ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.258.2017:170
sp. zn. 10 As 258/2017 - 170
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Statutární město
Jihlava, se sídlem Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava, zast. JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem
se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Svaz vodovodů a kanalizací
Jihlavsko, se sídlem Žižkova 1867/93, Jihlava, zast. JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem
se sídlem Při trati 1084/12, Praha 4, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 6. 2015,
čj. MV-36478-15/ODK-2015 a čj. MV-36475-11/ODK-2015, v řízení o kasační stížnosti osoby
zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017,
čj. 11 A 148/2015-83, o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku
její kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajský úřad Kraje Vysočina vyhověl dvěma rozhodnutími ze dne 17. 9. 2014 návrhu
žalobce na zahájení sporného řízení (§141 odst. 7 správního řádu); přitom osobě zúčastněné
na řízení (dále též „stěžovatel“) uložil povinnost zaplatit žalobci částku více než 2,5 mil. Kč,
resp. v případě druhého rozhodnutí částku přesahující 32 mil. Kč s příslušenstvím. Tyto částky
představují poměrný podíl žalobce na peněžitém majetku stěžovatele, resp. na jeho obchodním
podílu ve společnosti Svaz VKMO s. r. o. Nárok na vyplacení těchto částek vznikl žalobci
v souvislosti s jeho vystoupením ze stěžovatele, tj. svazu vodovodů a kanalizací. Rozhodnutími
specifikovanými v záhlaví žalovaný prohlásil tyto rozhodnutí krajského úřadu za nicotná.
Žalobce následně podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, které městský soud výše označeným
rozsudkem vyhověl a oba rozhodnutí žalovaného zrušil. Přitom konstatoval, že smlouva,
na základě které vznikl stěžovatel, je veřejnoprávní smlouvou koordinační. Vztahy mezi členy
stěžovatele jsou veřejnoprávní, ač mají ryze majetkovou povahu. Městský soud uzavřel,
že příslušný k rozhodnutí o celém souboru nároků žalobce požadovaných v souvislosti s jeho
vystoupením ze stěžovatele je správní orgán, nikoliv soud v civilním řízení.
[2] Osoba zúčastněná na řízení podala dne 23. 8. 2017 proti napadenému rozsudku kasační
stížnost. Posléze dne 24. 11. 2017 požádala i o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Obsáhle tvrdí, že vedle žalobce si „po jeho vzoru“ proti ní nárokuje obdobné nároky na finanční
plnění třetí osoba – další vystoupivší obec svazku (městys Luka nad Jihlavou), a to ve výši téměř
87,5 mil. Kč. Městys požaduje zaplacení této částky ve sporném řízení právě s odkazem na právní
závěry nyní napadeného rozsudku městského soudu. Krajský úřad, u něhož je vedeno sporné
řízení, se musí s ohledem na doporučení žalovaného řídit nesprávným právním názorem
městského soudu, neboť podaná kasační stížnost nemá odkladný účinek. Rozsudek městského
soudu má přitom zcela zásadní negativní dopad na právní postavení stěžovatele. Stěžovateli
reálně hrozí, že bude muset v návaznosti na rozhodnutí krajského úřadu v jiné věci zaplatit částku
ve výši desítek milionů Kč předtím, než NSS rozhodne o kasační stížnosti ve věci, která zavdala
důvod pro zahájení tohoto jiného řízení. Navíc krajský úřad ukládá povinnost částku zaplatit
do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Rozhodnutí krajského úřadu, které by bylo v návaznosti
na napadený rozsudek v neprospěch stěžovatele, ovlivní nejen fungování, ale i existenci
stěžovatele; takové rozhodnutí může být pro stěžovatele likvidační. Pokud by NSS kasační
stížnosti nepřiznal odkladný účinek, může být eventuální úspěch stěžovatele u NSS pouze
akademický. I pokud by stěžovatel byl schopen sporné částky v těchto dalších řízeních uhradit,
lze předpokládat, že vystoupivší obce by mu je dobrovolně nevrátily; musel by je vymáhat
soudně, přičemž břemeno tvrzení i břemeno důkazní bude z vystoupivší obce přeneseno
na stěžovatele. Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti se ale může dotknout také dalších
dobrovolných svazků obcí, pokud budou řešit spory mezi členskými obcemi a svazky obcí,
resp. mezi členskými obcemi navzájem. Podle stěžovatele je přitom nežádoucí, aby správní
orgány rozhodovaly majetkové spory vyplývající ze zakladatelských smluv dobrovolných svazků
obcí.
[3] Stěžovatel dále uvádí, že jeho újma způsobená výkonem nebo jinými právními následky
rozsudku městského soudu je nepoměrně větší, než újma, která by mohla vzniknout jiným
osobám (vystoupivším obcím). I pokud by nároky těchto osob byly po právu, což stěžovatel
popírá, v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by vymožení jejich nároků
u stěžovatele nebylo zmařeno, ale pouze oddáleno; navíc v případě oddálení úhrady sporné částky
má vystoupivší obec nárok na úrok z prodlení. Ani samotnému žalobci v tomto sporu nemůže
vzniknout žádná újma, neboť stěžovatel mu již na základě rozhodnutí krajského úřadu
jeho nároky uhradil a po tom, co žalovaný prohlásil tyto rozhodnutí za nicotná, mu žalobce
vyplacené vyplaceny částky nevrátil. Přiznání odkladného účinku prý není ani v rozporu
s jakýmkoliv veřejným zájmem. Naopak ve veřejném zájmu je, aby s ohledem na právní jistotu
správní orgány i soudy v rámci rozhodovací praxe postupovaly a rozhodovaly jednotně
a nikoliv rozporuplně. Proto může současnou praxi sjednotit pouze NSS v rozhodnutí o nynější
kasační stížnosti.
[4] Žalobce ve svém vyjádření navrhuje odkladný účinek nepřiznat. Dle něj není pravda,
že by městys uplatnil návrh na zahájení sporného řízení „po vzoru žalobce“. Městys jen ukončil
členství ve stěžovateli později, než žalobce; proto uplatnil tento nárok později. Není pravda ani
to, že by krajský úřad zahájil sporné řízení s odkazem na napadený rozsudek a po konzultaci
se žalovaným. Sporné řízení zahájil, protože mu městys doručil návrh; zahájení řízení je přitom
dispozičním úkonem v moci navrhovatele. Jakákoliv konzultace krajského úřadu se žalovaným,
či „doporučení“ žalovaného není v této věci právně relevantní. Rovněž není pravda, že by krajský
úřad přiznával ve sporném řízení navrhovatelům nároky bez jednání. Za stěžejní žalobce
považuje, že argumentace účastníka právním názorem jakéhokoliv soudu není a nemůže sama
o sebe vyvolat hrozbu vzniku újmy, která by měla spočívat ve výkonu jiného rozhodnutí, které by
bylo vydáno, pokud by argumentace právním názorem soudu byla použita. Upozorňuje,
že přitom není až tak významný názor vyjádřený v rozsudku městského soudu, jehož účinky
zamýšlí stěžovatel odložit, ale závazným je zejména závěr zvláštního senátu zřízeného podle
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (usnesení ze dne
25. 2. 2016, čj. Konf 10/2015-11). Konečně zdůrazňuje, že městys je třetí osobou, která vůbec
není účastníkem tohoto řízení, nemůže se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vyjádřit, ačkoliv tento návrh stěžovatel směřuje zejména proti němu.
[5] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí
přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[6] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost není řádným
opravným prostředkem, u něhož by bylo možno automaticky očekávat přiznání odkladného
účinku. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti NSS pozastavuje před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí městského soudu,
na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno. Smyslem přiznání odkladného účinku je zabránit tomu, aby ještě před
rozhodnutím NSS o kasační stížnosti vznikla stěžovateli v důsledku okamžitého výkonu
pravomocného rozhodnutí zásadní újma, kterou by nebylo možné později v podstatných rysech
napravit a rozhodnutí NSS o věci samé by pak mělo pouze akademický význam (srov. usnesení
NSS ze dne 21. 5. 2014, čj. 6 Afs 73/2014-56).
[7] Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti možnými
důsledky jiného – na tomto sporu zcela nezávislého – řízení, které mu hrozí. Domnívá se,
že odložení účinků rozsudku městského soudu mu alespoň mezitímně pomůže odvrátit újmu,
která by mu vznikla, pokud by v tomto jiném řízení byl použit právní názor, jež zpochybňuje
v jeho kasační stížnosti.
[8] Stěžovatel se mýlí, že přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti zabrání tomu,
aby v jiném sporném řízení (§141 správního řádu), které s ním vede třetí osoba, příslušný správní
orgán meritorně (v jeho neprospěch) rozhodl. Odklad vykonatelnosti rozsudku v posuzované
kauze nemůže stěžovateli jakkoli pomoct v dalších jeho sporech. Přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nijak nepřesahuje rámec sporu a nemůže zavázat správní orgány ani soudy,
aby v jiných případech nepostupovaly v souladu se závěry soudu, které dosud NSS neshledal
nezákonnými. Institut odkladného účinku se svou funkcí míjí s tím, o co stěžovatel usiluje,
tj. aby správní orgány do rozhodnutí NSS o jeho kasační stížnosti nepřihlížely k závěrům
rozsudku městského soudu v této věci. Odkladný účinek rozhodně nemůže sloužit
k předběžnému zpochybnění zákonnosti a věcné správnosti rozsudku městského soudu,
aby si stěžovatel nebo někdo jiný ulehčil svou pozici v jiném řízení (ostatně ani zájem
na jednotném postupu v obdobných případech není důvodem pro přiznání odkladného účinku -
srov. usnesení NSS ze dne 22. 12. 2004, čj. 4 As 52/2004-70, č. 528/2005 Sb. NSS). Takový
postup by odporoval smyslu a účelu zákonné úpravy. Tvrzení, že správní orgán v důsledku
napadeného rozsudku městského soudu rozhodne v jiném obdobném řízení v neprospěch
stěžovatele, tedy nemůže založit újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Proto nebylo možné návrhu
vyhovět.
[9] Jen pro pořádek NSS dodává, že stěžovatelově snaze o neaplikování právních závěrů
rozsudku městského soudu v jiných věcech odpovídá spíše institut přerušení řízení
dle §56 odst. 1 písm. c) správního řádu, tj. přerušení řízení za účelem vyčkání na řešení
předběžné otázky.
[10] Usnesení o nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné
povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu