ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.95.2017:53
sp. zn. 2 As 95/2017 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: J. P., zast. Mgr.
Petrem Kuchtíkem, advokátem se sídlem Renneská třída 393/12, Brno, proti žalovanému:
Městský soud v Brně, se sídlem Polní 39, Brno, o žalobě na určení neplatnosti rozhodnutí
soudu nižší instance, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 27. 2. 2017, č. j. 31 A 29/2017 – 4,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včasně podanou kasační stížností brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora
označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský
soud“). Napadeným usnesením krajský soud odmítl stěžovatelovu žalobu podle §46 odst. 1
písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“). V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že stěžovatel v žalobě
netvrdil ani nedoložil, že by jí napadal rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
Naopak, stěžovatel se svým návrhem u krajského soudu domáhal zásahu vůči žalovanému ve věci
vedené u žalovaného pod sp. zn. 66E 129/2016 a 66E 128/2016. V obou případech se přitom
jedná o řízení exekuční, vedené právě Městským soudem v Brně. Krajský soud si pro posouzení
přípustnosti stěžovatelovy žaloby vyžádal příslušné soudní spisy žalovaného a zjistil, že žaloba
v obou případech směřuje proti rozhodnutí soudu v rámci výkonu soudní moci. Takové soudní
rozhodnutí nemůže být dle krajského soudu rozhodnutím či postupem orgánu v oblasti veřejné
správy ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a proto se proti němu nelze bránit žalobou
ve správním soudnictví ve smyslu §65 a násl. téhož zákona.
Podáním ze dne 20. 4. 2017 požádal stěžovatel o osvobození od soudních
poplatků. Nejvyšší správní soud tuto žádost zamítl výrokem I. usnesení ze dne 26. 4. 2017,
č. j. 2 As 95/2017 – 48. Výrokem II. tohoto usnesení pak stěžovatele vyzval k zaplacení soudního
poplatku za řízení o kasační stížnosti, a to ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto
usnesení stěžovateli. Usnesení bylo stěžovatelově zástupci doručeno dne 27. 4. 2017. Dle §40
odst. 2 s. ř. s. „[l]hůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne
tohoto měsíce.“ Konec lhůty k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost proto připadl
na čtvrtek 4. 5. 2017. Příslušný poplatek nebyl stěžovatelem ve stanovené lhůtě zaplacen,
a nestalo se tak ani po marném uplynutí lhůty.
Dle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“
Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek
za řízení o kasační stížnosti; neučinil tak ani po uplynutí lhůty (srov. §9 odst. 7 zákona
o soudních poplatcích), ačkoli byl Nejvyšším správním soudem o následku nezaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost předem poučen (§9 odst. 3 téhož zákona). Nejvyššímu správnímu
soudu tak nezbylo, než v souladu s výše citovaným ustanovením §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavit.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož řízení
bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu