ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.329.2017:21
sp. zn. 3 As 329/2017 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: K. N., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2017, č. j. 42 Az 6/2017 – 55,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze (dále „krajský soud“) domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2017, č. j. OAM-1105/ZA-ZA14-LE22-2015, kterým
žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu. V rámci řízení o žalobě žalobce požádal krajský soud o ustanovení
zástupce a osvobození od soudních poplatků.
[2] Soud žádost žalobce v záhlaví označeným usnesením zamítl. Konstatoval, že přípisem
ze dne 9. 10. 2017 žalobce vyzval, aby vyplnil přiložený formulář Prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech a ve lhůtě 10 dnů od doručení jej zaslal vyplněný zpět spolu s listinami, které
budou dokládat uvedené informace. Soud též ve výzvě detailně vypočetl, jaké údaje je třeba
zejména uvést (výši výdajů na ubytování, stravu, ošacení, dopravu atd. a z jakých prostředků jsou
tyto výdaje hrazeny, tedy zdroj a výši příjmů). Žalobce byl výslovně poučen, že pokud nezašle
vyplněný formulář zpět a nepřiloží k němu listiny dokládající pravdivost uvedených údajů, soud
žádost o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků zamítne. Žalobce však
ve vyplněném formuláři pouze uvedl, že příležitostně vykonává brigády, aniž by alespoň přibližně
vyčíslil příjmy z těchto brigád. Soud zdůraznil, že žalobce tížilo břemeno tvrzení a břemeno
důkazní, zatímco úkolem soudu není nahrazovat případný nedostatek žalobcovy procesní aktivity.
Soud vyšel z toho, že žalobce nebydlí v zařízení žalovaného, určeném k ubytování žadatelů o azyl,
nýbrž v soukromém ubytování. S pobytem mimo zařízení žalovaného je nerozlučně spjat vznik
mnohých nákladů, které musí žalobce hradit z nějakých příjmů. Své příjmy z brigád však žalobce
nijak nespecifikoval, ač byl řádně soudem poučen a srozumitelně vyzván k prokázání svých
majetkových poměrů.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadá toto rozhodnutí krajského soudu kasační stížností
z důvodů podřaditelných pod §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“).
Namítá, že příjem z brigád nekonkretizoval, neboť jeho výše je kolísavá, proto pokud by uvedl
konkrétní částku, lhal by. Dále uvedl, že bydlí v České republice u známých, s nimiž má dohodu,
že v době jejich pobytu v zahraničí u nich v domě může bezplatně bydlet a za to se o dům stará
a hlídá, aby jej nikdo nevykradl. Tito známí hradí všechny náklady spojené s provozem domu.
Uvedenou skutečnost (dohodu) však stěžovatel neměl možnost v krajským soudem zaslaném
formuláři uvést, neboť ji v něm „neměl kam začlenit“. Formulář sice obsahuje kolonku „XI. Jiné
okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození.“, pod ní je však specifikováno „(výdělkové možnosti
žadatele, nepříznivý zdravotní stav, déle trvající nemoc v rodině apod.)“. Stěžovatel namítá, že okolnosti
jeho bydlení (výše popsaná dohoda) pod takovou formulaci kolonky nespadá. Z uvedených
důvodů navrhuje zrušení usnesení krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační námitky směřují výlučně
do rozhodovací činnosti soudu, proto se k nim blíže vyjadřovat nebude.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil otázku podmínek řízení o kasační stížnosti.
Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§102 s. ř. s.). V kasační
stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustný důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud v intencích usnesení svého rozšířeného
senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19 (citovaná judikatura je dostupná
na http://www.nssoud.cz), netrval na splnění poplatkové povinnosti ani podmínky povinného
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost nesměřuje proti
rozhodnutí krajského soudu ve věci samé. Kasační stížnost je tedy věcně projednatelná. Nejvyšší
správní soud posoudil kasační stížnost v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem
a uplatněnými stížnostními důvody.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může
být i advokát. Posouzení výdělkových a majetkových poměrů žadatele tedy tvoří jednu ze dvou
podmínek žádosti o ustanovení zástupce, které musí být kumulativně splněny.
[8] Prvým předpokladem pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
pro řízení je to, že žadatel nemá dostatečné prostředky a jejich nedostatečnost prokáže. Zároveň
nelze pochybovat o tom, že je na žadateli o poskytnutí výjimky ze zákona uvedené skutečnosti
prokazovat (tedy tvrdit a navrhovat či předkládat důkazní prostředky). Nejvyšší správní soud
již ve své dřívější judikatuře dospěl k závěru, že účastník řízení, který požádal o osvobození
od soudních poplatků a který byl soudem řádně poučen o povinnostech s tím
souvisejících, je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení
žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, případně
neúplné, soud žádost zamítne. (viz rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88,
publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS). V posuzované věci byl stěžovatel krajským soudem poměrně
detailně informován výzvou ze dne 9. 10. 2017 o tom, jaké údaje má (mimo jiné) soudu sdělit.
Stěžovateli tedy muselo být zřejmé, že soud považuje tyto údaje v jeho případě za relevantní
pro posouzení jeho majetkových poměrů. Ve standardizovaném formuláři sloužícím k prokázání
majetkových poměrů, který stěžovatel vyplnil a soudu zaslal, jsou též obsaženy jasné instrukce
k jeho vyplnění a k prokázání v něm žadatelem uvedených tvrzení.
[9] Stěžovatel v oddílu IV. formuláře označeném „Příjmy z dohod o pracích
konaných mimo pracovní poměr (z dohody o provedení práce nebo z dohody o pracovní činnosti)“ uvedl pouze
„brigády – příležitostně“. Přitom formulář výslovně žadatele instruuje: „Žadatel(ka) uvede všechny dohody
o pracích konaných mimo pracovní poměr, podle nichž vykonává pracovní činnost v době podání tohoto potvrzení,
a všechny své zaměstnavatele. Výši odměny za výkon těchto prací potvrdí jeho (její) zaměstnavatel(é).“ Stěžovatel
se přes tuto jasnou instrukci ani nepokusil výši svých příjmů vyčíslit například souhrnně za určité
období (šlo-li o příjmy kolísavé). Tím nesplnil ani svou základní povinnost tvrzení, přičemž
o splnění povinnost důkazní se nedá uvažovat už vůbec. Takto uvedené údaje rozhodně nelze
považovat za dostatečné a úplné pro posouzení majetkových poměrů žadatele. Krajský soud
z nich proto ani vycházet nemohl.
[10] Jak bylo uvedeno již výše, stěžovatel byl krajským soudem výslovně vyrozuměn,
že má (mimo jiné) soudu objasnit, jaké náklady má na ubytování a z jakých prostředků je hradí.
Krajský soud tedy stěžovateli dal jasně najevo, že tyto údaje považuje za podstatné pro posouzení
jeho majetkových poměrů. Oddíl XI. formuláře („ Jiné okolnosti, které by mohly mít vliv
na osvobození.“) obsahuje instrukci: „Žadatel(ka) uvede další okolnosti, které nejsou obsaženy
pod body II. až IX. a které podle jeho (jejího) názoru mohou mít vliv na rozhodování soudu o přiznání
osvobození od soudních poplatků.“. Je tedy zjevné, že žadatel může uvést v této části formuláře
v podstatě jakékoliv další okolnosti podstatné pro posouzení jeho majetkových poměrů, pro něž
nebyly určeny předchozí oddíly formuláře. Navíc v posuzované věci stěžovateli, který si musel
být vědom významu tvrzení o financování svého bydlení pro rozhodnutí soudu, nic nebránilo
případně soudu údajnou dohodu mezi ním a majiteli domu (jeho známými) popsat a doložit
v samostatném podání, cítil-li se strukturou formuláře omezen. Jeho námitku, že uvedený
fakt tvrdit a doložit soudu nemohl, proto nelze akceptovat.
[11] Z popsaných okolností je zřejmé, že kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyl
v posuzované věci dán. Nejvyšší správní soud proto posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou
a jako takovou ji dle §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení
§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. Toto právo by náleželo procesně úspěšnému žalovanému;
protože však žalovaný náhradu nákladů nežádal, a případné vzniklé náklady ani jinak ze spisu
nevyplývají, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu