ECLI:CZ:NSS:2017:2.AZS.162.2017:39
sp. zn. 2 Azs 162/2017 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: H. H.,
zastoupen Mgr. Petrem Křížákem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 12. 2016, č. j. OAM-568/ZA-ZA11-ZA14-2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2017, č. j. 61 Az 25/2016 – 45,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl.
Uvedl, že žalovaný dostatečným způsobem ozřejmil skutkové okolnosti případu, aby mohl
posoudit, zda jsou v případě žalobce dány podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.
Dále soud konstatoval, že žalovaný provedl se žalobcem opakovaný pohovor, zabýval
se předloženými lékařskými zprávami i dostupnými informacemi o Arménii (zemi původu
žalobce). Své závěry ohledně nenaplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany dostatečně
a přesvědčivě odůvodnil.
[3] Dále soud k námitce, že žalovaný nesprávně posoudil skutečnosti svědčící pro udělení
humanitárního azylu, uvedl, že podmínky pro jeho udělení bývají naplněny pouze ve výjimečných
situacích. Krajský soud pak shodně se žalovaným konstatoval, že soukromý a rodinný život
na území České republiky či neurologické potíže žalobce nepovažuje za relevantní důvody
odůvodňující udělení humanitárního azylu. Nakonec konstatoval, že a ni tvrzené obavy
z pronásledování v zemi původu nelze v daném případě podřadit pod azylově relevantní důvody
ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Krajský soud se dle něj nevypořádal se žalobními námitkami, jeho rozsudek je proto
nepřezkoumatelný. Konkrétně stěžovatel namítá, že se krajský soud dostatečně nezabýval
otázkou, jakým způsobem zasáhne rozhodnutí o neudělení doplňkové ochrany do jeho
soukromého a rodinného života chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále jen „Úmluva“). Stěžovatel totiž uvedl, že má na území České republiky manželku
a nezletilé děti, kteří disponují povolením k trvalému pobytu. Nezletilé děti se prý nemohou
ze sociálních a ekonomických důvodů přestěhovat do Arménie a jeho manželka není schopna
se o děti sama starat.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl
kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout pro nedůvodnost.
[6] Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud
ji odmítne jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[8] Stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti v nedostatečném vypořádání
jeho žalobních námitek krajským soudem. Tato vada je podle něj natolik závažným pochybením
krajského soudu, že ve svém důsledku způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
[9] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že rozsudek krajského soudu plně odpovídá
požadavkům judikatury na jeho přezkoumatelnost (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z rozsudku je zjevné, jak soud ve věci rozhodl a že své rozhodnutí
opřel o dostatečně zjištěný skutkový základ. Vycházel ze správního spisu a informací v něm
shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout, že by skutkový základ
věci zjistil nedostatečně. Krajský soud náležitě posoudil všechny žalobní námitky a dostatečně
se zabýval otázkou, jakým způsobem zasáhne rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní
ochrany do soukromého a rodinného života stěžovatele.
[10] Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému projednání. Posuzovaná
věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení
k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě
nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu práva. Soud
proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu