ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.267.2016:23
sp. zn. 3 As 267/2016 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce METALIS
Nejdek s.r.o., se sídlem Nejdek, Závodu míru 340, zastoupeného JUDr. Janem Lukešem,
advokátem se sídlem Praha 1, Hybernská 20, proti žalovanému Ministerstvu životního
prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, č. j. 8 A 148/2012 – 65,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí (dále též jen „žalovaný“) ze dne
31. 5. 2012, č. j. 761/530/12/Se, 30755/ENV/12, bylo zamítnuto odvolání žalobce
proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí
nad Labem, pobočky Karlovy Vary (dále též jen „ČIŽP“) ze dne 12. 3. 2012,
č. j. ČIŽP/441/OOV/SR02/0907489.004/12/DBS, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Rozhodnutím ČIŽP byl žalobce uznán vinným ze spáchání správní deliktu podle ustanovení
§125a odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní
zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), za což mu byla uložena pokuta
ve výši 400.000 Kč a současně povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Předmětného
správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že „vypouštěl odpadní vody od r. 2009 až do srpna 2010
(zjištěno odběrem vzorků odpadních vod 15. 4. 2009 a 10. 8. 2010) z objektu č. p. X, ul. X, do řeky Rolavy
bez rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami ve smyslu §8 vodního zákona, čímž porušil ustanovení §8 odst.
1 písm. c) vodního zákona.“ Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou; rozsudkem Městského
soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, č. j. 8 A 148/2012 – 65, byla žaloba zamítnuta.
[2] Po rekapitulaci obsahu správního spisu městský soud v napadeném rozsudku přistoupil
k posouzení jednotlivých žalobních námitek v kontextu ustanovení §125a odst. 1 písm. b)
vodního zákona, dle něhož se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím,
že nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami podle §8 odst. 1 bez povolení k nakládání s vodami,
a ustanovení §8 odst. 1 písm. c) vodního zákona, dle kterého povolení k nakládání s povrchovými nebo
podzemními vodami (dále jen „povolení k nakládání s vodami“) je třeba k vypouštění odpadních vod do vod
povrchových nebo podzemních. Dle §125a odst. 3 (městský soud uvádí odst. 2, avšak dle citace
ustanovení jde o zjevný překlep) vodního zákona se za správní delikt podle odstavce 1 písm. b) spáchaný
vypouštěním odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních bez povolení k nakládání s vodami uloží pokuta
do 5 000 000 Kč.
[3] K žalobní námitce nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu městský soud
konstatoval, že z obsahu správního spisu i rozhodnutí žalovaného vyplývá, že objekt č. p. X
ve vlastnictví žalobce neměl vyřešeno odkanalizování, přičemž splašková nečištěná voda z tohoto
objektu byla přes nefunkční žumpu, náležející k sousednímu objektu č. p. X, odváděna šachtou
přímo do řeky Rolavy. Dle názoru městského soudu správní orgány na základě provedeného
šetření jednoznačně prokázaly, že žalobce v rozhodné době odpadní vody do vod povrchových
vypouštěl bez povolení k nakládání s vodami; rozsah vypouštění nebyl pro rozhodnutí o spáchání
deliktu rozhodný.
[4] K otázce zavinění městský soud zdůraznil, že správní delikt dle§125a odst. 1 písm. b)
vodního zákona je postaven na objektivní odpovědnosti. Jelikož bylo ve správním řízení
prokázáno, že žalobce vypouštěl odpadní vody do povrchových vod bez povolení k nakládání
s vodami z objektu, jehož je majitelem, nese dle městského soudu za takové jednání objektivní
odpovědnost. Není relevantní, že uvedený problém je ve své podstatě způsoben nefunkční
žumpou ve vlastnictví třetí osoby; bezpředmětný je i fakt, že se žalobci nepodařilo uskutečnit
záměr v podobě bezúplatného převodu sousedících budov včetně žumpy, a nevybudoval proto
čističku odpadních vod.
[5] Ve vztahu k žalobní námitce nepřiměřenosti výše uložené pokuty městský soud podotkl,
že pokuta byla uložena při spodní hranici zákonného rozpětí a její výše byla řádně odůvodněna;
nepřiměřenost uložené pokuty městský soud neshledal. Doplnil pouze, že s ohledem na absenci
návrhu žalobce na moderaci výše pokuty ani nebyl oprávněn pokutu snížit.
[6] Proti tomuto rozsudku brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, odkazující
na důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“).
[7] V kasační stížnosti se stěžovatel především neztotožňuje s tvrzením městského soudu,
že v řízení bylo jednoznačně zjištěno, že „objekt č. p. X ve vlastnictví žalobce neměl vyřešeno
odkanalizování, přičemž splašková voda z tohoto objektu byla přes nefunkční žumpu náležející k sousednímu
objektu č. p. X odváděna šachtou přímo do řeky Rolavy.“ Namítl, že takový závěr, je založen toliko
na prohlášení vlastníků sousedních objektů a na provedeném odběru vody z řeky Rolavy; z toho,
že někdo prohlásí, že nevypouští odpadní vody do kanalizace, respektive do řeky Rolavy, nelze
v žádném případě dovozovat, že je vypouští někdo jiný. Doplnil, že i kdyby se ukázalo,
že odpadní vody opravdu nevypouští vlastníci sousedních objektů (což v řízení nebylo
posuzováno, natož prokázáno), měla se ČIŽP zabývat zejména otázkou, jak se odpadní vody
do řeky Rolavy dostávají. Předmětem zkoumání ČIŽP proto měla být především kanalizace ústící
do řeky Rolavy a veškerá napojení do této kanalizace. Stěžovatel opakovaně zdůraznil, že není
vlastníkem pozemku, na němž se nachází kanalizace; především ten by měl být podroben
zkoumání ze strany ČIŽP, neboť je nositelem předmětné zákonné odpovědnosti. Shrnul tedy,
že v řízení nebylo najisto prokázáno, že právě stěžovatel vypouštěl odpadní vody bez povolení
k nakládání s vodami, neboť takový závěr nelze učinit na základě podkladů založených do spisu.
[8] V druhé části kasační stížnosti se stěžovatel rovněž neztotožňuje s tvrzením městského
soudu, že „není rozhodné, že uvedený problém (myšleno znečištění vody v řece Rolavě) je ve své podstatě
způsoben nefunkční žumpou ve vlastnictví třetí osob“y, neboť tuto skutečnost naopak považuje za velmi
zásadní, a to nejen ve vztahu k otázce zavinění.
[9] V uložení sankce stěžovatel nespatřuje výchovnou ani kompenzační funkci, která
je dle teorie správního práva i judikatury účelem správního trestání, a proto dle jeho názoru není
dán důvod pro uložení sankce; naopak ze strany žalovaného jde o zjevné zneužití práva,
respektive o kriminalizaci stěžovatele za skutek, za který ani nenese odpovědnost a za který není
dán důvod ke správnímu trestání.
[10] Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že se již ke všem stěžovatelem uplatněným námitkám
vyjádřil v řízení před městským soudem a dále pouze znovu zopakoval skutečnosti zjištěné
ve správním řízení.
[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti
(§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4, věta
před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících
z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Zásadní stížnostní námitkou je tvrzení, že v řízení nebylo najisto prokázáno, že stěžovatel
vypouštěl odpadní vody bez povolení k nakládání s vodami [tj. že je pachatelem správního deliktu
§125a odst. 1 písm. b) vodního zákona], neboť takový závěr nelze učinit na základě podkladů
založených ve správním spisu.
[14] Na základě rozboru odebraných vzorků odpadních vod z odtoku vedoucího
z poškozené jímky, náležející k sousednímu spojenému objektu č. p. X (ve vlastnictví osoby
odlišné od stěžovatele), do řeky Rolavy (viz protokol o odběru vzorků odpadních vod: číslo
protokolu K 223, číslo vzorku 5125/10 ze dne 10. 8. 2010, a protokol o zkoušce č. 1525/2010
ze dne 19. 8. 2010; oba na čl. 3 správního spisu ČIŽP), provedeného akreditovanou
laboratoří státního podniku Povodí Ohře, odboru vodohospodářských laboratoří, je nesporné,
že do řeky Rolavy vytékají „nečištěné surové odpadní vody: BSK
5
– 1060 mg/l, CHSK
Cr
– 2850 mg/l
a NL – 3400 mg/l; navíc bylo zjištěno znečištění extrahovatelnými látkami EL – 55 mg/l (znečištění tuky
a kuchyňskými zbytky). Ve srovnání s maximálními emisními limity nařízení vlády č. 61/2003 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, pro tuto kategorii zdroje jsou tyto hodnoty překročeny více než desetinásobně.“
[15] Taktéž nevyvstala pochybnost o napojení dotčeného objektu č. p. X ve vlastnictví
stěžovatele na předmětnou jímku, z níž vytékají výše uvedené nečištěné splašky. Stěžovatel
to ostatně sám deklaruje na čl. 2 správního spisu ČIŽP, kde výslovně uvádí, že „vyústění kanalizace
není z pozemku ve vlastnictví společnosti METALIS Nejdek s. r. o. (stěžovatele), ale z pozemku jiného
vlastníka, na kterém se nachází žumpa, do které jsou svedeny odpadní vody z nemovitosti čp. X“
(tj. z nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele).
[16] Zároveň je také nesporné, že stěžovatel nedisponuje povolením k nakládání s vodami
ve smyslu §8 odst. 1 písm. c) vodního zákona. Z obsahu správního spisu i odůvodnění
předchozího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011, č. j. 10 Ca 356/2009-50,
se podává, že stěžovateli byla již rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 3. 5. 2017,
č. j. SÚ/3830/07/Sz-231.2, uložena nápravná opatření ve věci vypouštění splaškových vod
z nemovitosti č. p. X ve vlastnictví stěžovatele (zejména povinnost vybudovat čističku odpadních
vod a uvést jí do provozu nejpozději do 31. 8. 2007). Rozhodnutím ČIŽP ze dne 22. 6. 2009, č. j.
ČIŽP/431/OOV/SR01/0907489.003/09/ZBS, byla stěžovateli podle §125a odst. 1 písm. b)
vodního zákona uložena pokuta ve výši 200.000 Kč za správní delikt vypouštění odpadních vod
bez povolení ve smyslu §8 písm. c) tohoto zákona. Při kontrole stavu vypouštění dne 22. 6. 2010,
ČIŽP zjistila, že stěžovatel stále nemá platné povolení k vypouštění odpadních vod (ověřeno
dotazem u Magistrátu města Karlovy Vary). Ani ke dni 10. 8. 2010 při další inspekční činnosti,
spojené s odběrem kontrolního vzorku vytékajících odpadních vod, nebyl závadný stav
projednán s příslušným vodoprávním úřadem. Sám stěžovatel uvedené povolení v průběhu
správního ani soudního řízení nepředložil, absenci oprávnění ani nijak nezpochybnil.
[17] Z obsahu správního spisu ČIŽP rovněž vyplývá, že dotčený objekt č. p. X ve vlastnictví
stěžovatele byl v rozhodné době využíván jako ubytovací zařízení. Je tedy zjevné, že tento objekt
nutně produkoval odpadní vody; ty musely být logicky někam odváděny. S ohledem na výše
uvedená předchozí zjištění se zcela logicky primárně nabízí závěr, že tyto vody byly i nadále
odváděny do předmětné poškozené jímky na sousedním pozemku, z níž vytékají do řeky Rolavy.
Ke způsobu likvidace těchto odpadních vod, nutně produkovaných objektem č. p. X,
se stěžovatel ve správním ani soudním řízení nijak nevyjádřil. Bylo by přitom zcela přirozenou
reakcí uplatnit v tomto směru oponující argumentaci či navrhnout důkazní prostředky, které
by shora uvedenou premisu vyvrátily (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 9. 2011, č. j. 2 As 52/2011 – 47; citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
z www.nssoud.cz). Stěžovatel však nenabídl jediný protiargument či důkazní prostředek, kterým
by vyvrátil závěr správního orgánu o tom, že je jeho nemovitost původcem (či jedním z původců)
odpadních vod odtékajících do řeky Rolavy; neargumentoval například tím, že disponuje
příslušným povolením k nakládání s vodami, že uživatelé objektu č. p. X využívají pouze suché
WC či jiné sociální zařízení bez připojení na předmětnou jímku, že odpadní vody odvádí jinam
(například do vlastní čističky odpadních vod), apod. Stěžovatel po celou dobu správního
i soudního řízení pouze opakovaně poukazoval na možnost protiprávního jednání (které
je mu kladeno za vinu) ze strany vlastníků sousedního spojeného objektu č. p. X, na němž
se nachází předmětná poškozená jímka, z níž vytékají nečištěné splašky. V tomto směru je však
třeba zdůraznit, že z hlediska odpovědnosti za správní delikt stěžovatele dle §125a odst. 1 písm.
b) vodního zákona je nerozhodné, zda se nedovoleného vypouštění odpadních vod případně
dopouští i jiné subjekty, neboť ani jejich případná spoluodpovědnost za zjištěný stav
by ho nezbavila deliktní odpovědnosti. Uvedená skutečnost by mohla být relevantní pouze
v případě výše uložené pokuty.
[18] Pouze pro úplnost lze dodat, že argumentace stěžovatele nastolující premisu,
že za znečištění vodního toku (tedy vypouštění odpadních vod do povrchových vod bez
příslušného povolení) může být postižen pouze vlastník kanalizační šachty, z níž odpadní vody
vytékají (zde vlastník sousední nemovitosti) zcela postrádá jakoukoli oporu v zákoně.
Je nutno upozornit, že kanalizace je věcí hromadnou a jejími vlastníky mohou být různé
subjekty (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 21. 10. 2014, č. j. 1 As 81/2014-73); je tedy zřejmé,
že vlastní-li stěžovatel kanalizační potrubí, jímž odpadní vody odtékají do zmiňované kanalizační
šachty, nachází se ve stejném postavení, jako vlastníci ostatních částí kanalizačního systému.
Otázka vlastnických vztahů ke kanalizaci však z pohledu nyní řešené problematiky, tedy naplnění
hypotézy uvedené v ustanovení §125a odst. 3 vodního zákona, není podstatná.
[19] Na základě výše uvedeného lze tedy uzavřít, že závěr ČIŽP o spáchání správního deliktu
dle §125a odst. 1 písm. b) vodního zákona stěžovatelem je zcela logický a z předložených
podkladů jej lze bez důvodných pochybností dovodit. Městský soud tedy nepochybil, pokud
takto správními orgány zjištěný skutkový stav věci aproboval.
[20] Co se týče námitky související s otázkou zavinění, městský soud v napadeném
rozsudku zcela správně konstatoval, že odpovědnost za správní delikt dle ustanovení
§125a odst. 1 písm. b) vodního zákona je koncipována jako objektivní, tedy odpovědnost
za následek. Zavinění (implikující odpovědnost subjektivní) se tedy v takovém případě nezkoumá,
neboť je pro naplnění skutkové podstaty předmětného deliktu irelevantní. Svou roli může hrát
pouze z pohledu úvah o výši ukládané sankce (srov. §125l odst. 2 vodního zákona).
[21] Konečně, pokud stěžovatel v kasační stížnosti argumentuje tím, že postup správních
orgánů nerespektoval účel správního trestání, tuto námitku Nejvyšší správní soud nemohl věcně
vypořádat, neboť stěžovatel ji neuplatnil v řízení před městským soudem, přestože tak mohl
učinit. Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. totiž není kasační stížnost přípustná, opírá-li
se jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl. Je evidentní, že taková námitka v žalobě uplatněna nebyla, přičemž stěžovateli
v tom nic nebránilo.
[22] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, nezbylo
mu, než ji za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1, in fine s. ř. s. zamítnout.
[23] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační
stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud
jde o procesně úspěšného účastníka - žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno,
že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Nejvyšší správní soud proto v jeho
případě rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu