ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.272.2016:48
sp. zn. 10 As 272/2016 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely
Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci žalobkyň: a) obec Přísečná, se sídlem Přísečná 25, Přísečná,
a b) Zambelli – technik, spol. s r. o., se sídlem Tovární 177, Domoradice, obě zast. JUDr. Michalem
Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti žalovanému: Městský úřad Český
Krumlov, se sídlem Kaplická 439, Český Krumlov, za účasti osoby zúčastněné na řízení: CARTHAMUS,
a. s., se sídlem Václavské nám. 775/8, Praha 1, zast. JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem
se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2016,
čj. MUCK 34811/2016, v řízení o kasační stížnosti osoby domáhající se postavení osoby zúčastněné
na řízení: KOMAXO, s. r. o., se sídlem Jateční 854, Kolín, zast. JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem,
advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 17. 10. 2016, čj. 50 A 24/2016-94,
takto:
I. Kasační stížnost se z a mít á .
II. Osoba domáhající se postavení osoby zúčastněné na řízení KOMAXO, s. r. o., je po v i nna
zaplatit žalobkyni a) a žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 6.364,60 Kč k rukám zástupce
JUDr. Michala Bernarda, Ph.D., a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Osobě domáhající se postavení osoby zúčastněné na řízení KOMAXO, s. r. o., se vr a cí
soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího
správního soudu k rukám zástupce JUDr. et Mgr. Tomáše Sequense, a to do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
IV. Žalovaný n e má právo na náhradu nákladů řízení.
V. Osoba zúčastněná na řízení n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Osoba zúčastněná na řízení (stavebník) podala žádost o prodloužení doby zkušebního
provozu stavby „Úpravy tepelného zdroje v Českém Krumlově – Domoradicích“ na spalování
biomasy. Žalovaný žádosti vyhověl a dobu zkušebního provozu prodloužil do 31. 12. 2016.
Proti tomuto rozhodnutí podaly žalobkyně a) a b) žalobu ke krajskému soudu.
[2] Společnost KOMAXO, s. r. o. (dále jen „stěžovatelka“), je obchodním partnerem osoby
zúčastněné na řízení a v řízení před krajským soudem se domáhala postavení osoby zúčastněné
na řízení. Krajský soud v usnesení označeném v záhlaví rozhodl podle §34 odst. 4 s. ř. s,
že stěžovatelka není osobou zúčastněnou na řízení. Krajský soud uvedl, že případné zrušení
napadeného rozhodnutí o prodloužení zkušebního provozu nebude mít žádný přímý dopad
do veřejných subjektivních práv stěžovatelky. Možné dopady na soukromoprávní obchodní
vztahy týkající se provozu dotčené stavby nelze považovat za přímé dotčení práv ve smyslu §34
s. ř. s., a proto není rozhodné. V této souvislosti krajský soud odkázal na rozsudek NSS ze dne
20. 9. 2011, čj. 2 Afs 40/2011-125, který plně dopadá i na nyní projednávanou věc.
II. Stručné shrnutí argumentů v kasační stížnosti a vyjádření žalobkyň
[3] Právě toto usnesení krajského soudu nyní stěžovatelka napadá včasnou kasační stížností,
a to z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[4] Stěžovatelka je přesvědčena, že krajský soud posoudil právní otázku jejího postavení
jakožto osoby zúčastněné na řízení nesprávně. Již v řízení před krajským soudem uvedla,
že s osobou zúčastněnou na řízení (společnost CARTHAMUS, a. s.) je v nejrůznějších smluvních
vztazích, které jsou navázány na provoz jejího teplárenského komplexu. V důsledku zrušení
rozhodnutí žalovaného by vzhledem k existenční závislosti stěžovatelky na tomto provozu byla
vážně ohrožena její vlastní existence. Stěžovatelka k tomu odkázala na usnesení rozšířeného
senátu NSS ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS. Proto má stěžovatelka
za to, že s plňuje podmínky podle §34 s. ř. s. Opačný přístup by znamenal pro stěžovatelku
porušení práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
[5] Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby NSS napadené usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalobkyně a) a b) podaly dne 19. 12. 2016 společné vyjádření ke kasační stížnosti.
Ve vyjádření uvedly, že se ztotožňují s napadeným usnesením krajského soudu. Jsou přesvědčeny,
že stěžovatelka nemůže být přímo dotčena ve svých právech a povinnostech. Dotčena přímo
by mohla být pouze ve svých obchodních zájmech, což však není kritérium pro přiznání
postavení osoby zúčastněné na řízení, navíc toto dotčení a tvrzení o existenční závislosti na osobě
zúčastněné na řízení stěžovatelka nijak neprokazuje. Případné zrušení napadeného rozhodnutí
nebude mít žádný přímý dopad do veřejných subjektivních práv stěžovatelky.
K odkazu stěžovatelky na usnesení rozšířeného senátu NSS sp. zn. 6 A 25/2002 žalobkyně
uvádějí, že toto rozhodnutí na nyní projednávanou věc vůbec nedopadá, protože se týká otázky
aktivní žalobní legitimace. Žalobkyně považují podanou kasační stížnost za účelovou,
vedenou pouze s cílem oddálit meritorní rozhodnutí ve věci. Jasným cílem stěžovatelky,
kterou zastupuje totožný advokát jako osobu zúčastněnou na řízení (s tou je stěžovatelka ostatně
i personálně propojena), je snaha o co největší přiblížení meritorního rozhodnutí ve věci datu,
kdy napadené správní rozhodnutí pozbude svých účinků. Dále žalobkyně odkazují na rozsudky
NSS týkající se totožného předmětu řízení a stejných účastníků řízení, jimiž NSS potvrdil
usnesení krajského soudu o nepřiznání postavení osoby zúčastněné na řízení stěžovatelce
(sp. zn. 7 As 335/2015 a 5 As 25/2016, obdobně též sp. zn. 6 As 11/2016).
[7] Ze všech shora uvedených důvodů žalobkyně a) a žalobkyně b) navrhly, aby NSS kasační
stížnost zamítl.
[8] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; neshledal přitom vady, kterými by byl povinen se zabývat i bez návrhu
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Podle §34 odst. 1 s. ř. s. jsou osobami zúčastněnými na řízení osoby, které byly přímo dotčeny
ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty,
které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu,
nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.
Při interpretaci citovaného ustanovení je třeba vyjít z §2 s. ř. s., dle něhož ve správním soudnictví
poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem
stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem
a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Zmiňuje-li tedy nějaké ustanovení
soudního řádu správního „právo“ (ve smyslu oprávnění), míní tím veřejné subjektivní právo
(viz rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2009, čj. 2 As 44/2009-44). Veřejným subjektivním právem
se obecně rozumí právní možnost chovat se určitým způsobem, která je vyjádřena a zaručena
normami veřejného práva.
[11] Podle §34 odst. 4 s. ř. s. soud usnesením vysloví, že ten, kdo se domáhá postavení osoby
zúčastněné na řízení, a podmínky pro to nesplňuje, není osobou zúčastněnou na řízení.
[12] Účelem §34 s. ř. s. je umožnit osobě odlišné od účastníka řízení bránit svá vlastní veřejná
subjektivní práva a povinnosti, která jsou či mohou být v projednávané věci dotčena.
Základní podmínkou je přímé dotčení této osoby na jejích veřejných subjektivních právech
či povinnostech vydaným rozhodnutím žalovaného, případně tím, že by takové rozhodnutí bylo
zrušeno. Dotčení v právech této osoby musí být přímé, nikoliv pouze nepřímé či dokonce
eventuální (srov. např. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2009, čj. 2 As 44/2009-44, či ze dne
29. 8. 2013, čj. 8 As 136/2012-62). Tuto podmínku budou zpravidla splňovat účastníci správního
řízení, kteří však nepodali žalobu (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 11. 2011,
čj. 1 Afs 81/2010-268, č. 2508/2012 Sb. NSS; bod 18).
[13] Rozšířený senát NSS se v minulosti zabýval otázkou účastenství dalších osob na soudním
přezkumu rozhodnutí o správním deliktu, a to právě v již citovaném rozsudku, publikovaném
pod č. 2508/2012 Sb. NSS. V něm uvedl, že poškozená osoba (která utrpěla škodu jednáním
pachatele správního deliktu podle §15 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách) není vydáním
(ani případným zrušením) rozhodnutí o tomto správním deliktu přímo dotčena na svých
veřejných subjektivních právech nebo povinnostech, a nesplňuje tak ve smyslu §34 odst. 1 s. ř. s.
materiální podmínku pro uznání za osobu zúčastněnou na řízení o žalobě proti tomuto
rozhodnutí. Rozšířený senát se v citovaném rozsudku přiklonil k názoru,
že v řízeních o správních deliktech správní orgán vrchnostensky rozhoduje pouze o veřejných
subjektivních právech a povinnostech delikventa, na jiné osoby nemá rozhodnutí o uložení
sankce přímý vliv a jejich veřejná subjektivní práva jím tak nemohou být dotčena. Rozšířený senát
nepopřel, že stěžovatelka (tj. společnost poškozená porušením cenových předpisů) měla právní
zájem na výsledku řízení o uložení pokuty za porušení cenových předpisů, který vyplýval z jejích
vzájemných soukromoprávních vztahů se žalobkyní (tj. společností, která měla zneužít
své hospodářské postavení), z hlediska charakteru zásahu do subjektivních práv se však jednalo
nanejvýš o dotčení nepřímé, navíc na právech soukromých, nikoliv veřejných.
[14] Shora uvedené závěry se uplatní i v nyní posuzované věci. Rozhodnutí o prodloužení
zkušebního provozu se dotýká právních vztahů osoby zúčastněné na řízení a státu,
resp. dalších osob, které byly účastníky správního řízení o žádosti o prodloužení. Skutečnost,
že rozhodnutí žalovaného bylo napadeno žalobou, a může tak být zrušeno,
však nemůže stěžovatelku nijak zkrátit na jejích veřejných subjektivních právech, která navíc ani
nekonkretizovala. Je pouze podnikatelským rizikem stěžovatelky, pokud navázala tak úzké
(ba dokonce „existenční“) soukromoprávní smluvní vztahy s osobou zúčastněnou na řízení
v situaci, kdy teprve probíhá zkušební provoz teplárenského komplexu. Stejně jako rozšířený
senát ani NSS v této věci nepopírá, že stěžovatelka má zájem na výsledku řízení o žalobě.
Pro posouzení důvodnosti její kasační stížnosti je však rozhodné, že z hlediska charakteru zásahu
do subjektivních práv se tu jedná nanejvýš o dotčení nepřímé, navíc na právech soukromých,
nikoliv veřejných. Stěžovatelka nebyla účastníkem správního řízení a vydané správní rozhodnutí
jí přímo nezakládá žádná práva ani povinnosti. Proto tento její „zájem na výsledku řízení“
nemůže naplnit podmínky pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení před krajským
soudem.
[15] Uvedený výklad není ani v rozporu s právem na přístup k soudu. Podle čl. 36 odst. 1 a 2
Listiny základních práv a svobod se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva
u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Kdo tvrdí,
že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud,
aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu
však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod
podle Listiny. Z citovaného článku je patrné, že právo na přístup k soudu v konkrétní věci
přísluší pouze osobě, jejíž právo má být předmětem soudního řízení. Stěžovatelce však
z rozhodnutí žalovaného žádné právo neplyne a jí tvrzené dotčení „právní sféry“ je ryze
soukromoprávní povahy (týká se jejího obchodního vztahu k osobě zúčastněné na řízení),
což nezpochybňuje ani sama stěžovatelka.
[16] NSS se ztotožňuje s názorem žalobkyň, že usnesení rozšířeného senátu citované v bodě
[4], na které stěžovatelka odkázala, na tuto věc přímo nedopadá. Závěr rozšířeného senátu se týká
otázky aktivní věcné legitimace k podání žaloby podle §65 s. ř. s.; podle něj k podání žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu postačí, když se úkon správního orgánu dle žalobního tvrzení
negativně projeví v právní sféře žalobce. Úvahy rozšířeného senátu o užším pojmu
„zkrácení žalobce na (konkrétním, již existujícím) hmotném právu“ a širším pojmu
„dotčení žalobcovy právní sféry“ však nevykračují za hranici veřejných subjektivních práv,
resp. „veřejnoprávní sféry“. V nyní projednávané věci se naopak řeší dotčení veřejných práv
versus dotčení soukromoprávních vztahů, navíc u osoby, která není žalobcem. Citované usnesení
nepraví nic o tom, že by osobami zúčastněnými na řízení měly být i osoby,
jejichž soukromoprávních vztahů by se řízení mohlo nepřímo dotknout.
[17] Krajský soud tedy nepochybil, pokud vyslovil, že stěžovatelka není v řízení o žalobě
proti napadenému rozhodnutí osobou zúčastněnou na řízení. Z napadeného usnesení je přitom
zcela srozumitelné, o které důvody krajský soud své závěry opřel.
[18] Závěrem soud také uvádí, že stěžovatelka si musí být stejných závěrů vědoma
z již dřívějších rozhodnutí NSS o jejich kasačních stížnostech, týkajících se shodného předmětu
řízení, avšak jiných správních rozhodnutí, na což upozornily i žalobkyně (rozsudky ze dne
4. 2. 2016, čj. 7 As 335/2015-30, ze dne 10. 8. 2016, čj. 5 As 25/2016-30, či obdobně ze dne
10. 2. 2016, čj. 6 As 11/2016-27).
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Z výše uvedených důvodů soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle
§110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[20] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 věty první ve spojení s §120 s. ř. s.
V tomto řízení měli plný úspěch žalobkyně a) a žalobkyně b), a proto mají právo na náhradu
nákladů, které jim vznikly v souvislosti se zastoupením v řízení o kasační stížnosti.
Odměna za jeden úkon právní služby činí podle §7 bodu 5, užitého na základě §9 odst. 4
písm. d) advokátního tarifu, 3 100 Kč. V tomto případě se však snižuje o 20 %, tj. o 620 Kč
za každý úkon, podle §12 odst. 4 advokátního tarifu, neboť se jednalo o společný úkon
při zastupování více osob. Odměna tak činí 4 960 Kč [společné vyjádření ke kasační
stížnosti - §11 odst. 1 písm. d) tarifu]. Podle §13 odst. 3 advokátního tarifu je třeba k ní přičíst
300 Kč na úhradu hotových výdajů, tj. celkem jde o částku 5 260 Kč. Protože je advokát plátcem
DPH, zvyšuje se jeho odměna o částku odpovídající této dani, kterou je povinen
odvést tj. o 1 104,60 Kč (sazba daně 21 %). Celková částka náhrady nákladů řízení proto činí
6 364,60 Kč.
[21] Stěžovatelka zaplatila k výzvě soudu ze dne 16. 11. 2016 soudní poplatek za kasační
stížnost ve výši 5 000 Kč. Podle §10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
soud vrátí poplatek z účtu soudu tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu
nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.
Z judikatury NSS vyplývá, že kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o tom,
že určitá osoba není osobou zúčastněnou na řízení (§34 odst. 4 s. ř. s.), není spojena
s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2015,
čj. 2 As 262/2015-18). Proto NSS ve výroku III rozhodl o vrácení zaplaceného soudního
poplatku za kasační stížnost.
[22] Městskému úřadu Český Krumlov NSS náhradu nákladů nepřiznal, protože mu žádné
náklady v tomto řízení nevznikly.
[23] Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nenastala
žádná ze situací, které upravuje §60 odst. 5 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu