ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.166.2017:99
sp. zn. 3 As 166/2017 - 99
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: V. C., proti
žalovanému: Magistrát města Prostějova, se sídlem nám. T. G. Masaryka 130/14, Prostějov,
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2017, č. j. 30 A 92/2016 – 68, o návrhu na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se u Krajského soudu v Brně domáhala ochrany před nezákonným zásahem,
který spatřovala v tom, že žalovaný prostřednictvím souhlasu s užíváním stavby ze dne
12. 2. 2016, č. j. SÚ/115/2016-Gre, umožnil, aby vzniklo právo užívat stavbu, která měla být
podle stavebního povolení umístěna na sousedících pozemcích a nikoliv přesahovat na pozemek
v jejím vlastnictví.
[2] Výrokem I. rozsudku krajského soudu ze dne 27. 4. 2017, č. j. 30 A 92/2016 – 68,
bylo vysloveno, že předmětný souhlas žalovaného s užíváním stavby je nezákonný.
Výrokem II. tohoto rozsudku pak krajský soud žalovanému přikázal, aby postupoval podle
§156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) dne 8. 6. 2017
kasační stížnost, v níž uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Podáním doručeným soudu dne 1. 9. 2017 pak stěžovatel
navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Uvedl, že po realizaci postupu
podle §156 odst. 2 správního řádu spočívajícím ve zrušení souhlasu s užíváním stavby by bylo
nutno zahájit exekuci vyklizením nemovitosti – předmětné stavby, což by mohlo zasáhnout
do práv osob, které tuto nemovitost obývají. Přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nemůže dle názoru stěžovatele způsobit újmu jiným osobám, zejména žalobkyni,
neboť jí namítaný přesah stavby na pozemek, který vlastní, je v tomto případě především otázkou
posouzení souladu skutečného provedení stavby s projektovou dokumentací; tento případný
přesah ji nikterak neohrožuje na životě, zdraví či možnosti užívání jejího pozemku. Stěžovatel
má tedy za to, že by pro něj nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti znamenalo
nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám; stejně tak neshledává rozpor
s důležitým veřejným zájmem, pokud se se zrušením souhlasu s užíváním stavby posečká
až do právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti.
[4] Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 8. 9. 2017 navrhla, aby soud kasační stížnosti
odkladný účinek nepřiznal. Poukázala na skutečnost, že stěžovatel o přiznání odkladného účinku
nepožádal přímo v kasační stížnosti, nýbrž až po uplynutí určité doby. Domnívá se, že je to právě
úkon podání kasační stížnosti, co má být podstatným důvodem pro možné přiznání odkladného
účinku. Z žádosti stěžovatele není zřejmé, co nového se v řízení objevilo, co nebylo známo
již při podání kasační stížnosti. Dle jejího názoru se tak jedná pouze o snahu stěžovatele
prodlužovat dobu trvání závadného stavu ve prospěch vlastníků předmětné stavby
a k neprospěchu žalobkyně.
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. „[k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[7] Jak plyne z výše citovaného ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s., možnost přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek:
(1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (2) přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Nejvyšší správní soud podotýká, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
by v projednávané věci obnovilo stav, který tu byl před vydáním napadeného rozsudku,
a žalovaný by tak prozatím nebyl povinen vykonat uloženou povinnost. Nejvyšší správní soud
přitom nemohl nechat bez povšimnutí skutečnost, že postupem podle §156 odst. 2 správního
řádu by došlo k nevratnému zrušení předmětného souhlasu s užíváním stavby, čímž by byl
současně zmařen účel kasačního přezkumu. Případný úspěch stěžovatele v řízení o kasační
stížnosti a zrušení napadeného rozsudku by pak bylo toliko určitým „akademickým“
rozhodnutím, neboť na zrušení předmětného souhlasu by již nemohlo mít žádný vliv (zdejší soud
nicméně připomíná, že touto úvahou nikterak nepředjímá rozhodnutí o věci samé).
[9] Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že újma
pro stěžovatele by v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná
újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. Nejvyšší správní soud rovněž neshledal
ani žádné skutečnosti, na základě kterých lze mít za to, že by přiznání odkladného účinku bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K námitce žalobkyně, že stěžovatel nepožádal
o přiznání odkladného účinku přímo v kasační stížnosti, zdejší soud poznamenává, že návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může být podán kdykoliv v průběhu řízení.
Podal-li stěžovatel svůj návrh dodatečně, nemusí to nutně znamenat, že se objevily nové
okolnosti, které mu nebyly známy již při podání samotné kasační stížnosti. Zároveň ale nemůže
být důvodem pro zamítnutí podaného návrhu skutečnost, že stěžovatel požádal o přiznání
odkladného účinku až s určitým časovým odstupem (pokud tedy důvody pro přiznání
odkladného účinku pořád trvají, což je v posuzovaném případě splněno). Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
[10] K návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení Nejvyšší správní soud pouze
ve stručnosti dodává, že o nákladech řízení bude v souladu s §60 a §61 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona rozhodnuto v rozsudku nebo v usnesení, jímž bude řízení skončeno,
a to podle případného úspěchu účastníků řízení ve věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 4. října 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu