ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.63.2017:11
sp. zn. 10 As 63/2017 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., ve věci
žádosti žalobce o ustanovení zástupce před krajským soudem, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2017, čj. 54 Na 3/2017-9,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 16. 1. 2017 u krajského soudu stručnou žádost o ustanovení
zástupce pro podání žaloby na ochranu A) před nepřiměřenými a iracionálními pokyny
Úřadu v Českých Budějovicích a B) přiznaného nároku na pravidelnou státní nepojistnou
dávku. K tomu přiložil prohlášení o majetkových poměrech a další dokumenty, osvědčující výši
jeho příjmů. Vzhledem k tomu, že nevymezil, co přesně má být předmětem řízení a z čeho
usuzuje, že jeho veřejná subjektivní práva byla porušena, a dále nepředložil veškeré
údaje nezbytné pro posouzení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních
poplatků, krajský soud žalobce vyzval usnesením ze dne 17. 1. 2017, aby tyto vady
odstranil. K tomu mu stanovil přiměřenou lhůtu 10 dnů a s odkazem na judikaturu NSS
(věc sp. zn. 2 As 2/2006) jej poučil, že bez této specifikace nemůže posoudit, zda je k ochraně
žalobcových práv nezbytně třeba zástupce. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 19. 1. 2017.
Žalobce na výzvu soudu nijak nereagoval. Krajský soud proto jeho žádost o ustanovení zástupce
zamítl usnesením označeným v záhlaví.
[2] Proti tomuto usnesení žalobce nyní brojí kasační stížností. V kasační stížnosti uplatnil
celou řadu tvrzení, kterými napadá usnesení a činnost krajského soudu. Tvrdí, že soudci
a úředníci krajského soudu se mu mstí za podané žaloby, předseda soudu je kárně odsouzen,
justiční stráž mu léta brání ve vstupu do budovy soudu a nezákonně jej nutí k odložení všech
kovových předmětů, jeho dřívější žaloby soudci dokonce zadržují a „strkají do šuplíku“,
krajský soud neustále s jeho žalobami manipuluje a běžně o jedné žalobě vede dvě řízení. Mgr. T.
soustavně lže, pokud tvrdí, že žalobce nevymezil dostatečně předmět řízení. Jestliže se snad tato
soudkyně domnívá, že žadatel o zástupce podá bezvadnou žalobu, pak právo podat žádost
o zástupce před zahájením řízení postrádá smysl. Žalobce považuje jednání soudu za šikanu, a to
i ve vztahu k výzvě k doložení majetkových poměrů, k níž se také vyjadřuje podrobněji. Dále
tvrdí, že řízení o jeho žalobě je navíc v této věci osvobozeno od soudních poplatků ze zákona, ale
krajský soud uvažuje opačně.
[3] NSS dovodil, že stěžovatel zneužil právo podat kasační stížnost.
[4] Obsah vyžádaného spisu krajského soudu svědčí o tom, že stěžovatel od počátku řízení
nesměřuje k vydání meritorního rozhodnutí, kterým by měla být poskytnuta ochrana jeho
veřejnému subjektivnímu právu. Stěžovatel se na soudy dlouhodobě obrací množstvím
podání, včetně žádostí o osvobození od soudních poplatků, která mají formální i obsahové
vady, přestože byl v minulosti ze strany soudů nesčetněkrát poučen o náležitostech
podání a podmínkách jejich věcného projednání (např. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2014,
čj. 7 Aps 10/2012-20). I přesto je činí nesprávně a následně odmítá adekvátně reagovat na výzvy
soudu směřující k odstranění vad předložených podání. Aktivita stěžovatele v soudním řízení
spočívá ve zpochybňování úkonů a rozhodnutí soudu, jež byla o jeho podáních vydána,
aniž naprostá většina z nich mohla obsahově přinést pro stěžovatele cokoliv věcně významného.
[5] Soudy, včetně NSS, které jsou ústavně povolány k ochraně práv, nemohou opakovaně
akceptovat procesní aktivity stěžovatele jen proto, aby formálním naplněním litery zákona
vydávaly zbytečná rozhodnutí. NSS si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje toto právo,
však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem.
Úkony stěžovatele vůči soudu naplňují znaky zneužití práva, které NSS vymezil např. v rozsudku
ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004-48, č. 869/2006 Sb. NSS.
[6] NSS pro dokreslení dodává, že v jeho evidenci je vedeno ke dnešnímu dni cca 1400 spisů,
v nichž žalobce vystupuje jako stěžovatel, resp. navrhovatel. Pouhá skutečnost, že stěžovatel
vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl
zdejší soud zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci jeho podání jako zjevně obstrukčního,
a tedy zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost a stereotypnost
stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických
argumentů (srov. takto usnesení NSS ze dne 3. 6. 2014, čj. 8 As 77/2014-9, v jiné stěžovatelově
věci). Ostatně sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu
též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí Anibal Vieira & Filhos
LDA a Maria Rosa Ferreira da Costa LDA proti Portugalsku, č. 980/12 and 18385/12, 13. 11. 2012).
[7] V tomto řízení projednávaná kasační stížnost neumožňuje z výše uvedených důvodů
věcný přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu, neboť je projevem zneužití institutu
kasační stížnosti; jde tudíž o návrh nepřípustný. Stěžovatel je veden snahou vést „spor pro spor“,
nikoliv snahou o ochranu svých subjektivních veřejných práv. NSS zdůrazňuje výjimečnost
nynějšího postupu, který je však opodstatněn výjimečnými okolnostmi, za kterých stěžovatel
již po léta přistupuje k soudnímu řízení správnímu.
[8] Kasační stížnost byla proto dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítnuta.
[9] Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu