ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.272.2017:22
sp. zn. 10 Azs 272/2017 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: O. K., zast. Mgr. Jindřichem
Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, se sídlem Dr. E. Beneše 584/24,
Liberec, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2017, čj. KRPL-70163-15/ČJ-2017-180022-SV,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
Liberec ze dne 23. 8. 2017, čj. 60 A 8/2017-34,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 23. 8. 2017,
čj. 60 A 8/2017-34, se ruší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátu,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 8 228 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 7. 2017, čj. KRPL-70163-15/ČJ-2017-180022-SV,
zajistila žalobce (dále jen „stěžovatel“) podle §124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců, a stanovila dobu zajištění na 30 dnů. Stěžovatel podal proti rozhodnutí
žalované žalobu.
[2] V rámci svého vyjádření k žalobě sdělila žalovaná krajskému soudu dne 21. 8. 2017,
že zajištění stěžovatele skončilo dne 21. 7. 2017, neboť stěžovatel podal žádost o udělení
mezinárodní ochrany a byl zajištěn podle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Krajský soud v návaznosti na tuto informaci řízení o žalobě stěžovatele zastavil podle §172
odst. 6 zákona o pobytu cizinců.
[3] Stěžovatel napadl včas podanou kasační stížností usnesení krajského soudu z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a navrhl, aby NSS napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil
a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Podle stěžovatele krajský soud nesprávně aplikoval čl. II bodu 1
zákona č. 222/2017 Sb., který novelizoval zákon o pobytu cizinců. Předmětné přechodné
ustanovení upravuje, podle jaké právní úpravy se postupuje v řízeních podle zákona o pobytu
cizinců zahájených před účinností novely. Stěžovatel tvrdí, že přechodné ustanovení je nutné
i s ohledem na jeho jazykové vyjádření vyložit ústavně konformně tak, že na řízení zahájená
před účinností novely se §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců nepoužije.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] NSS nejprve ověřil, zda kasační stížnost splňuje formální náležitosti a shledal,
že je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.), a stěžovatel je v řízení
zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] NSS přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti; neshledal přitom vady,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[7] Předmětem kasační stížnosti je aplikace §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců a s tím
související otázka interpretace čl. II bod 1 zákona č. 222/2017 Sb., který stanoví, že „[ř]ízení podle
zákona č. 326/1999 Sb. zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené
se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“
[8] Čl. II bod 1 novely pobytového zákona je formulován z legislativně-technického pohledu
neobvykle a na první pohled neposkytuje jednoznačnou odpověď na otázku, v jakých situacích
se §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců uplatní. Obecně platí, že v případech, kdy určité
ustanovení právního předpisu umožňuje více interpretací, je nutné, jak správně upozornil
i stěžovatel, vykládat takové ustanovení ústavně konformním způsobem, který šetří smysl
a podstatu základních práv.
[9] NSS se již výkladem přechodných ustanovení novely zabýval a došel k závěru,
že pro kasační řízení zahájená před účinností novely se §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců
neuplatní (srov. např. rozsudky NSS ze dne 24. 8. 2017, čj. 1 Azs 275/2017-27, ze dne
24. 8. 2017, čj. 2 Azs 229/2017-41, a ze dne 27. 9. 2017, čj. 10 Azs 246/2017-26). K výše uvedené
interpretaci se NSS přiklonil především s ohledem na „samotné principy právního státu, konkrétně
princip dělby moci, a dále právo na spravedlivý proces zahrnující předvídatelnost soudního rozhodování ve spojení
s očekáváním jistého postupu soudu vzniklým účastníku v okamžiku, kdy řízení svým úkonem zahájil.
Tyto principy vylučují jakýkoli zásah zákonodárce do výkonu spravedlnosti mající za cíl ovlivnit soudní
rozhodnutí v určitém (zahájeném) sporu, pokud k takovému zásahu existují závažné důvody v obecném zájmu
(srov. rozsudky ESLP ze dne 28. 10. 1999, stížnosti č. 24846/94, 34165/96 a 34173/96,
ve věci Zielniski, Pradal a Gonzales a ostatní proti Francii, nebo ze dne 9. 12. 1994, stížnost č. 13427/87,
ve věci Stran Greek Rafineries a Stratis Andreadis proti Řecku, dostupné z http://hudoc.echr.coe.int/).“
[10] Výše uvedené úvahy NSS vycházejí z premisy, že s ohledem na právní úpravu obsaženou
v §171 až §172a zákona o pobytu cizinců je řízení o kasační stížnosti řízením sui generis podle
tohoto zákona a nové znění §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců lze s ohledem na požadavek
ústavně konformní interpretace a šetření základních práv aplikovat až v řízeních, která byla
zahájena nejdříve dnem účinnosti novely, tj. dnem 15. 8. 2017.
[11] Zákon o pobytu cizinců upravuje v §171 až §172a odchylky jak pro řízení o kasační
stížnosti, tak pro řízení o žalobě. Platí-li proto výše uvedený závěr pro řízení o kasační stížnosti,
jež je mimořádným opravným prostředkem, musí tím spíše platit nutně i pro řízení o žalobě
podané před účinností novely. Tak je tomu právě i v případě stěžovatele, který žalobu
proti rozhodnutí žalované podal dne 17. 7. 2017. Stěžovatel podával žalobu za situace, kdy zákon
o pobytu cizinců nevylučoval jeho věc z meritorního přezkumu z důvodu ukončení zajištění,
a mohl proto legitimně očekávat, že jeho žaloba bude věcně projednána. Z výše uvedených
důvodů postupoval krajský soud nesprávně a jeho rozhodnutí je z toho důvodu nezákonné.
[12] NSS shledal kasační stížnost důvodnou, a proto napadené rozhodnutí podle §110 odst. 1
s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení je soud vázán právním
názorem NSS (§110 odst. 4 s. ř. s.) a bude se tak věcně zabývat žalobními námitkami stěžovatele
proti napadenému rozhodnutí žalované.
[13] Byť NSS rozhodnutí krajského soudu ruší a věc mu vrací k dalšímu řízení,
rozhodl současně o odměně a úhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce stěžovatele,
které podle §35 odst. 8 s. ř. s. hradí stát. Odměna a hotové výdaje zástupce sice patří
mezi náklady řízení ve smyslu §57 s. ř. s., v případě ustanoveného zástupce je však zřejmé,
že mu náklady budou přiznány bez ohledu na úspěch stěžovatele v soudním řízení, který je jinak
pro náhradu nákladů rozhodný (§60 odst. 1 s. ř. s.). Z toho důvodu považuje NSS za rozumné,
aby o odměně a hotových výdajích ustanoveného zástupce rozhodl již tímto rozsudkem.
[14] Ustanovenému advokátovi se podle §35 odst. 9 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5.,
§9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a f) ve spojení s odst. 3 a §13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování ve výši 6 200 Kč za dva úkony právní služby
(sepsání kasační stížnosti a porada se stěžovatelem přesahující jednu hodinu) a paušální náhrada
hotových výdajů 600 Kč, celkem částka 6 800 Kč. Ustanovený advokát je plátcem DPH,
NSS proto přiznanou odměnu zvýšil o tuto daň, tedy na částku 8 228 Kč, která bude proplacena
z účtu NSS do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu