ECLI:CZ:NSS:2017:3.ADS.264.2017:25
sp. zn. 3 Ads 264/2017 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: I. H., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věci, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, v řízení ve
věci nejasného podání žalobce doručeného Nejvyššímu správnímu soudu dne 12. 9. 2017,
takto:
I. Podání žalobce doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne 12. 9. 2017 se odmítá .
II. Podatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2016,
č. j. 19215/2016/UUA, byl zamítnut žalobcův návrh na změnu výše přiznaného příspěvku
na péči. Současně bylo rozhodnuto o tom, že žalobci bude nadále poskytován příspěvek
na péči v původní výši 800 Kč měsíčně. Proti rozhodnutí I. stupně podal žalobce
odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. SZ/MPSV-2016/25937-916,
č. j. MPSV-2016/248699-916, zamítl. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu
ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem
ze dne 30. 8. 2017, č. j. 42 Ad 2/2017 – 30 (dále jen „napadený rozsudek“).
[2] Dne 12. 9. 2017 doručil žalobce zdejšímu soudu přípis, vztahující se podle jeho záhlaví
k napadenému rozsudku. V něm nejprve popisuje svůj rozhovor s „pracovnicí ze sociální věci “,
týkající se toho, kdo o žalobce pečuje, kdo mu „nosí důchod “. Dále žalobce Nejvyšší správní soud
informoval o tom, že mu po odchodu zmíněné pracovnice přišel za 2 měsíce dopis „že to zamítli
a že se může odvolat “. Žalobce poznamenal, že se odvolal, načež mu přišlo sdělení, že „stačí,
když pošle od doktora, že má zhoršený stav, že nemusí nikam chodit “. Za dva měsíce pak mělo žalobci
dojít zamítnutí odvolání. Následně popisuje navazující jednání jeho syna v dané věci a v minulosti
provedené hodnocení jeho schopnosti chůze „sociální pracovnicí “. Konečně žalobce zdejšímu
soudu sdělil, že posílá „ty papíry (pozn. bez specifikace), jestli má právo na pečovatelské“. Závěrem
podání žalobce konstatuje, že „všechny papíry jsou na Ministerstvu práce v Ústí nad Labem“. Přílohou
žalobcova podání je napadený rozsudek. Další přílohy tvoří lékařské zprávy MUDr. P. K., MUDr.
O. P., MUDr. P., MUDr. V. Ř., vše týkající se osoby žalobce.
[3] Nejvyšší správní soud konstatuje, že z obsahového ani z formálního hlediska nelze určit,
čeho se žalobce svým podáním konkrétně domáhá. Podání neobsahuje ani žádné specifikující
údaje formálního charakteru (například označení „kasační stížnost “) a jedná se tak o typické
nejasné podání. Podle §37 odst. 3 věty prvé soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přitom
platí, že „z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí
být podepsáno a datováno“. Z tohoto důvodu zdejší soud podle §37 odst. 5 s. ř. s. usnesením ze dne
25. 9. 2017, č. j. 3 Ads 264/2017 – 18, žalobce vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce odstranil vady svého
podání ve smyslu odkazovaného ustanovení tak, že uvede, čeho se jeho podání týká, proti komu
směřuje, co jím navrhuje, a své podání datuje a opatří podpisem. Toto usnesení bylo žalobci
doručeno dne 9. 10. 2017, kdy se tak stalo pravomocným.
[4] Žalobce na výzvu reagoval svým (nedatovaným) podáním, které bylo zdejšímu soudu
doručeno dne 16. 10. 2017. V něm však nedostál požadavkům shora uvedené výzvy zdejšího
soudu. Byť z podání lze obecně dovodit, že žalobce opětovně hovoří o příspěvku na péči (slovy
žalobce „nárok na pečovatelský “), neformuloval jasně v souladu s výzvou, proti komu jeho podání
směřuje, čeho se týká, co navrhuje, přičemž ani své druhé podání neopatřil datem a podpisem.
Žalobce tak nenaplnil požadavky stanovené v §37 odst. 3 s. ř. s. Jelikož tak ani přes výzvu soudu
nebyly nedostatky podání odstraněny, přičemž povaha vad neumožňuje zdejšímu soudu
pokračovat v řízení, Nejvyšší správní soud v souladu s §37 odst. 5 větou druhou s. ř. s. nemohl
postupovat jinak, než žalobcovo podání odmítnout. O tomto důsledku byl žalobce usnesením
č. j. 3 Ads 264/2017 – 18, jímž byl vyzván k odstranění vad podání, výslovně poučen.
[5] O nákladech řízení rozhodl tento soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (zde podání nejasného obsahu)
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu