ECLI:CZ:NSS:2017:2.AZS.36.2017:17
sp. zn. 2 Azs 36/2017 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: V. K., zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2016, č. j. CPR-21028-4/ČJ-2016-930310-V238, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2017,
č. j. 1 A 97/2016 - 26,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké
policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán prvního stupně“)
ze dne 26. 7. 2016, č. j. KRPA-283222-17/ČJ-2016-000022, bylo žalobci uloženo správní
vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), na dobu jednoho roku, neboť na území České republiky pobýval v době od 11. 4. 2016
do 26. 7. 2016 bez platného povolení k pobytu. Odvolání žalobce proti rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené
rozhodnutí“) zamítla. Městský soud v Praze následně v záhlaví uvedeným rozsudkem
(dále jen „městský soud“ a „napadený rozsudek“) žalobu zamítl.
[2] Proti napadenému rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností a navrhuje, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek, což odůvodňuje
tím, že v případě nepřiznání odkladného účinku by stěžovateli hrozila závažná újma spočívající
zejména v nemožnosti pobývat na území České republiky. Uvádí, že na území České republiky
legálně žil více než deset let a za tuto dobu si zde vytvořil silné rodinné a společenské zázemí.
Tvrdí také, že nepřiznáním odkladného účinku by bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý
proces a do jeho soukromého a rodinného života.
[3] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že zásadně by měl o stěžovatelově návrhu
na přiznání odkladného účinku rozhodnout až po vyjádření žalované. Právo na vyjádření
však není absolutní a musí být vykládáno v kontextu se smyslem a účelem institutu
odkladného účinku. Soudy jsou povinny zaslat návrh na přiznání odkladného účinku
druhému účastníkovi na vědomí a poskytnout mu přiměřenou lhůtu, aby se mohl k návrhu
vyjádřit. Povinnost zaslat návrh k vyjádření však nevzniká, pokud by zaslání návrhu
ohrozilo včasnost zásahu soudu nebo způsobilo, že následné rozhodnutí soudu o přiznání
odkladného účinku nebude mít potřebný efekt (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 9. 2016, č. j. 2 As 256/2016 – 40, nebo také POTĚŠIL a kol. Soudní řád správní.
Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 659 – 660). V této věci Nejvyšší správní soud zaslal žalované
pouze kasační stížnosti s původním (blanketním) návrhem na přiznání odkladného účinku,
avšak nedal jí možnost vyjádřit se k doplnění tohoto návrhu. Bylo tomu tak proto, že pokládal
za žádoucí rozhodnout o návrhu co nejrychleji, aby nedošlo k nucenému vycestování stěžovatele
z České republiky. Tím je odůvodněno, proč žalované nebylo doplnění návrhu předem zasláno.
Žalované však nic nebrání v tom, aby své stanovisko k přiznání odkladného účinku vyjádřila
i po vydání tohoto usnesení a doložila, že důvody pro přiznání odkladného účinku nebyly dány
nebo že v mezidobí odpadly. Za takové situace by Nejvyšší správní soud mohl usnesení
o přiznání odkladného účinku zrušit [§73 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
[4] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu.
Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud nicméně konstantně judikuje, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma hrozící stěžovateli z jeho výkonu
zřejmá již ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění
práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého a rodinného života.
K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje
důkazy k jejich prokázání (srov. zejména usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25,
publ. pod č. 3169/2015 Sb. NSS, dostupné stejně jako ostatní zde uváděná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu z www.nssoud.cz).
[7] Vyhošťovanému cizinci je tedy obvykle zachována možnost setrvat na území
České republiky i po dobu probíhajícího řízení o jeho kasační stížnosti [žaloba ve věci
rozhodnutí o vyhoštění cizince má přitom odkladný účinek ex lege, ledaže byl cizinec
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu (srov. §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců)],
neboť pro případ, že by byl se svou kasační stížností úspěšný, nelze vyloučit příčinnou
souvislost mezi důsledky realizace rozhodnutí o vyhoštění a možným vznikem bezprávné újmy.
Takovou újmu lze zásadně považovat za velmi výrazně zasahující právní sféru cizince
(stěžovatele), často i s nevratnými důsledky (již zmiňované usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25).
[8] S ohledem na shora uvedené má Nejvyšší správní soud za to, že ve vztahu ke kasační
stížnosti stěžovatele je namístě odkladný účinek přiznat, neboť jinak by stěžovatel mohl utrpět
újmu nikoliv zanedbatelnou. Současně pokládá Nejvyšší správní soud za nepravděpodobné,
že by v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozila újma třetím osobám,
jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují. Nejvyšší správní soud rovněž neshledal existenci
skutečností, pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Bez významu přitom není ani to, že souzená věc musí být soudy řešena přednostně
(§56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.), a doba, po kterou budou sistovány účinky
napadeného rozsudku (potažmo napadeného rozhodnutí), tak bude jen krátká.
[9] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
stěžovatele odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti napadenému
rozhodnutí měla odkladný účinek ze zákona, obnovuje se fakticky dočasně zákonný odkladný
účinek žaloby proti napadenému rozhodnutí ve věci správního vyhoštění stěžovatele.
Tímto rozhodnutím nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá
své rozhodnutí o věci samé.
[10] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. března 2017
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu