ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.252.2017:35
sp. zn. 3 As 252/2017 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce:
BRNOMETAL, s. r. o., se sídlem Brno, Čechyňská 367/25, zastoupená JUDr. Milanem
Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 486/57, proti žalovanému: Krajský úřad
Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3, za účasti osob zúčastněných
na řízení I) DAXTO media s. r. o., se sídlem Brno, Řeznická 367/1, a II) Ing. L. Y., v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2017, č. j. 29 A
122/2017 – 92, o návrhu na vydání předběžného opatření,
takto:
Žalovaný je povinen zdržet se zásahů do reklamních zařízení žalobce
RZ 03 a RZ 04 umístěných na pozemcích parc. č. X a X v katastrálním území Š., obec Brno, a to
jejich odstraňování či likvidace.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2017, č. j. 29 A 122/2017 – 92,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo
donucením správního orgánu podle §82 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nezákonný zásah podle stěžovatele spočívá ve výzvě žalovaného ze dne 4. 5. 2017,
č. j. JMK 64951/2017, sp. zn. S-JMK 63242/2017 OD, kterou mu žalovaný udělil pokyn
k odstranění dvou oboustranných reklamních zařízení, umístěných na pozemcích parc. č. X a X
v k. ú. Š., obec Brno, v silničním ochranném pásmu silnice I/52 „Brno – Rajhrad “, ulice Heršpická
(dále jen „reklamní zařízení“).
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud vydal ve věci
předběžné opatření, jímž by žalovanému uložil zdržet se zásahů do předmětných reklamních
zařízení, a to zejména jejich zakrývání, odstraňování či likvidace. Svůj návrh odůvodnil
obavou, že v případě nevyhovění výzvě k odstranění reklamních zařízení žalovaný v souladu
s §31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), přistoupí k zakrytí reklamních zařízení a následně
zajistí jejich odstranění a likvidaci na náklady stěžovatele. Tím by stěžovateli mohla vzniknout
„nemalá škoda“, neboť reklamní zařízení byla pořízena za „částku přesahující 1 milion Kč “
(pozn. stěžovatel ke kasační stížnosti doložil cenovou nabídku týkající se reklamních zařízení).
Rovněž poukázal na výsledky svého hospodaření za běžnou činnost za roky 2015 (- 43.000 Kč),
2014 (2.700.000 Kč) a 2013 (- 2.595.000 Kč), přičemž zmínil, že jeho hlavní činností je reklama,
marketing a nakládání s odpady. V této souvislosti odkázal na účetní závěrky za roky 2013, 2014
a 2015 založené ve sbírce listin u Obchodního rejstříku. Hodnota reklamních zařízení tak tvoří
nemalou část jeho majetku a jejich odstranění může značně ohrozit samotnou existenci
stěžovatele. Stěžovatel zdůraznil, že zakrytí, odstranění a likvidace reklamních zařízení by mělo
nevratný charakter.
[3] S ohledem na veřejný zájem, jehož se nynější řízení dotýká, tedy zajištění bezpečnosti
provozu na pozemních komunikacích, a s tím související ochranu života a zdraví osob, se zdejší
soud obrátil ve smyslu §38 odst. 2 s. ř. s. na žalovaného s výzvou k vyjádření se k podanému
návrhu.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nesouhlasí s přiznáním „odkladného účinku žalobě “
(zjevně však argumentuje k předběžnému opatření), s tím, že předně namítl, že nyní stěžovatel
hovoří o pořizovací ceně reklamních zařízení ve výši přesahující 1 milion Kč, ačkoliv v žalobě
uvádí „částku téměř se dotýkající 1 milion Kč “. S ohledem na výsledky běžného hospodaření
stěžovatele za roky 2013, 2014 a 2015 poznamenal, že podnikání se ztrátou je věcí úvahy
stěžovatele. Účetní závěrky z uvedených let však uvádějí „ve výkazu zisku a ztráty jiné výsledky
hospodaření, než stěžovatel soudu prezentuje“. Podle žalovaného stěžovatel dále nespecifikoval újmu,
která by mu vznikla zakrytím reklamních zařízení, ač i toto v předběžném opatření namítá.
Zakrytí reklamních ploch přitom rozhodně není nevratné, což podle zkušeností žalovaného
konečně platí i pro jejich odstranění. Pokud by přitom odstranění provedl sám stěžovatel, zůstane
mu zařízení a tudíž i vlastní kapitál. Závěrem žalovaný uvedl, že zařízení jsou potenciálním
rizikem provozu na pozemních komunikacích, neboť odpoutávají pozornost řidičů, což může
vést k dopravním nehodám s vážnými následky. Je tak dán veřejný zájem minimálně na zakrytí
reklamních zařízení.
[5] Osoba zúčastněná na řízení I) ve vyjádření k návrhu na předběžné opatření uvedla,
že s ním zásadně souhlasí, neboť odstranění reklamního zařízení z pozemku par. č. 1695/9
v k. ú. Štýřice, by mělo dopad i na její aktiva, kdy pronajímá pozemek pro reklamní zařízení
stěžovateli, z čehož jí plyne pravidelný příjem. Vydání předběžného opatření považuje za jediné
možné řešení situace, neboť se domnívá, že žalovaný skutečně nepostupoval v souladu
se zákonem, přičemž proti jeho úkonu není žádné jiné obrany. Osoba zúčastněná na řízení
II) se k návrhu stěžovatele na předběžné opatření nevyjádřila.
[6] Nejvyšší správní soud považuje návrh stěžovatele za důvodný v rozsahu vyplývajícím
z výroku tohoto usnesení.
[7] Ustanovení §38 odst. 1 s. ř. s. uvádí, že „[b]yl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba
zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným
opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud
uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.“
[8] Z citovaného ustanovení vyplývá, že smyslem a účelem institutu předběžného opatření
je zatímní úprava poměrů účastníků, a to ve výjimečných případech, kdy v důsledku postupu
správních orgánů hrozí účastníku pokračováním dosavadního stavu věcí nebo naopak jejich
změnou vážná újma, tj. je-li vzhledem k okolnostem případu pravděpodobné, že taková újma
nastane.
[9] Zmíněná „vážná újma“ ve smyslu §38 s. ř. s. představuje neurčitý právní pojem. Není
proto možné zcela jednoznačně stanovit, co vždy závažnou újmou je a co jí naopak nemůže být.
Lze nicméně vyjít ze skutečnosti, že se musí jednat o vážný zásah do práv a povinností účastníka
soudního řízení, jehož důsledky jsou pro něho natolik závažné a způsobilé trvale porušit jeho
zájmy, že po něm nelze žádat, aby jej minimálně do doby rozhodnutí správního soudu o jeho
žalobě snášel.
[10] K otázce vážné újmy se Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti již vyjádřil
například v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006 – 37 (všechna rozhodnutí jsou
dostupná na www.nssoud.cz), kde uvedl, že „vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah
do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě, že by byl v řízení
ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního
orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat,
aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele,
do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně
zaručených.“
[11] Nejvyšší správní soud tedy nejprve zvažoval, zda stěžovatel prokázal hrozbu „vážné újmy“.
V tomto kontextu zdejšímu soudu předložil cenovou nabídku týkající se předmětných reklamních
zařízení, z níž vyplývá, že cena jednoho zařízení dosahuje částky 564.000 Kč (výstavba
reklamního panelu), plus 64.100 Kč (osvětlení), celkově tedy 628.100 Kč. Zařízení jsou přitom
dvě, tedy jde o částku 1.256.200 Kč bez DPH. Na pozadí této listiny je tak bezpředmětná
polemika žalovaného o nepřesném slovním vyjádření cen reklamních zařízení stěžovatelem
v žalobě, v porovnání s kasační stížností (viz vyjádření žalovaného výše). Nejvyšší správní soud
má za to, že ztrátu takto hodnotného majetku (v případě fyzického odstranění obou zařízení)
je vzhledem k ročnímu hospodářskému výsledku stěžovatele možné považovat za vážnou újmu.
Zdejší soud přitom neshledal rozpornost stěžovatelem tvrzených údajů o výsledcích jeho
hospodaření, s obsahem účetních závěrek, které ve svém vyjádření naznačoval žalovaný.
Zdejšímu soudu dále neušlo, že součástí spisu krajského soudu jsou nájemní smlouvy uzavřené
stěžovatelem k reklamním plochám na předmětných reklamních zařízeních, které po zbývající
dobu jejich platnosti mají stěžovateli vynést 273.300 Kč bez DPH (pozn. počítáno nájemné
od října 2017 dále).
[12] V souhrnu uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatel v zásadě
prokázal dostatečně intenzivní potřebu zatímně upravit jeho poměry jako prevenci hrozící vážné
újmy, ve smyslu zásadního zásahu do jeho majetkových poměrů. Rozhodnutí o předběžném
opatření je rozhodnutím předběžné a procesní povahy, jehož účelem je, jak již shora naznačeno,
zajistit, aby rozhodnutí soudu ve věci samé mohlo mít reálně účinky na právní poměry účastníků,
tím, že se dočasně zabrání intenzívním zásahům do jejich právní sféry. Pojem „vážné újmy“ je přitom
nutno vykládat relativně autonomně a izolovaně od předběžného posuzování budoucí úspěšnosti
navrhovatele předběžného opatření v řízení ve věci samé. Listiny předložené stěžovatelem,
respektive obsažené ve spise krajského soudu, dokládají riziko vážné újmy, jež stěžovateli
v případě odstranění reklamních zařízení a jejich likvidace hrozí. Z účetních závěrek dostupných
ve veřejném rejstříku je přitom zřejmé, že majetková újma, jak byla kvantifikována shora,
by v případě svého naplnění pro stěžovatele představovala citelný zásah do jeho majetkové sféry,
jakkoliv ne likvidační, jak stěžovatel naznačuje. Stejný závěr ovšem nelze vyslovit ve vztahu
k pouhému zakrytí reklamních ploch, neboť v tomto případě se o nevratný krok z povahy věci
jednat nemůže a případná ztráta příjmů z nerealizovaného pronájmu reklamních ploch nemůže
zásadním způsobem atakovat majetkovou sféru stěžovatele.
[13] Žalovaný proti návrhu na předběžné opatření argumentoval potencionálním ohrožením
provozu na pozemních komunikacích, a to zejména odpoutáváním pozornosti řidičů,
kteří v okolí předmětných reklamních zařízení, umístěných v prostoru křižovatky ulic Jihlavská
a Heršpická, provádějí „manévry“, jako je změna rychlosti, jízdního pruhu, či dávání přednosti
v jízdě. Jakkoliv zdejší soud nijak nezpochybňuje veřejný zájem na bezpečnosti provozu
na pozemních komunikacích, nelze nevidět, že žalovaný zůstal ve své argumentaci na zcela
obecné a teoretické rovině. Jde tedy o argumentaci zjevně nedostatečnou, která není způsobilá
vyvážit zcela konkrétní a reálnou (vážnou) újmu, která stěžovateli hrozí v případě odstranění
a likvidace jeho reklamních zařízení. Nejvyšší správní soud proto z výše uvedených důvodů
návrhu na předběžné opatření v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení vyhověl.
[14] Závěrem zdejší soud připomíná, že podle §38 odst. 4 s. ř. s. může soud rozhodnutí
o předběžném opatření zrušit nebo změnit, změní-li se poměry, a to i bez návrhu. Předběžné
opatření přitom zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo
vykonatelným.
[15] O nákladech řízení o předběžném opatření rozhodne Nejvyšší správní soud v rámci
rozhodnutí o nákladech řízení o kasační stížnosti (§61 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu