ECLI:CZ:NSS:2017:2.AZS.210.2017:43
sp. zn. 2 Azs 210/2017 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: D. H. N., zastoupený Mgr.
Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, ve věci
žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2017, č. j. CPR-27380-2/ČJ-2016-930310-V234,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
25. 4. 2017, č. j. 78A 7/2017 - 18,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 25. 4. 2017, č. j. 78A 7/2017 - 18, Krajský soud v Ústí nad Labem
(dále jen „krajský soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované
ze dne 2. 3. 2017, č. j. CPR-27380-2/ČJ-2016-930310-V234, kterým bylo zamítnuto jeho
odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého
kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 6. 10. 2016,
č. j. KRPU-158038-27/ČJ-2016-040026-SV-CV, jímž bylo žalobci podle §119 odst. 1 písm. c)
bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní
vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států
Evropské unie, v délce 6 měsíců.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost, v níž navrhl, aby jí byl přiznán odkladný účinek. Návrh odůvodnil tím, že na území
České republiky žije již téměř 20 let, přičemž zde má vybudované zázemí. Nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti a jeho nucené vycestování by pak pro stěžovatele znamenalo
nepřiměřený zásah do jeho rodinného a soukromého života. Stěžovatel dále odkázal na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, z něhož vyplývá,
že pro zachování práva na spravedlivý proces účastníka řízení je nezbytné, aby zůstal do skončení
řízení o jeho kasační stížnosti ve věci správního vyhoštění na území České republiky.
[3] Nejvyšší správní soud při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku vyšel
z následujících úvah.
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně.
[5] Dle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou
zásadně individuální, závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud
jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s důležitým veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[7] Uložené správní vyhoštění a povinnost cizince vycestovat z České republiky představují
zásah do práva na respektování soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy. Z tohoto ustanovení
kromě substantivních negativních a pozitivních závazků vyplývají i závazky procedurální.
Osobám, do jejichž práv je v určitém řízení zasaženo, tak musí být dostatečným způsobem
umožněno v tomto řízení chránit své zájmy. V tomto ohledu proto existuje určitá provázanost
mezi čl. 8 Úmluvy a zárukami, které garantuje právo na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy
(viz Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář.
1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 887).
[8] Je-li tedy přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním vyhoštění,
je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí
přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování
soukromého života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého
případu ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání.
[9] K těmto závěrům ostatně dospěl Nejvyšší správní soud opakovaně, přičemž lze odkázat
např. na jeho usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, popř. i usnesení ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, v němž uvedl: „Navíc má Nejvyšší správní soud za to, že může
být pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na území
ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní,
zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat
v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení
atd.“
[10] Nejvyšší správní soud má tudíž za to, že ve vztahu ke kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu ve věcech správního vyhoštění je nezbytné pro ochranu práv stěžovatele
odkladný účinek přiznat, a to nejen pro možnost jeho účasti na samotném řízení o kasační
stížnosti, ale zejména pro případ, že by věc byla zrušena a vrácena krajskému soudu, případně
žalované nebo správnímu orgánu I. stupně. Kasační soud při rozhodování o žádosti o odkladném
účinku nemůže předjímat, že k takové situaci na základě věcného přezkumu napadeného
rozhodnutí krajského soudu nemůže dojít, a musí proto stěžovateli zajistit možnost
plnohodnotné účasti na případném dalším řízení.
[11] Tyto skutečnosti musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při vyvažování újmy, která
by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah
do stěžovatelových procesních práv dle čl. 8 Úmluvy by byl v případě nepřiznání odkladného
účinku podstatný. Naproti tomu nelze bez dalšího dovozovat, že by přiznání odkladného účinku
mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. V tomto vyvažování proto lze dojít k závěru,
že by újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší,
než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání
odkladného účinku je proto splněno.
[12] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné
straně újmu, hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé
důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího
veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality
vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou
narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 - 131). S ohledem na důvod správního vyhoštění, a to pobyt stěžovatele
na území České republiky bez příslušných cizinecko-právních titulů, tedy závažné, avšak toliko
administrativní pochybení, je v daném případě riziko narušení veřejného zájmu, a to i s vědomím
jeho dřívější trestné činnosti, ve srovnání s možnou újmou hrozící stěžovateli spíše menší
intenzity. Nepřiznání odkladného účinku proto není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[13] Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud rozhodl o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti tak, jak je uvedeno ve výroku. Současně však upozorňuje, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze
z něj předjímat rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76). Nejvyšší správní soud dále poukazuje na skutečnost,
že ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto
důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu zrušit
(§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[14] Rozhodnutím o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu