ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.62.2017:12
sp. zn. 10 As 62/2017 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna
a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo
nábřeží 2, České Budějovice, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2017,
čj. 30 A 123/2016-38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 13. 5. 2016 žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem, kterého se měl dopustit žalovaný. Nezákonný zásah dle stěžovatele
spočíval v porušení jeho práva na zákonného soudce. Krajský soud vyzval stěžovatele k úhradě
soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Stěžovatel na výzvu reagoval žádostí o osvobození
od soudních poplatků, ke které přiložil vlastní prohlášení o majetkových poměrech. Krajský soud
vyhodnotil prohlášení jako neurčité a neúplné, a proto stěžovatele dalším usnesením vyzval
k doložení v tomto usnesení vyjmenovaných rozhodných skutečností. Poté, co stěžovatel
své podání doplnil, krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil podmínky pro přiznání
osvobození od soudních poplatků, neboť neunesl důkazní břemeno týkající se prokázání
nedostatečnosti prostředků. V usnesení citovaném v záhlaví tohoto rozhodnutí proto krajský
soud výrokem I. zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a výrokem II.
zamítl žádost o ustanovení zástupce.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil celou řadu tvrzení, kterými označuje jednotlivé
úvahy krajského soudu za nesprávné. Upozorňuje na to, že soudce sečetl mzdu a dávku v hmotné
nouzi, nezohlednil ale fakt, že tato dávka může být kdykoliv odejmuta či změněna její výše,
což se nakonec stalo. Navíc mzda a státní dávky se nevyplácí ve stejném čase, a proto je soud
nemohl sčítat. Stěžovatel poukazuje rovněž na to, že dle právního řádu nejsou od soudních
poplatků osvobozeny jen osoby s příjmy pod úrovní životního minima, ale též osoby
s nedostatkem prostředků. Tou stěžovatel bez pochyby je. Stěžovatel nesouhlasí s tím,
že měl dokládat nedostatečnost příjmů, dle jeho názoru měl pouze uvé st jejich výši. Postoj soudu
vůči jeho žádosti označuje za šikanózní.
[3] NSS dovodil, že stěžovatel zneužil právo podat kasační stížnost.
[4] Z obsahu vyžádaného spisu krajského soudu je možno konstatovat,
že stěžovatel od počátku řízení nesměřuje k vydání me ritorního rozhodnutí, kterým by měla být
poskytnuta ochrana jeho veřejnému subjektivnímu právu. Stěžovatel se na soudy dlouhodobě
obrací množstvím podání, včetně žádostí o osvobození od soudních poplatků,
která mají formální i obsahové vady, přestože byl v minulosti ze strany soudů nesčetněkrát
poučen o náležitostech podání a podmínkách jejich věcného projednání
(například, že všechny své důvody, pro které žádá o osvobození od soudních poplatků,
musí náležitě doložit, viz např. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 20 14, čj. 7 Aps 10/2012-20).
I přesto je činí nesprávně a následně odmítá adekvátně reagovat na výzvy soudu směřující
k odstranění vad předložených podání. Aktivita stěžovatele v soudním řízení spočívá
ve zpochybňování úkonů a rozhodnutí soudu, jež byla o jeho podáních vydána, aniž by naprostá
většina z nich mohla obsahově přinést pro stěžovatele cokoliv věcně významného.
[5] Soudy, včetně NSS, které jsou ústavně povolané k ochraně práv, nemohou opakovaně
akceptovat procesní aktivity stěžovatele jen proto, aby f ormálním naplněním litery zákona
vydávaly zbytečná rozhodnutí. NSS si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje toto právo,
však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem.
Úkony stěžovatele vůči soudu naplňují znaky zneužití práva, které NSS vymezil např. v rozsudku
ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004 - 48, č. 869/2006 Sb. NSS.
[6] NSS pro dokreslení dodává, že v jeho evidenci je vedeno ke dnešnímu dni cca 1400 spisů,
v nichž žalobce vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by se jeho
návrhy neměl zdejší soud zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci jeho podání jako zjevně
obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost
a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela
identických argumentů (srov. takto usnesení NSS ze dne 3. 6. 2014, čj. 8 As 77/2014 – 9,
v jiné stěžovatelově věci). Ostatně sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat
návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí Anibal
Vieira & Filhos LDA a Maria Rosa Ferreira da Costa LDA proti Portugalsku , č. 980/12
and 18385/12, 13. 11. 2012).
[7] V tomto řízení projednávaná kasační stížnost neumožňuje z výše uvedených důvodů
věcný přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu, je projevem zneužití institutu
kasační stížnosti; jde tudíž o návrh nepřípustný. Stěžovatel je veden snahou vést „spor pro spor“,
nikoliv snahou o ochranu svých subjektivních veřejných práv. NSS zdůrazňuje výjimečnost
nynějšího postupu, který je však opodstatněn naprosto výjimečnými okolnostmi,
za kterých stěžovatel již po léta přistupuje k soudnímu řízení správnímu.
[8] Kasační stížnost byla proto dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítnuta.
[9] Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu