetřen.
Jedná se pouze o možnost, kterou žalovaná, posudkoví lékaři či posudková komise disponují
(srov. rozsudek NSS ze dne 20. 6. 2012, čj. 6 Ads 21/2012-30, bod 14).
Nedostačuje-li předložená zdravotnická dokumentace, posudkový lékař si může vyžádat další
odborné vyšetření, nebo žadatele osobně vyšetřit.
[16] Nutno také připomenout, že v tomto případě si krajský soud vyžádal přezkoumání
zdravotního stavu stěžovatele posudkovou komisí MPSV, která tak učinila komplexně a nezávisle
na předchozích zjištěních posudkových lékařů OSSZ, resp. ČSSZ. Ani posudková komise
nepovažovala za potřebné stěžovatele osobně vyšetřit, a to ani za situace, kdy si krajský soud
od ní vyžádal doplňující posudek. Jejím úkolem ostatně je „pouze hodnotit zdravotní stav žadatelů
podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem
ošetřujícího lékaře stěžovatele a lékařů odborných, u nichž se léčí. Ti se pak podílejí na kompletizaci zdravotní
dokumentace. Přítomnost stěžovatele na jednání posudkové komise by tak byla nezbytná pouze v případě,
pokud by zdravotní dokumentace o jeho zdravotním stavu byla neúplná, některé nálezy nejednoznačné či dokonce
rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti v rámci vyšetření za hospitalizace a komise
k tomu od něj potřebovala podrobnější informace“ (viz rozsudek ze dne 15. 5. 2013,
čj. 3 Ads 91/2012-19, nebo též ze dne 5. 2. 2016, čj. 2 Ads 209/2015-76, bod 44).
Osobní vyšetření má zvláštní význam, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením
a podkladovými materiály.
[17] Výše uvedené závěry se nepříčí ani požadavkům judikatury co do odnětí jednou
přiznaného invalidního důchodu, neboť se jedná o diametrálně odlišné situace. Jde o situace,
kdy osoba např. pobírala po dlouhou dobu invalidní důchod, který jí byl bez náležité kontrolní
prohlídky odebrán (viz rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2012, čj. 6 Ads 97/2012-28, bod 29).
[18] NSS v rozsudku ze dne 20. 1. 2004, čj. 4 Ads 33/2003-62, dospěl k názoru,
že neúčast posuzovaného na jednání posudkové komise je vadou řízení, která může mít
za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti výdělečné činnosti. NSS tak ale usoudil
podle nyní již neúčinné vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb.,
kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky
v sociálním zabezpečení. Tato vyhláška v §1 odst. 2, který byl účinný do 31. 12. 2006, stanovila,
že při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů přihlédne lékař okresní správy
sociálního zabezpečení k výsledkům vlastního vyšetření a musí vycházet z lékařských zpráv a posudků
vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu občanů (zvýraznění doplněno).
[19] Posudkoví lékaři, resp. posudková komise měli k dispozici podrobnou dokumentaci
stěžovatelova zdravotního stavu rozhojněnou o komplex vyšetření, která bezprostředně
předcházela podání sporné žádosti o invalidní důchod (srov. odlišně rozsudek ze dne 17. 1. 2008,
čj. 6 Ads 98/2006-44, v němž NSS zrušil rozhodnutí žalované ohledně odnětí invalidního
důchod, neboť posudkový lékař neměl k dispozici aktuální poznatky o zdravotním stavu
tehdejšího stěžovatele). Ze správního a soudního spisu neplyne, že by stěžovatelův případ
byl jakkoliv hraniční (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2013, čj. 6 Ads 45/2013-25, bod 15).
Na tom nic nemůže změnit ani to, že posudková komise MPSV na rozdíl od posudkových lékařů
OSSZ nebo ČSSZ dospěla k názoru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele nebylo jeho onkologické onemocnění, jež je 8 let bez jakýchkoliv
vnějších projevů, ale bolest páteře, která omezuje pohyblivost, a dále pak stav po operaci výhřezu
meziobratlové ploténky v roce 1989. Za daného stavu nebyly dány důvody pro nezbytné osobní
vyšetření stěžovatele posuzujícími lékaři, resp. posudkovou komisí.
[20] Skutkové závěry vyhotovených posudků ve věci stěžovatele vesměs potvrzují
i předcházející rozhodnutí žalované, jimiž nebylo v posledních letech vyhověno opakovaným
žádostem stěžovatele o invalidní důchod (rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 30. 6. 2011
a ze dne 4. 12. 2014).
[21] Stěžovatel dále namítá, že se posudková komise MPSV ani krajský soud výslovně
nezabývaly tím, zda nelze v jeho případě zvýšit horní hranici poklesu pracovní schopnosti dle §3
odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Dle tohoto ustanovení lze horní hranici zvýšit
až o 10 procentních bodů, pokud dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho
schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné
činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní
hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu.
[22] Není pravda, že by se posudková komise MPSV vůbec nezabývala možností zvýšit
stěžovatelův pokles pracovní schopnosti dle §3 odst. 2 cit. vyhlášky. V posudku ze dne
17. 6. 2016 sice přímo na toto ustanovení nepoukázala, ovšem na s. 3 uvedla, že stěžovatel byl
s některými omezeními schopen „lehké práce v dělnických profesích v lehkém průmyslu nebo ve službách,
včetně v současnosti vykonávaného zaměstnání při výrobě hraček“. V doplnění tohoto posudku ze dne
13. 10. 2016 se pak s možností zvýšení, resp. snížení poklesu pracovní schopnosti stěžovatele
vyrovnala tak, že se „nemůže vyjádřit ke konkrétnímu pracovnímu zařazení ve věznici, nezná tamní
pracoviště, která znají lékaři věznice. Proto vyjádřila své závěry, ohledně pracovních indikací a kontraindikací,
ve svém posudku obecně“.
[23] S ohledem na specifické skutkové okolnosti případu nebylo povinností posudkové
komise ani krajského soudu výslovně se zabývat použitím §3 odst. 2 vyhlášky o posuzování
invalidity. Stěžovatel se v době posuzování zdravotního stavu, i následně v den vydání
napadeného rozhodnutí nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Možnosti zaměstnání
nabízené ve věznicích zpravidla nemohou být tak pestré jako ty, které by se stěžovateli nabídly,
pokud by pobýval na svobodě. Navíc je stěžovatel absolventem zemědělského odborného učiliště
(opravář zemědělských strojů). Takovou kvalifikaci NSS již v minulosti považoval za standardní
středoškolské odborné vzdělání se širokým, takřka univerzálním uplatněním neomezeným
jen na zemědělská odvětví (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, čj. 6 Ads 61/2013-34,
bod 18). Stěžovatel konečně netvrdil žádné skutečnosti, jež by jeho vzdělání a kvalifikaci činily
natolik specifickými, že by ho právě v důsledku jeho zdravotních potíží nebylo možno v žádném
z jemu příbuzných oborů využít.
[24] Za této situace krajský soud nepochybil, pokud důkaz posudkem posudkové komise
MPSV považoval za stěžejní a vzal za svůj závěr, že pracovní schopnost stěžovatele nepoklesla
o nejméně 35 %, a proto stěžovatel nesplňuje jednu z podmínek pro přiznání invalidního
důchodu.
[25] Dále stěžovatel krajskému soudu vytkl, že v minulosti již splňoval předpoklady pro vznik
nároku na invalidní důchod, a tedy musel splňovat rovněž potřebnou dobu pojištění.
Ani tato námitka není důvodná. Krajský soud totiž v závěru napadeného rozsudku,
nad rámec odůvodnění, upozornil stěžovatele na zákonnou podmínku minimální doby pojištění
(§40 zákona o důchodovém pojištění) a doporučil mu, aby si u žalované ověřil,
zda má potřebnou dobu pojištění splněnou. Krajský soud z toho nevyvozoval pro svůj rozsudek
žádné závěry, dobou pojištění neargumentovala ani žalovaná. NSS proto nepovažuje tuto úvahu
krajského soudu za rozhodovací důvod, jehož eventuální vadnost by mohla založit zrušení
rozsudku pro jeho nezákonnost.
[26] Pro úplnost NSS uvádí, že nijak nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatel trpí zdravotními
obtížemi, s nimiž jsou spojena omezení a obtíže v každodenním životě. Tento závěr ostatně
vyplývá z vypracovaných posudků, i posudková komise uvedla, že jeho zdravotní stav
je dlouhodobě nepříznivý. Při objektivním posouzení však tento stav nebyl takového charakteru,
aby odůvodňoval přiznání invalidního důchodu. Soudy přitom mohly přezkoumat správní
rozhodnutí pouze z hlediska skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.).
IV. Závěr a náklady řízení
[27] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1
věta poslední s. ř. s.).
[28] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[29] Podle §35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s. advokátovi, který byl stěžovateli ustanoven
usnesením krajského soudu ze dne 13. 1. 2016, čj. Na 8/2015-19, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. Ustanovený zástupce provedl ve věci jeden úkon právní služby,
kterým je sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif)]. Za tento úkon právní služby zástupci stěžovatele náleží mimosmluvní
odměna ve výši 1 000 Kč [§9 odst. 2 ve spojení s §7 bodem 3 advokátního tarifu],
která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč [§13 odst. 3 advokátního
tarifu]. Za právní služby tedy ustanovenému zástupci náleží 1 300 Kč a dále částka odpovídající
DPH ve výši 21 %, celkem tedy 1 573 Kč (potvrzení o registraci plátce DPH na č. l. 60 spisu
krajského soudu). Tato částka bude ustanovenému zástupci stěžovatele vyplacena z účtu NSS
do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu