ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.14.2017:73
sp. zn. 3 As 14/2017 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobců a) M. M. a b) J.
M., zastoupených JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem Nová Paka, K. J. Erbena
1266, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Hradec
Králové, Pivovarské náměstí 1245, za účasti J. V., zastoupeného JUDr. Kateřinou Součkovou,
advokátkou se sídlem Jičín, Šafaříkova 161, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2016, č. j. 30 A 1/2016 – 115,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 12. 2016, č. j. 30 A 1/2016 – 115,
zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2015, č. j. 24250/UP/2015/Jj, jímž
bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu Jičín, stavebního úřadu
(dále jen „stavební úřad“) ze dne 17. 7. 2015, č. j. MuJc/2015/19220/SU/ZaO, a toto
rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím stavebního úřadu bylo žalobcům nařízeno odstranění
stavby – kovového přístřešku (kolny) - za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí.
Proti výše označenému rozsudku krajského soudu nyní brojí žalobci (dále
jen „stěžovatelé“) kasační stížností. V průběhu řízení o kasační stížnosti stěžovatelé navrhli,
aby Nejvyšší správní soud jejich kasační stížnosti přiznal odkladný účinek ve smyslu
§107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §73 odst. 2 až 5 téhož
zákona. Uvedli, že k odstranění přístřešku by museli vynaložit značné investice, neboť s ohledem
na jejich věk a zdravotní stav by byli nuceni pověřit těmito pracemi odbornou společnost.
Odstraněním by vznikl i odpad, který by musel být uložen za poplatek na skládku nebezpečného
odpadu (zejména vlnitý eternit, obsahující azbest). Dodali, že jsou jediným subjektem, jemuž by
realizací rozhodnutí stavebního úřadu vznikla nějaká újma. Dle jejich názoru je hrozící správní
exekuce dostatečným důvodem pro přiznání odkladného účinku, a to i s poukazem
na neúměrnou obtížnost navrácení dosavadního stavu, respektive jeho nevratnost v případě
neprodleného výkonu rozhodnutí o odstranění stavby.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela
mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího
očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, není-li následně zákonným
postupem zrušeno; tento postup proto musí být vyhrazen jen pro výjimečné případy.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení
o kasační stížnosti – viz §107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu
na přiznání odkladného účinku tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného zájmu,
při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou újmou,
která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek přiznán), jako hledisko druhé.
K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li
stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, by byla
nepoměrně větší oproti případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno,
a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem
(k tomu srov. Odlišné podmínky pro použití obdobného procesního institutu – předběžného
opatření podle §38 s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že hrozba vážné újmy je z logiky věci spojena s účinky předcházejícího
správního rozhodnutí (neboť jím došlo ke změně či deklaraci právního postavení jeho adresátů),
je zřejmé, že podává-li takový návrh stěžovatel, který byl v řízení před krajským soudem
v postavení žalobce, podmínkou sine qua non jakýchkoli úvah o důvodnosti takového návrhu
je, že účinky plynoucí ze správního rozhodnutí byly sistovány již v řízení před krajským soudem.
Odkladný účinek kasační stížnosti je totiž pojmově svázán s rozhodnutím krajského
soudu; jeho přiznáním se tedy pouze odkládají účinky tohoto soudního rozhodnutí, nikoli
předcházejícího rozhodnutí správního.
V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobě proti shora uvedenému
rozhodnutí žalovaného žádný zvláštní zákon odkladný účinek nepřiznává; odkladný účinek
nebyl žalobě přiznán ani rozhodnutím krajského soudu (viz usnesení krajského soudu
ze dne 28. 1. 2016, č. j. 30 A 1/2016 – 24), přičemž žaloba byla zamítnuta. Za této situace by tedy
ani případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemohlo mít žádný vliv na právní
postavení stěžovatelů, založené již předcházejícími správními rozhodnutími.
Z uvedeného důvodu proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s., kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. května 2017
Mgr. Radovan Havelec v. r.
předseda senátu