ECLI:CZ:NSS:2017:3.ADS.254.2016:64
sp. zn. 3 Ads 254/2016 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: S. B.,
zastoupené JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem Závodní 391/96, Karlovy Vary, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2015, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2016, č. j. 78 Ad 26/2015 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Nástupci ustanoveného zástupce žalobkyně advokátu JUDr. Jiřímu Fílovi
se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši
3 146 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Náklady zastoupení žalobkyně nese
stát.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností doplněnou na výzvu soudu napadla žalobkyně v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2015. Tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobkyně
a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 10. 9. 2015, kterým byla zamítnuta žádost
žalované o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek uvedených v §38 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
[2] Krajský soud při přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalované vycházel především
z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též posudek PK MPSV),
pracoviště Ústí nad Labem ze dne 4. 4. 2016. Na základě uvedeného posudku měl za prokázané,
že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a je podmíněn především jejím psychickým
postižením. To bylo diagnostikováno jako smíšená úzkostná a depresivní porucha u anxiosní
osobnosti, funkční postižení bylo vyhodnoceno jako středně těžké. Kromě tohoto
základního postižení bylo u žalobkyně zjištěno autoimunitní onemocnění lupus erythematodes,
které však bylo stabilizované, jen s občasným vzplanutím, bez nutnosti užívání kortikoidů a bez
dalšího orgánového postižení. Z funkčního hlediska se jednalo o lehké snížení celkové
výkonnosti organismu při běžném zatížení. Prokázána byla i chronická bronchitida s astmoidními
rysy, bez závažnějších poruch ventilačních plicních funkcí a chronický vertebrogenní syndrom
bez kořenové symptomatologie.
[3] Na základě výše uvedených skutečností považoval pak krajský soud za přesvědčivý
i posudkový závěr, k němuž komise dospěla, a měl za to, že zdravotní postižení žalobkyně
odpovídá příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kapitole V, položce 5, písmeno c) s poklesem
pracovní schopnosti o 30%. Proto uzavřel, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla
žalobkyně invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
[4] Kasační stížnost podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka) formálně z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písmeno b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítala, že v jejím případě došlo k vadám při
zjišťování zdravotního stavu jak v řízení správním, tak v řízení před soudem, neboť ani lékaři
žalované, ani lékaři PK MPSV nebyla osobně vyšetřena. Posudek PK MPSV pak stěžovatelka
nepovažuje za úplný a přesvědčivý i z toho důvodu, že členem komise nebyl lékař se specializací
revmatologie či imunologie, který by dokázal řádně zhodnotit stav jejího autoimunitního
onemocnění. Dle jejího názoru tak bylo nutno doplnit dokazování o nezávislé znalecké posudky
z oboru zdravotnictví, což krajský soud neučinil. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka
navrhla, aby byl napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušen a věc vrácena
tomuto soudu k dalšímu řízení.
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížnostních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[6] Krajský soud především nepochybil, pokud své závěry o poklesu pracovní schopnosti
stěžovatelky a nesplnění podmínek invalidity opřel o posudek PK MPSV. Jde-li o nárok na dávku
důchodového pojištění podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, je rozhodnutí
soudu o takovém nároku závislé především na odborném lékařském posouzení. V přezkumném
řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí
posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem PK MPSV chápán jako speciální případ
předepsaného důkazu, který, pokud splňuje podmínku úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla
i důkazem rozhodujícím. Soudy však tento důkaz hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásady
volného hodnocení důkazů a k prokázání zdravotního stavu účastníka mohou provést i důkazy
jiné.
[7] V projednávané věci nemá, podobně jako krajský soud, ani Nejvyšší správní soud
pochyby o tom, že posudek PK MPSV ze dne 4. 4. 2016 po žadavky úplnosti skutkových zjištění
a přesvědčivosti posudkových závěrů splňuje. Komise pro vypracování posudku měla k dispozici
kompletní zdravotní dokumentaci bohatě doplněnou samotnou stěžovatelkou o nálezy
odborných lékařů z doby před i po vydání napadeného rozhodnutí. Z této dokumentace komise
při vypracování diagnostického souhrnu a při stanovení hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatelky důsledně vycházela, míru funkčního postižení vyplývající
z jednotlivých chorob pak určila v souladu s těmito nálezy. Rovněž její hodnocení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti odpovídá kriteriím obsaženým v ustanovení
§39 odst. 4 a 5 zákona o důchodovém pojištění a §2 a §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. I Nejvyšší
správní soud má tedy za prokázané, že zdravotní stav stěžovatelky je dlouhodobě nepříznivý
a je podmíněn především jejím psychickým postižením. V době vydání napadeného rozhodnutí
odpovídalo toto postižení podle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kapitole V., položce 5,
písmenu c). Toto ustanovení je určeno pro neurotické poruchy a psychosomatické poruchy
se středně těžkým funkčním postižením, při značně snížené úrovni sociálního fungování
a při značném omezení některých denních aktivit. Možný pokles pracovní schopnosti
je zde uveden v rozmezí 25 – 35%.
[8] Samotné psychické postižení stěžovatelky by odpovídalo spodní hranici této položky,
s přihlédnutím k ostatním onemocněním, především k onemocnění lupus erythematodes
považuje Nejvyšší správní soud za přesvědčivé hodnocení v polovině stanoveného rozmezí
tj. 30%. O tom, že psychické postižení bylo a nadále je hlavní příčinou jejího dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, svědčí pak i skutečnost, že právě pro toto onemocnění byla
stěžovatelka po zhoršení svého zdravotního stavu v následném řízení o invalidní důchod uznána
posudkem lékařky X ze dne 7. 2. 2017 invalidní ve II. stupni a rozhodnutím žalované ze dne 12.
7. 2017 jí byl ode dne 1. 12. 2016 přiznán invalidní důchod.
[9] Z hlediska výše uvedeného pak nejsou námitky stěžovatelky vůči rozsahu a způsobu
dokazování důvodné. Předně je třeba uvést, že úkolem posudkových lékařů i posudkových
komisí MPSV primárně není vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení
nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Lékař či posudková
komise sice mohou v případě pochybností o průkaznosti některých nálezů provést při jednání
orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem předepsáno a závažné pochybnosti
o zdravotním stavu by stejně musely být řešeny vysláním posuzované osoby k vyšetření
na některém z klinických pracovišť. V projednávané věci však byla pro vypracování posudku
k dispozici (jak bylo již uvedeno výše) bohatá a dostatečně průkazná zdravotnická dokumentace
a žádného osobního vyšetření v komisi zjevně nebylo třeba.
[10] Neobstojí ani námitka, která dovozuje nepřesvědčivost závěrů posudku PK MPSV
z nesprávného složení komise. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
v §16b odst. 3 stanoví, že posudkový lékař, který je předsedou posudkové komise ministerstva,
řídí jednání této komise, určuje její konkrétní složení a rozhoduje o zařazení jednotlivých případů
na pořad jednání komise.
[11] V projednávané věci zasedala PK MPSV ve složení předseda komise – posudkový lékař,
přizvaný klinický lékař z oboru psychiatrie a tajemnice, tedy ve složení předepsaném ustanovením
§16b odst. 2 citovaného zákona. V rámci přípravy jednání pak byla věc nad rámec povinného
minima konzultována komisí se specialistou z oboru vnitřního lékařství, který vypomohl
při hodnocení revmatologických nálezů MUDr. S. Odborné pokrytí pro posouzení zdravotního
stavu stěžovatelky tedy bylo ve srovnání s běžným postupem posudkových komisí při zpracování
posudku nadstandardní. Funkční stav choroby lupus erythematodes byl přitom v nálezech
MUDr. S. jasně a srozumitelně popsán, proto Nejvyšší správní soud považuje požadavek
stěžovatelky na účast lékaře specialisty z oboru revmatologie či imunologie na jednání komise za
nadnesený a pro řádné vyhodnocení shromážděných revmatologických nálezů za nepotřebný.
[12] Vzhledem k tomu, že posudek PK MPSV, o nějž krajský soud opřel své závěry
o zákonnosti napadeného správního rozhodnutí, je úplný ve skutkových zjištěních a přesvědčivý
v posudkových závěrech, nebylo nutné doplňovat dokazování posudkem znalce z oboru
zdravotnictví. Stěžovatelka ostatně v kasační stížnosti ani nenaznačila, jaké konkrétní skutečnosti
by měly být takovýmto znaleckým posudkem prokazovány.
[13] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem je zákonný, kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[14] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch; žalovaná byla úspěšná, její rozhodnutí však bylo
vydáno ve věci důchodového pojištění, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[15] Ustanovený zástupce stěžovatelky učinil ve věci dva hlavní úkony právní
služby (podle §11 odst. 1 písm. b) a písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), za což mu náleží odměna
podle §7 a §9 odst. 2 cit. vyhl. ve výši 2000 Kč a náhrada hotových výdajů podle
§13 odst. 3 cit. vyhl. ve výši 600 Kč. Vzhledem k tomu, že nástupce ustanoveného zástupce
advokát JUDr. Jiří Fíla je plátcem DPH, navyšuje se podle §57 odst. 2 s. ř. s. úhrnná částka
ve výši 2600 Kč o 21%, takže celkově činí odměna a náhrada hotových výdajů 3146 Kč.
Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce
od právní moci tohoto rozsudku. Náklady zastoupení stěžovatelky nese podle §60 odst. 4 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu