ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.155.2017:58
sp. zn. 2 As 155/2017 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobců: a) MUDr. T. B.,
b) R. B., zastoupeni JUDr. Antonínem Foukalem, advokátem se sídlem Heršpická 813/5, Brno,
proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2016, č. j. MMB/0407421/2016,
sp. zn. OUSR/MMB/0351705/2016, za účasti osob zúčastněných na řízení:
I. E.ON Česká republika, s.r.o., se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice,
II. Ing. Bc. D. M., zastoupená Mgr. Ing. Evou Kratochvílovou, advokátkou se sídlem
Hlinky 151/80, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 31. 3. 2017, č. j. 29 A 266/2016 – 91, o návrhu žalobců na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí
ze dne 20. 7. 2016, č. j. BKPO/1034/16/2300/81/Jan, jímž Úřad městské části Brno – Královo
Pole k žádosti osoby zúčastněné na řízení II. rozhodl ve společném územním a stavebním
řízení o umístění a povolení stavby „Novostavba rodinného domu Ú.“ na pozemcích parc. č. X, X a X
v katastrálním území X. Včasně podanou kasační stížností brojí žalobci (dále jen „stěžovatelé“)
proti výše specifikovanému rozsudku Krajského soudu v Brně. Napadeným rozsudkem byla
žaloba stěžovatelů směřující proti rozhodnutí žalovaného jako nedůvodná zamítnuta.
Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatelé navrhli, aby jí Nejvyšší správní soud
přiznal odkladný účinek. Svůj návrh odůvodnili tím, že v případě nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti může dojít k započetí realizace předmětné novostavby, což bude
mít za důsledek, že stěžovatelé se již jen stěží domohou požadovaných změn. Už v okamžiku
založení základové desky bude v podstatě nemožné dosáhnout jakékoli změny v umístění
předmětné novostavby na pozemku osoby zúčastněné na řízení II. tak, aby lépe zohledňovala
rozumné uspořádání vztahů na tomto pozemku v blízkosti nemovitosti stěžovatelů a vyhovovala
požadavkům dle §1020 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „občanský zákoník“). Stěžovatelé mají též za to, že osobě zúčastněné na řízení II.
jako stavebníkovi nemůže přiznáním odkladného účinku de facto žádná újma vzniknout,
neboť v současné fázi před výstavbou nehrozí náklady spojené s případným pozastavením
realizace předmětné novostavby apod.
Žalovaný v podání ze dne 29. 5. 2017 k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti v prvé řadě uvedl, že stěžovatelé odkázali v odůvodnění návrhu na §104 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), který se však týká nepřípustnosti kasační
stížnosti, nikoli odkladného účinku. Žalovaný dále konstatoval, že stěžovatelé neprokázali splnění
podmínek dle §73 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatelé podle názoru žalovaného nikterak nespecifikovali
ani nedoložili, jaká závažná újma jim v důsledku napadeného rozsudku krajského soudu hrozí
a v čem spatřují její nepoměrnost oproti újmě způsobené jiným osobám, tedy především osobě
zúčastněné na řízení II. Snaha stěžovatelů dosáhnout lepšího umístění předmětné novostavby
na pozemku osoby zúčastněné na řízení II. ve smyslu §1020 občanského zákoníku pak nemůže
být pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jakkoliv relevantní, neboť ve správním
soudnictví je posuzováno naplnění požadavků veřejnoprávních. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
K návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se vyjádřily rovněž osoby
zúčastněné na řízení. Osoba zúčastněná na řízení I. uvedla, že tvrzení stěžovatelů ohledně splnění
podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti považuje za zcela nedostatečné.
S ohledem na to navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Osoba zúčastněná na řízení II. taktéž vyjádřila svůj nesouhlas s přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti. Osoba zúčastněná na řízení II. se vymezuje proti tvrzení, že jí žádná
újma nehrozí. Pokud Nejvyšší správní soud přizná kasační stížnosti odkladný účinek, bude velmi
výrazně a nepoměrně zasaženo do práv a oprávněných zájmů osoby zúčastněné na řízení II.
Osoba zúčastněná na řízení II. je přesvědčena, že dostála všem zákonným požadavkům,
avšak stěžovatelé jí pomocí svých ryze účelových až šikanózních námitek stále brání v započetí
realizace předmětné novostavby. Původní předpoklad osoby zúčastněné na řízení II. byl, že začne
stavět na podzim roku 2016. K tomu v důsledku řízení před krajským soudem nedošlo a nyní
hrozí, že opět dojde k odkladu možnosti realizace předmětné novostavby. Osobě zúčastněné
na řízení II. hrozí, že stavební práce nebudou zahájeny ani v nejzazším (dle stavebního povolení)
termínu v únoru 2018. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by mohlo zasáhnout
i do právní jistoty a legitimního očekávání osoby zúčastněné na řízení II., neboť tato v dobré víře
předpokládala, že při naplnění všech zákonných předpokladů a požadavků bude moci
předmětnou novostavbu řádně a v očekávaném termínu realizovat. Institut odkladného účinku
má zcela mimořádný charakter a jeho přiznání musí být vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy
striktně vymezené v s. ř. s., přičemž v případě stěžovatelů se o takovou situaci nejedná.
Osoba zúčastněná na řízení II. dále pro případ, že by Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že je namístě odkladný účinek kasační stížnosti přiznat, žádá o to, aby byl daný případ ve smyslu
§56 odst. 1 s. ř. s. vyřízen přednostně. Přednostní projednání a rozhodnutí dané věci odůvodňují
výše popsané skutečnosti, tj. především reálně hrozící újma osobě zúčastněné na řízení II.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovateli a s přihlédnutím ke skutečnostem
vyplývajícím ze soudního a správního spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku reflektuje
v prvé řadě hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný
účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný
účinek přiznán). K přiznání odkladného účinku tedy soud může přistoupit teprve poté,
osvědčí-li, že újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, bude nepoměrně
větší než případná újma jiné osoby, bude-li takovému návrhu vyhověno.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou přitom
vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních skutečností a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má (srov. např. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
6. 2. 2013, č. j. 45 A 4/2013 – 29, publikované pod č. 2852/2013 Sb. NSS).
Ve vztahu k nyní projednávané věci je nejprve třeba uvést, že krajský soud žalobě
odkladný účinek přiznal, a to usnesením ze dne 23. 1. 2017, č. j. 29 A 266/2016 – 72. Nejvyšší
správní soud podotýká, že v této věci stěžovatelé brojí proti rozhodnutí o umístění a povolení
novostavby na pozemku osoby zúčastněné na řízení II., který sousedí s jejich vlastním
pozemkem, na němž mají postaven rodinný dům. Stěžovatelé mají za to, že realizace předmětné
novostavby je v rozporu s právními předpisy a nepřiměřeně zasahuje do jejich vlastnických práv.
Nejvyšší správní soud nyní pomíjí, zda jsou námitky stěžovatelů důvodné, či nikoli,
neboť přezkum důvodů je vyhrazen až meritornímu posouzení věci a není předmětem
rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku. Z povahy správního rozhodnutí
přezkoumávaného krajským soudem však plyne, že v případě, že účinky napadeného rozsudku
nebudou odloženy, mohlo by dojít k závažné újmě na právech stěžovatelů. V případě zamítnutí
návrhu stěžovatelů by totiž osoba zúčastněná na řízení II. mohla započít s realizací předmětné
novostavby, tento záměr ostatně z jejího vyjádření i vyplývá (osoba zúčastněná na řízení II. uvádí,
že již „činila jisté kroky k uzavření smlouvy se stavebním podnikatelem“). Pokud by však
následně Nejvyšší správní soud shledal kasační námitky stěžovatelů důvodnými a napadený
rozsudek krajského soudu zrušil, bylo by poskytnutí ochrany právům stěžovatelů značně ztíženo,
ne-li znemožněno. Případné odstranění nezákonně umístěné a povolené stavby by bylo spojeno
se značnými obtížemi a náklady, pokud by vůbec bylo možné k takovému kroku přistoupit.
Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, a v tomto směru je nutno korigovat názor
stěžovatelů, že osoba zúčastněná na řízení II. může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
také subjektivně pociťovat jako určitou újmu. Ta by spočívala v nemožnosti postupovat
v souladu s pravomocným správním rozhodnutím o umístění a povolení předmětné novostavby,
které nadto nebylo shledáno nezákonným ani krajským soudem. Osobě zúčastněné na řízení II.
může způsobit další odklad realizace jejího stavebního záměru určité obtíže. Nejvyšší správní
soud ovšem tuto újmu poměřil s újmou hrozící stěžovatelům a dospěl k závěru, že újma hrozící
stěžovatelům dosahuje významně větší intenzity. Byť Nejvyšší správní soud situaci osoby
zúčastněné na řízení II. chápe, nepovažuje její újmu za daného stavu věci za natolik závažnou,
aby její existence bránila přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud závěrem posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti,
pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se tak ztotožnil se závěry, k nimž dospěl krajský soud v usnesení
ze dne 23. 1. 2017, č. j. 29 A 266/2016 – 72. Z vyjádření účastníků plyne, že skutkový stav věci
se v daném případě od té doby významně nezměnil. Nejvyšší správní soud předesílá, že podobně
jako krajský soud věc projedná a rozhodne přednostně (§56 odst. 1 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu