ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.274.2017:17
sp. zn. 10 As 274/2017 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely
Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci žalobce: J. G., proti žalovanému: Ministerstvo
práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 17. 5. 2017, čj. MPSV-2017/105963-912, sp. zn. SZ/MPSV-2017/63913-912, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2017, čj.
48 Ad 27/2017-17,
takto:
I. Žalobci se ne ust a nov uje zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamít á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Stručné vymezení věci
[1] Žalobce se před krajským soudem domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného
v záhlaví a předcházejícího rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Příbrami,
kontaktní pracoviště Nymburk. Žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a přiznání
odkladného účinku žaloby. Krajský soud usnesením ze dne 18. 8. 2017 zamítl jak návrh žalobce
na ustanovení zástupce (výrok I), tak i návrh na přiznání odkladného účinku (výrok II).
[2] Soud ve svém usnesení uvedl, že ustanovení zástupce k ochraně práv představuje
mimořádný institut. Z podání žalobce přitom bylo seznatelné, z jakých důvodů byla žaloba
podána a čeho se žalobce domáhal. Proto soud nepovažoval za naplněnou podmínku nezbytnosti
a zástupce žalobci neustanovil. Soud současně neshledal, že by byly naplněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku, neboť výkonem napadeného rozhodnutí
(rozhodnutí o nepřiznání dávky) nemůže být postavení žalobce jakkoliv ovlivněno.
Proto odkladný účinek nepřiznal.
II. Kasační stížnost
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností,
jejíž součástí byla také žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
a návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že rozhodnutí soudu o návrhu na ustanovení
zástupce a na přiznání odkladného účinku bylo nezákonné. Usnesením byla porušena základní
lidská práva a svobody stěžovatele, neboť nebyla zajištěna rovnost účastníků řízení.
Žalovaný má výhodu v řízení, protože je zastupován právníky, zatímco stěžovatel nedisponuje
dostatečnými znalostmi v oblasti správního práva, aby se dokázal účelně bránit.
V konečném důsledku je ohroženo právo stěžovatele na život, soudní ochranu a právo nebýt
vystaven nelidskému a ponižujícímu zacházení. Soud přepjatým formalismem odepřel stěžovateli
možnost bránit se proti nezákonným rozhodnutím správních orgánů. Stěžovatel své námitky dále
doprovodil širšími úvahami o důvodech, proč nejsou potřebným osobám přiznávány dávky
pomoci v hmotné nouzi. Stěžovatel navrhl, aby NSS napadené usnesení krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil zpět k novému rozhodnutí. Kasační stížností napadl výrok I usnesení krajského
soudu, ale zároveň dodal, že pokud by byla kasační stížnost přípustná i proti výroku II,
napadá i výrok II.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Nejvyšší správní soud nejdříve posoudil splnění podmínek řízení o kasační stížnosti.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je s podáním kasační
stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků,
který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5000 Kč.
Návrh na přiznání odkladného účinku je podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků
zpoplatněn částkou 1000 Kč. Podle §105 odst. 2 s. ř. s. věty před středníkem musí být stěžovatel
zastoupen advokátem. Ani jedna z těchto povinností není v případě stěžovatele splněna.
[6] Rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, konstatoval,
že stěžovatel musí zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost
směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu,
jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností. V uvedené věci nesměřuje kasační stížnost
proti konečnému rozhodnutí krajského soudu ve věci samé (tj. ve věci rozhodnutí žalovaného),
nýbrž proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu o neustanovení zástupce a zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku. Z tohoto důvodu se na stěžovatele v tomto řízení nevztahuje
poplatková povinnost, a NSS proto na zaplacení soudních poplatků netrval.
[7] Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti
být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Jinými slovy, v případě stěžovatele není
potřeba trvat ani na doložení zastoupení advokátem. Stěžovatel však o advokáta požádal,
proto se NSS dále zabýval jeho žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[8] Z §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro rozhodnutí o ustanovení zástupce zákon vyžaduje
současné splnění dvou podmínek – jednak nedostatek prostředků, který by odůvodňoval
osvobození od soudních poplatků, jednak nezbytnou potřebu ochrany práv účastníka řízení.
V této souvislosti NSS zkoumal, zda v případě stěžovatele existuje nezbytná potřeba ochrany
jeho práv. Po předběžném zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl k závěru,
že v projednávané věci taková potřeba není dána. Kasační stížnost totiž splňuje požadované
základní náležitosti a z jejího obsahu je rovněž zřejmé, proč stěžovatel považuje napadené
usnesení krajského soudu za nezákonné. Protože není splněna jedna ze dvou nutných podmínek
pro ustanovení zástupce z řad advokátů, neustanovil NSS stěžovateli zástupce.
S ohledem na závěry právě citovaného usnesení rozšířeného senátu se pak NSS mohl věnovat
věcnému přezkumu usnesení krajského soudu.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Jak plyne z §35 odst. 9 s. ř. s., účastníku lze ustanovit zástupce tehdy,
jestliže jsou současně splněny dvě podmínky: 1) účastník splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a 2) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[11] Krajský soud se podrobně finanční situací stěžovatele nezabýval, neboť podle něj nebyla
splněna podmínka nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně jeho práv. Krajský soud považoval
stěžovatelovu žalobu za srozumitelnou a bylo mu zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá;
v řízení tedy bylo možné řádně pokračovat i bez ustanoveného zástupce. NSS proto zkoumal,
zda krajský soud postupoval správně a zda nebylo v řízení před soudem nezbytné ustanovit
zástupce k ochraně práv stěžovatele.
[12] Stěžovatel ve své kasační stížnosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, které by mohly
zpochybnit závěry krajského soudu. Stěžovatel především zdůrazňuje, že je osobou v hmotné
nouzi, a opakovaně upozorňuje na svou neutěšenou finanční situaci. Tyto argumenty ovšem nijak
nevyvracejí závěry krajského soudu, podle nichž je stěžovatelova žaloba dostatečně kvalifikovaná
a prokazuje dobrou orientaci stěžovatele v právu.
[13] NSS souhlasí s tím, že ze stěžovatelovy žaloby je patrná jeho orientace ve sporných
otázkách i jeho dobré argumentační schopnosti. Žaloba obsahuje odkazy na ustanovení právních
předpisů, je přehledná a její argumenty jsou srozumitelné. Obdobně i v kasační stížnosti
stěžovatel vhodně cituje právní předpisy a předkládá zdůvodněná tvrzení, ze kterých plyne,
proč návrh podal a čeho se domáhá. To jen potvrzuje závěr krajského soudu, že ustanovení
zástupce není nezbytné, protože je stěžovatel dostatečně schopný hájit své zájmy. Podle NSS tedy
krajský soud nepochybil, když žádost o ustanovení zástupce zamítl.
[14] Neustanovením zástupce nebyla založena nerovnost účastníků řízení, ani jím nebyla
porušena stěžovatelova základní lidská práva a svobody. V řízení o žalobě před krajským soudem
není advokátní zastoupení ze zákona povinné; zákonodárce tedy počítal s tím, že v tomto řízení
budou na straně žalující běžně vystupovat nezastoupení účastníci – i při vědomí, že na straně
žalované stojí vždy orgán veřejné moci, jehož stanovisko v řízení zpravidla formulují jeho právně
vzdělaní zaměstnanci. Pouhá skutečnost, že jeden účastník má v řízení k dispozici právníka
a druhý nikoli, tedy nepůsobí nerovnost účastníků řízení. Právo na zástupce není ani základním
lidským právem. Pokud by měl advokát náležet každému nemajetnému účastníku,
musel by to zákon výslovně říci. Právě z §35 odst. 9 s. ř. s. je však zřejmé, že nemajetnost
účastníka je jen první ze dvou podmínek, a druhou podmínku stěžovatel nesplňuje.
[15] Soud by měl účastníku ustanovit zástupce k ochraně jeho zájmů, jde-li o věc po stránce
skutkové nebo právní složitou a současně v soudním řízení vyjde najevo potřeba ochrany práv
účastníka, např. z nekvalifikovaných podání, jimiž se účastník na soud obrací. Největší nároky
po odborné stránce klade na žalobce právě formulování samotné žaloby (ostatně žalobní námitky
je nutno formulovat v krátké dvouměsíční lhůtě a poté je již nelze rozšiřovat, ani kdyby
byl žalobci následně ustanoven advokát); právě z obsahové a formální úrovně žaloby tak
lze usuzovat na to, zda je žalobci zapotřebí advokáta (viz rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2004,
čj. 4 As 21/2004-64). Sporná otázka v této věci je však jediná a poměrně úzce vymezená – totiž
zda byl správně vypočten příjem žalobce coby OSVČ v rozhodném období kalendářního měsíce.
Žalobce v žalobě shrnul dosavadní průběh řízení před správním orgánem i před soudem věci
a předložil soudu své věcné argumenty, včetně vhodných odkazů na ustanovení zákona o pomoci
v hmotné nouzi, správního řádu i soudního řádu správního. Správně pak formuloval nejen vlastní
petit žaloby, ale i související návrhy na přiznání odkladného účinku a na ustanovení zástupce.
Není tedy pochyb o tom, že se žalobce dobře orientuje v otázkách pomoci v hmotné nouzi
i v procesních předpisech. V návrhu na ustanovení zástupce sice potřebu advokáta zdůvodnil tak,
že jeho věc je „složitá“ a vyžaduje „vysoce odborné znalosti“. NSS však tento náhled nesdílí,
protože z obsahu žaloby plyne, že věc složitá není a srozumitelné argumenty dokázal žalobce
sdělit soudu i sám.
[16] Stěžovatel v kasační stížnosti dále zdůvodňoval, proč by mu měla být přiznána
mimořádná okamžitá pomoc a příspěvek na živobytí. Tyto úvahy se však nevztahují k předmětu
kasační stížnosti, a proto se jimi NSS nezabýval. Pro úplnost je třeba ještě stěžovateli sdělit,
že poučení krajského soudu bylo správné a že proti výroku, kterým se žalobě nepřiznává
odkladný účinek, skutečně není kasační stížnost přípustná.
[17] Soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
neboť o kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.,
poslední věty.
[19] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu