ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.279.2017:25
sp. zn. 10 Azs 279/2017 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna
a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: O. I.,
zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Slezská 874/36, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 10. 2015, čj. OAM-423/ZA-ZA02-K08-2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2017, čj. 2 Az 51/2015-34,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 29. 4. 2015 žalobce, státní příslušník Ukrajiny, požádal v ČR o mezinárodní
ochranu. V žádosti tvrdil, že do ČR přicestoval v březnu 2006, zde pobýval na pracovní vízum,
které si úspěšně prodlužoval až do dubna 2013. Jeho další žádosti o vízum a trvalý pobyt
pak byly zamítnuty. Žalobce pochází z Ivanofrankivské oblasti, tam pracoval jako
pomocník na stavbě, zaměstnání však ztratil a novou práci nenašel. V ČR se dle něj dá normálně
žít, nemusí se krást, není zde korupce. Výplata mu stačí na normální žití a nemusí
se bát, že někdo je schopen kvůli 100 USD zabít. V ČR má ženu a dítě. S manželkou se seznámil
na Ukrajině, ona za ním přijela do ČR a zde se jim v roce 2013 narodila dcera. Jeho manželka
dostala povolení k trvalému pobytu, ale jeho žádost o trvalý pobyt byla zamítnuta. Kvůli potížím
s doklady začaly v rodině zmatky, s manželkou se hádali a pak se rozešli. Žalobce ji však stále
navštěvuje, manželce pomáhá nejen fyzicky, ale také materiálně. V ČR teď žije s jinou družkou.
V ČR má všechno a na Ukrajině nic. Na Ukrajinu též nechce vycestovat, protože by tam musel
válčit. Hrozila by mu smrt, nebo zmrzačení. V minulosti sloužil v armádě a teď nemá šanci
se další službě vyhnout. Jeho matka mu telefonicky sdělila, že všichni mladí z vesnice utekli kvůli
povinnosti nastoupit do armády. V ČR usiluje hlavně o legalizaci pobytu, ale stačilo by mu
i pracovní vízum. Žalobce dále uvedl, že není a ani nikdy nebyl členem žádné politické strany
a také, že jeho zdravotní stav je dobrý.
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobcem uplatněné
skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
Městský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační
stížností. Namítá, že skutkové závěry napadeného rozsudku nemají oporu ve spisu a rozsudek
je dle něj nepřezkoumatelný.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti ani netvrdí, proč by měla být ve smyslu §104a s. ř. s.
přijatelná. V této věci přitom nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla
judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně.
[7] Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu
a nedostatečného dokazování, NSS odkazuje na konstantní praxi (viz rozsudek NSS
ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003-59, č. 181/2004 Sb. NSS nebo usnesení NSS
ze dne 5. 1. 2017, čj. 10 Azs 222/2016-48). Tam uvedené právní závěry žalovaný respektoval,
obstaral si o zemi původu stěžovatele dostatek aktuálních podkladů (§3 správního řádu).
Nic přitom nenaznačuje, že by v Ivanofrankivské oblasti, odkud pochází stěžovatel,
docházelo k pravidelným ozbrojeným střetům, či systematickým násilnostem. Stěžovatel sice
ve správním řízení doplnil podklady o novinové články opisující průběh mobilizace a též článek
o nočním ostřelování v Doněcké oblasti. Avšak tyto články ve spojení s ostatními podklady
jen dále potvrzují, že spor mezi ukrajinskou vládou a separatisty neprobíhá na celém území
Ukrajiny (viz též usnesení ze dne 9. 3. 2017, čj. 7 Azs 340/2016-28, bod 10, a tam cit. judikaturu).
Žadatelé o mezinárodní ochranu musí prokázat dostatečnou míru individualizace
dopadů ozbrojeného konfliktu, což stěžovatel neučinil.
[8] Rozhodnutí žalovaného a rozsudek krajského soudu nejsou ani nepřezkoumatelné.
Na základě podkladů obsažených ve spisu totiž žalovaný pečlivě – v souladu s §68 odst. 3
správního řádu – vysvětlil, že i navzdory bojům ve východní části země zůstává bezpečnostní
situace na západní Ukrajině nezměněná a stabilní, což městský soud následně potvrdil.
Soud přitom nijak nezlehčoval stěžovatelem předložené důvody pro udělení mezinárodní ochrany
a ani je neignoroval, jak se domnívá stěžovatel. Na jeho závěrech nic nemohla změnit
ani stěžovatelova žalobní tvrzení o zcela výjimečných ozbrojených střetech v Mukačevu,
či výbuchu dvou náloží ve Lvově, neboť obě tato města se navíc nacházejí
mimo Ivanofrankivskou oblast.
[9] Ani stěžovatelova obava z povolání do vojenské služby sama o sobě není důvodem
k udělení mezinárodní ochrany (viz rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004-49;
či ze dne 7. 8. 2012, čj. 2 Azs 17/2012-44, resp. cit. usnesení čj. 10 Azs 2/2016-33, bod 9).
Stěžovatel sice naznačil, že služba v armádě by byla mj. v rozporu s jeho vyznáním; tuto námitku
však uplatnil poprvé v kasační stížnosti, a proto je nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.).
[10] Při pohledu na tento případ NSS nemůže opomenout četnou judikaturu k irelevanci
snahy o legalizaci dalšího pobytu cizince prostřednictvím institutů azylového práva
(viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 7/2003-60; ze dne 30. 6. 2004,
čj. 7 Azs 138/2004-44, č. 397/2004 Sb. NSS a další). Z pohovoru k žádosti o udělení
mezinárodní ochrany totiž jasně plyne, že stěžovatele vedly k podání sporné žádosti zejména
ekonomické důvody.
[11] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu