ECLI:CZ:NSS:2017:2.AZS.126.2017:26
sp. zn. 2 Azs 126/2017 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: G. S., zastoupená
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem
nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2015,
č. j. MV-111939-4/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 6A 88/2015 – 40,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 4000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta Mgr. Petra Václavka.
IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1000 Kč, který bude vyplacen z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
zástupce žalobkyně, advokáta Mgr. Petra Václavka.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 11. 4. 2017, č. j. 6A 88/2015 – 40, zamítl Městský soud v Praze
žalobu žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne
8. 4. 2015, č. j. MV-111939-4/SO-2014, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno
rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 19. 5. 2014,
č. j. OAM-69683-14/DP-2012, jímž bylo rozhodnuto tak, že byla zamítnuta žádost
stěžovatelky o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání podle
§44a odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a §37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Proti shora uvedenému rozsudku podala stěžovatelka dne 19. 4. 2017 kasační stížnost.
[3] Podáním ze dne 10. 5. 2017 pak stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu sdělila,
že předmětnou kasační stížnost bere v plném rozsahu zpět.
[4] Vzhledem k tomu, že projev vůle stěžovatelky vyjádřený v tomto podání nevzbuzuje
žádné pochybnosti o tom, že jím stěžovatelka bere svou kasační stížnost zcela zpět,
Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle §47 písm. a) věta před středníkem
za použití §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zastavil.
[5] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 věty prvé ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[6] Podle §10 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), soud vrátí z účtu soudu zaplacený
poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání
nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo-li řízení zastaveno
před prvním jednáním. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení části zaplaceného
soudního poplatku ve výši 4000 Kč.
[7] Protože nebylo rozhodováno o návrhu na přiznání odkladného účinku, Nejvyšší správní
soud rozhodl podle §10 odst. 1 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, o vrácení zaplaceného soudního poplatku za tento návrh.
[8] Ve smyslu §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vrací ve lhůtě
30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o vrácení rozhodnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu