ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.328.2017:27
sp. zn. 2 As 328/2017 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému:
Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 29. 3. 2017, č. j. 445833/17/2607-00540-607648, o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 9. 2017,
č. j. 59 Af 30/2017 – 24,
takto:
I. Žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků se zamí t á.
II. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á.
III. Kasační stížnost se zamí t á.
IV. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
V. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti shora
označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), kterým byl zamítnut její návrh na ustanovení
zástupce pro řízení o její žalobě proti shora označenému rozhodnutí žalovaného a dále
též zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků. Součástí textu kasační stížnosti
učinila stěžovatelka rovněž žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, stejně jako návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
[2] Vzhledem k závěrům rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným
v jeho usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19 (srov. zejm. odstavce 28 a 29),
nevzniká podáním kasační stížnosti proti usnesení o neustanovení zástupce a neosvobození
od soudních poplatků stěžovatelce poplatková povinnost, stejně jako není dána povinnost
zastoupení stěžovatelky ve smyslu §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud stěžovatelku o tomto
zpravil přípisem ze dne 25. 9. 2017, č. j. 2 As 328/2017 – 12, přičemž ji zároveň vyzval ke sdělení,
zda na svém návrhu na ustanovení zástupce a na žádosti o osvobození od soudních poplatků
trvá. Stěžovatelka nato reagovala přípisem, v němž zdůraznila, že na svých návrzích trvá.
[3] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“ Vzhledem k výše
uvedené judikatuře rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že stěžovatelce
v řízení dosud nevznikla žádná poplatková povinnost. Rovněž je třeba uvést, že stěžovatelka
v časovém rozmezí přesahujícím jedno desetiletí, v němž Nejvyšší správní soud projednává
její kasační stížnosti a jiná podání, nepožadovala takové úkony, které by byly podle Sazebníku
soudních poplatků (příloha č. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v příslušných
zněních) zpoplatněny, pročež lze s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat,
že jí taková poplatková povinnost nevznikne ani v současném řízení o kasační stížnosti. Krom
toho Nejvyšší správní soud poznamenává, že o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného
účinku nerozhodoval, neboť věc projednal přednostně; nadto judikatura Nejvyššího správního
soudu dovodila, že krajské soudy jsou v případě napadení jejich rozhodnutí o neosvobození
od soudních poplatků kasační stížností zásadně povinny vyčkat rozhodnutí o takové kasační
stížnosti předtím, než případně řízení o žalobě zastaví pro nezaplacení soudního poplatku
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014,
č. j. 3 As 125/2012 – 43; odstavec 45), pročež je návrh na přiznání odkladného účinku prakticky
bezpředmětný. Poplatková povinnost spojená s návrhem na přiznání odkladného účinku
je soudem ukládána až v rámci rozhodnutí o tomto návrhu účinku (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Jelikož stěžovatelka není povinna
platit v tomto řízení jakýkoli soudní poplatek, nemohou logicky jakékoli její poměry být natolik
palčivé, aby zakládaly důvod pro ze své povahy výjimečný postup spočívající v osvobození
od soudních poplatků. Předmětná žádost je rovněž prakticky bezpředmětná, pročež ji Nejvyšší
správní soud výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.
[4] Podle §35 odst. 9 věty první před středníkem s. ř. s. platí, že „[n]avrhovateli, u něhož
jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv,
může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát “. Jak již Nejvyšší
správní soud ozřejmil výše, v nynějším řízení není třeba s ohledem na judikaturu rozšířeného
senátu a obsah napadeného usnesení trvat na splnění podmínky zastoupení stěžovatelky
dle §105 odst. 2. Krom toho Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost vad prostou,
pročež lze konstatovat, že ustanovení zástupce stěžovatelce není nezbytné k ochraně jejích práv,
jak vyžaduje výše citované zákonné ustanovení. Výrokem II. tohoto rozsudku proto Nejvyšší
správní soud zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[5] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu uplatněných kasačních námitek napadené
usnesení krajského soudu. Krajský soud k důvodu zamítnutí žádosti o osvobození od soudních
poplatků uvedl, že stěžovatelka k výzvě soudu nedoložila své majetkové poměry, byť k tomuto
měla dostatečný časový prostor (přinejmenším 3 týdny). Nekonkretizovala tedy své tvrzení
o nedostatku prostředků k hrazení soudních poplatků, ani povinnost důkazní k tomuto tvrzení.
Krajský soud dále podotknul, že stěžovatelka v řízeních před tímto soudem vystupuje opakovaně,
přičemž jí opakovaně není přiznáváno osvobození od soudních poplatků s tím, že její tvrzení
o majetkové situaci jsou buďto neúplná, nebo proto, že je stěžovatelka vůbec nedoloží.
V návaznosti na neosvobození stěžovatelky od soudních poplatků pak krajský soud nutně zamítl
i její návrh na ustanovení zástupce, neboť právě shledání předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků je jednou z nezbytných podmínek k vyhovění takovému návrhu.
[8] Nejvyšší správní soud z obsahu spisu krajského soudu zjistil, že krajský soud vyzval
stěžovatelku usnesením ze dne 18. 7. 2017, č. j. 59 Af 30/2017 – 19, k vyplnění přiloženého
formuláře pro sdělení majetkových poměrů, a dále k uvedení důvodů, ze kterých je navrhované
ustanovení zástupce z řad advokátů nezbytné k ochraně jejích práv, to vše ve lhůtě jednoho týdne
od doručení. Toto usnesení bylo dle doručenky, jež je součásti spisu krajského soudu,
stěžovatelce doručeno fikcí ve smyslu §49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
v rozhodném znění, dne 31. 7. 2017. Přílohou e-mailové zprávy zaslala stěžovatelka krajskému
soudu dne 10. 8. 2017 scan přípisu, datovaného dnem 9. 8. 2017, dle kterého stěžovatelka
vyplněný formulář zaslala téhož dne poštou krajskému soudu, společně s vylíčením nezbytnosti
ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jejích práv. Spis krajského soudu ovšem
neobsahuje stěžovatelkou avizovaný vyplněný formulář prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech ani obálku, v níž měl být krajskému soudu odeslán, dokonce ani originál
přípisu, jehož scan byl krajskému soudu doručen dne 10. 8. 2017 přílohou e-mailové zprávy.
Ve spisu krajského soudu následuje až originál napadeného usnesení.
[9] Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že napadené usnesení hrubě a účelově
zkresluje skutkový stav věci, nemůže jí v tomto Nejvyšší správní soud přisvědčit. Výše popsaný
obsah napadeného usnesení totiž zcela koresponduje s obsahem spisu krajského soudu. Rovněž
jí nelze přisvědčit v tom, že její žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení
zástupce z řad advokátů byly a jsou objektivně důvodné; stěžovatelka je totiž vyjádřila zcela
strohým, až formulářovým způsobem. Stěžovatelka nadto ani nenamítá, že vyplněný formulář
o majetkových poměrech krajskému soudu skutečně fyzicky zaslala. Nejvyšší správní soud dále
podotýká, že mu není zřejmé, co případně stěžovatelce objektivně bránilo v zaslání scanu
vyplněného formuláře přílohou e-mailové zprávy spolu se scanem jejího přípisu ze dne 9. 8. 2017.
Lze proto uzavřít, že stěžovatelka k výzvě krajského soudu nedoložila své majetkové poměry,
pročež jí krajský soud zcela v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s. osvobození od soudních poplatků
nepřiznal a posléze konzistentně s tímto krokem ani nevyhověl jejímu návrhu na ustanovení
zástupce z řad advokátů pro předmětné žalobní řízení. Pokud stěžovatelka okrajově namítala,
že krajskému soudu jsou její majetkové poměry z úřední činnosti již známy, nezbývá
než upozornit, že krajský soud tuto skutečnost v odůvodnění napadeného rozsudku reflektoval
s tím, že ani v jiných řízení nebývá stěžovatelka se svými žádostmi o osvobození od soudních
poplatků úspěšná. Stěžovatelka se tedy v podstatě dovolávala dřívějších zjištění krajského soudu,
která ale přesto nevedla k vyhovění jejím žádostem; tato argumentace tudíž zjevně postrádá
logiku.
[10] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, přičemž konstatuje,
že napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by byl povinen přihlédnout i nad rámec daný kasační
stížností (§109 odst. 4 s. ř. s.). Nezbylo tedy, než kasační stížnost výrokem III. tohoto rozsudku
zamítnout v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto na základě
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná
a nemá proto právo na náhradu svých nákladů. Žalovaný naproti tomu ve svém přípise ze dne
4. 10. 2017 soudu sdělil, že právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti neuplatňuje.
Výrokem IV., resp. V. tohoto rozsudku proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že stěžovatelka
ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu