ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.291.2017:31
sp. zn. 10 As 291/2017 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Michaely Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci žalobce: T. R., proti žalovanému:
předseda Obvodního soudu pro Prahu 9, se sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10, ve věci
nezákonného zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, čj. 11 A 142/2017-15,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou u městského soudu se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem,
který měl spočívat ve vydání a nepřezkoumatelnosti rozvrhu práce Obvodního soudu
pro Prahu 9 na rok 2015. Městský soud žalobu odmítl usnesením uvedeným
v záhlaví pro opožděnost. Proti tomuto usnesení žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní podává
kasační stížnost. Současně žádá o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků.
[2] Kasační stížnost je nepřípustná, a to z následujících důvodů.
[3] V usnesení ze dne 13. 11. 2014, čj. 10 As 226/2014-16, NSS dovodil, že v případě
sériových podání označených jako kasační stížnost, které s ohledem na všechny okolnosti
nesměřují k vydání rozhodnutí ve věci samé, ale naopak směřují jen k vydávání procesních
rozhodnutí, která stěžovateli nic nepřinášejí, jde o zjevné zneužití práva podat kasační stížnost.
Taková podání jsou proto nepřípustná a musí být odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §120 s. ř. s. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního,
a tedy zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost a stereotypnost sporů
vedených stěžovatelem, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů
(srov. usnesení NSS ze dne 3. 6. 2014, čj. 8 As 77/2014-9). Sériovost a stereotypnost podání
zakládá zneužití práva podat návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva
(srov. rozhodnutí Anibal Vieira & Filhos LDA a Maria Rosa Ferreira da Costa LDA proti Portugalsku,
rozhodnutí o nepřijatelnosti ze dne 13. 11. 2012, stížnosti č. 980/12 a 18385/12).
[4] To je i případ stěžovatele. Na soudy se dlouhodobě obrací množstvím sériových podání
obdobného či totožného obsahu, včetně žádostí o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce, která jsou zjevně neúspěšná, např. pro opožděnost, nebo proto,
že vůbec nespadají do pravomoci soudů ve správním soudnictví, přestože byl v minulosti
ze strany soudů o tom nesčetněkrát poučen. I přesto je stěžovatel opakovaně činí
a odmítá adekvátně reagovat na případné výzvy soudu k odstranění vad předložených podání
nebo k doložení splnění podmínek řízení. Stěžovatel zpochybňuje prakticky všechna rozhodnutí
nižších soudů téměř ihned po jejich vydání. NSS k dnešnímu dnu eviduje přes 300 podání
stěžovatele.
[5] Stěžovatel zahlcuje soudy mj. svými zcela šablonovitými podáními, kterými bez jakékoliv
alespoň základní argumentace požaduje ochranu před nezákonným zásahem Krajského soudu
v Praze, Městského soudu v Praze a prakticky všech soudů v jeho obvodu, či Vrchního soudu
v Praze, aniž by naprostá většina z nich mohla obsahově přinést pro stěžovatele cokoliv věcně
významného (jen namátkou lze uvést řízení, která ve věcech rozvrhů práce vedl NSS
pod sp. zn. 1 As 181/2017, 1 As 166/2017, 1 As 165/2017, 1 As 150/2017, 1 As 140/2017,
1 As 128/2017, 2 As 137/2017, 10 As 132/2017 atd.). I v této věci se jedná o údajný nezákonný
zásah předsedy Obvodního soudu pro Prahu 9 spočívající ve vydání nepřezkoumatelného
rozvrhu práce pro rok 2015. Poté, co městský soud žalobu odmítl pro opožděnost, stěžovatel
zas a opět šablonovitým podáním označeným jako kasační stížnost napadl usnesení městského
soudu.
[6] Stěžovatel navíc zachází ve svých posledních podáních tak daleko, že se vůči příslušným
soudcům nezdráhá ani použití hrubě urážlivého jazyka. V tomto ohledu má NSS
za to, že stěžovatelova argumentace přesáhla meze běžné kritiky, třebas nepatřičné,
a dosáhla úrovně pohrdání soudem, za které může soud uložit pořádkovou pokutu
do výše 50 000 Kč (§44 s. ř. s.). Popsané chování stěžovatele je i z těchto důvodu rozporné
s účelem práva podat kasační stížnost (srov. v podstatě shodnou argumentaci v rozhodnutí ESLP
Řehák proti České republice, rozhodnutí o nepřijatelnosti ze dne 18. 5. 2004, stížnost č. 67208/01).
[7] Soudy, včetně NSS, které jsou ústavně povolány k ochraně práv, nemohou opakovaně
akceptovat procesní aktivity stěžovatele jen proto, aby formálním naplněním litery zákona
vydávaly zbytečná rozhodnutí. NSS si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje toto právo,
však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem.
Výkonu práva, který je vlastně jeho zneužitím, proto soud neposkytne ochranu (srov. rozsudek
NSS ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004-48, č. 869/2006 Sb. NSS).
[8] Z výše uvedených důvodů neumožňuje podaná kasační stížnost věcný přezkum
napadeného usnesení městského soudu. NSS zdůrazňuje výjimečnost nynějšího postupu,
který je však opodstatněn naprosto výjimečnými okolnostmi, za kterých stěžovatel dlouhodobě
přistupuje k soudnímu řízení správnímu.
[9] Vzhledem k tomu, že kasační stížnosti je nepřípustná, bylo by zhola zbytečné,
aby NSS rozhodoval o žádostech o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků.
[10] NSS kasační stížnost odmítl dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu