ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.50.2017:31
sp. zn. 10 Azs 50/2017 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. H. P., zast. Mgr. Emilem
Doleželem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí
žalované ze dne 13. 5. 2014, čj. CPR-6312-2/ČJ-2014-930310-C235, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2017, čj. 32 A 51/2014-45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky.
Rozhodnutím Policie ČR ze dne 7. 9. 2009 mu bylo uloženo správní vyhoštění
[§119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky]. Policie ČR v rozhodnutí dále stanovila dobu, po kterou nelze cizinci umožnit
vstup na území na jeden rok; tato doba byla shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí.
Konečně Policie ČR stanovila dobu 20 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, v níž měl žalobce
z území ČR vycestovat. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 12. 2009.
[2] Dne 11. 2. 2014 žalobce požádal o provedení nového řízení a vydání nového rozhodnutí
podle §101 písm. c) správního řádu. Domníval se, že ve smyslu pozdější judikatury NSS
je rozhodnutí o správním vyhoštění vnitřně rozporné. Policie ČR dle něj měla novým
rozhodnutím dodatečně stanovit či změnit dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území
ČR. Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, neshledala důvody k zahájení
nového řízení. Žalobce se odvolal. Rozhodnutím specifikovaným v záhlaví žalovaná odvolání
zamítla. Následnou žalobu výše označeným rozsudkem zamítl krajský soud.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Tvrdí, že žalovaná měla jeho
žádosti o vydání nového rozhodnutí vyhovět. Usnesením ze dne 30. 7. 2013,
čj. 9 As 131/2011-63, č. 2935/2013 Sb. NSS, rozšířený senát NSS konstatoval nezákonnost
rozhodnutí, které obsahovalo stejný výrok jako rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatele.
Rozšířený senát uvedl, že podle §118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném
od 24. 11. 2005 do 31. 12. 2011, správní orgán nebyl oprávněn stanovit dobu, po kterou nelze
umožnit cizinci vstup na území tak, že je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí o správním
vyhoštění. Podle stěžovatele na základě tohoto usnesení zjištěná nezákonnost rozhodnutí
o správním vyhoštění představuje vážný důvod pro vydání nového rozhodnutí ve smyslu
§101 písm. c) správního řádu. Na cit. judikaturu nemohl upozornit v odvolání proti rozhodnutí
o správním vyhoštění, ani v pozdějším podnětu k zahájení přezkumného řízení, neboť usnesení
rozšířeného senátu bylo vydáno později.
[4] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[5] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.);
neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Pro posouzení tohoto případu je stěžejní, zda nezákonnost správního rozhodnutí,
kterou tvrdí stěžovatel, může být vážným důvodem pro vydání nového rozhodnutí v režimu
§101 písm. c) správního řádu. Dle tohoto ustanovení lze provést nové řízení a vydat nové
rozhodnutí ve věci tehdy, jestliže nové rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu
platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu ke splnění povinnosti nebo dodatečně povolí plnění ve splátkách,
popřípadě po částech; zkrácení doby platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůty ke splnění povinnosti
je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon.
[8] Dle důvodové zprávy k správnímu řádu slouží nové rozhodnutí k odstranění tvrdosti
původního rozhodnutí (srov. sněmovní tisk č. 201/0, 4. volební období, od 2002,
dostupný na digitálním repozitáři www.psp.cz). Na základě §101 písm. c) správního řádu může
správní orgán ve výjimečných případech vydat nové rozhodnutí, kterým dodatečně stanoví
nebo změní dobu platnosti nebo účinnosti rozhodnutí, či lhůtu ke splnění povinnosti.
Správní orgán může vydat nové rozhodnutí jen a pouze, pokud existují v již pravomocně
rozhodnuté věci natolik vážné důvody, že je kvůli nim třeba prolomit překážku věci rozhodnuté
(§48 odst. 2 správního řádu). Dle doktríny lze za takové vážné důvody považovat zejména
„změnu okolností na straně dotčené osoby či předmětu rozhodnutí, nikoli však změnu právního stavu,
neboť by tak mohlo dojít k nežádoucí retroaktivitě právní normy“ (Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo,
D.: Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 563 - 566).
[9] Za vážný důvod ve smyslu §101 písm. c) správního řádu rozhodně nelze
považovat nezákonnost původně vydaného rozhodnutí. Novým rozhodnutím
(obdobně jako opravnými prostředky) je možné zvrátit některé nepříznivé následky původního
rozhodnutí. Nové rozhodnutí však nelze s opravnými prostředky volně zaměňovat.
Korekce nezákonnosti správního rozhodnutí je vyhrazena opravným prostředkům,
které zákonodárce zakotvil v §81 násl. správního řádu. Naproti tomu institut nového rozhodnutí
vyjadřuje zásadu rebus sic stantibus, která podmiňuje platnost rozhodnutí výhradou, že se nezmění
poměry rozhodné pro původní posouzení věci.
[10] V nynější věci se stěžovatelovy poměry nezměnily. Stěžovatel alespoň nic takového
netvrdí. Pozdější změnu výkladu právního předpisu, na základě něhož lze seznat nezákonnost
původního rozhodnutí, nelze za změnu poměrů v žádném případě považovat.
Naopak pokud se po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění radikálně změní cizincovy rodinné
poměry, jeho zdravotní stav, nebo také bezpečnostní situace v zemi jeho původu, lze o vydání
nového rozhodnutí uvažovat (srov. např. rozsudek ze dne 17. 8. 2016, čj. 7 Azs 85/2016-29).
[11] Zákon o pobytu cizinců v řadě možných situací, které již na s. 6 napadeného rozsudku
vyjmenoval krajský soud, pamatuje na změnu poměrů cizince a eventuální tvrdost pravomocného
rozhodnutí umožňuje odstranit (ve vztahu k právní úpravě rozhodné v den vydání nyní
napadeného rozhodnutí viz zejména §120a odst. 2 a 5, §122 zákona o pobytu cizinců).
Pokud však zákon o pobytu cizinců jako „zvláštní zákon“zmocňuje správní orgán k vydání
nového rozhodnutí, nové rozhodnutí se vydá dle §101 písm. e), nikoliv dle §101 písm. c)
správního řádu.
[12] Krajský soud v napadeném rozsudku proto správně uzavřel, že §101 písm. c) správního
řádu neposkytuje právní základ pro další opravný prostředek nelimitovaný žádnými zákonnými
lhůtami pro případ, že lhůty pro řádné či mimořádné opravné prostředky marně uplynuly
nebo tyto prostředky nevedly ke kýženému cíli.
[13] Napadený rozsudek není ani nepřezkoumatelný. Nedůvodná je výtka, že se krajský soud
nezabýval tím, že v důsledku nezákonného rozhodnutí stěžovateli hrozí trest stíhání pro přečin
maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, či tím, že u jména stěžovatele jsou v evidenci
nežádoucích osob uvedena různá data. Krajský soud se vzhledem k nepochybným
důvodům svého rozsudku nemusel výslovně vypořádávat s hypotetickými následky
nezákonnosti původního rozhodnutí o správním vyhoštění, včetně eventuálního trestního stíhání
(což platí tím spíše, že otázky trestněprávní vůbec do působnosti správních soudů nespadají).
[14] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1
věta poslední s. ř. s.).
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2017
Zdeněk Kühn
předseda senátu