ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.93.2017:57
sp. zn. 3 As 93/2017 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: D. R.,
zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem Mojmírovců 41, 709 00 Ostrava
– Mariánské Hory, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu
642/2a, 461 80 Liberec 2, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. MUDr. T. K. II. V. B., oba
zastoupeni JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou se sídlem Advokátní kancelář Vácha & Kolář,
Přemyslovská 28, 130 00 Praha 3, III. Česká telekomunikační infrastruktura a.s., se sídlem
Olšanská 2681/6, 130 00 Praha 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2016, č. j.
OÚPSŘ 191/2016-330-rozh., o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem, pobočka Liberec ze dne 8. 3. 2017, č. j. 59 A 74/2016 – 200, o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 28. 3. 2017 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 8. 3. 2017, č. j. 59 A
74/2016 – 200.
Žalobce požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Svůj návrh odůvodnil
tím, že na pozemku parc. č. X v k. ú. C., má být realizována kompletní výstavba rodinného domu.
Podle současného územního plánu Města C. však na tomto pozemku výstavba možná není.
Poukázal na to, že ve správním řízení bylo vydáno územní rozhodnutí, které předchází
eventuálnímu stavebnímu povolení. Lze tedy předpokládat, že na základě žalovaného rozhodnutí
bude zahájeno stavební řízení a následně vydáno stavební povolení. Stavebníci paní MUDr. T. K.
a pan V. B. by následně začali realizovat stavbu, ostatně již začali provádět některé stavební práce
i bez pravomocného územního rozhodnutí. Má proto za to, že pokud by bylo vydáno
pravomocné stavební povolení a následně by došlo ke zrušení napadeného rozsudku a územního
rozhodnutí, nebylo by možné s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu
(např. sp. zn. 6 As 42/2008) stavební povolení zrušit. S ohledem na ustanovení §94 odst. 5
stavebního zákona by se ve stavebním řízení nemohl námitkami bránit proti umístění stavby.
Výrok o zrušení územního rozhodnutí by proto byl již pouze akademickým výrokem bez
jakýchkoliv právních následků a reálných dopadů, což by pro stěžovatele znamenalo způsobení
značné újmy, neboť by takový stav zasahoval do jeho práv a současně by takový stav byl v
rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatel uvedl, že přiznání odkladného účinku bude nepochybně
znamenat určitý zásah i do práv stavebníků, nicméně takovýto zásah je nepatrný, nezpůsobující
žádnou újmu, protože odkladný účinek je jen dočasného charakteru. Odkladný účinek by
představoval de facto odložení stavebních prací, což nemá vůči stavebníkům žádný nebo
naprosto minimální negativní dopad.
Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl pouze tolik, že stěžovatel zde
podle jeho názoru neuvedl relevantní skutečnosti, které by vyhovění tomuto návrhu odůvodnily.
Osoby zúčastněné na řízení s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasily.
Uvedly, že pozemek, na němž má být umístěna výstavba, se nachází v zastavěném území, jedná
se o smíšené obytné území a návrh na umístění stavby rodinného domu je v souladu
s podmínkami stanovenými územním plánem obce C., na kterém je povoleno provádět výstavbu.
Protahováním řízení ze strany stěžovatele dochází k újmě na straně účastníků, kteří v dobré víře
koupili pozemek určený k zástavbě. Skutečnost, že v tomto území výstavba možná je, dokládá i
stavba rodinného domu č. p. X, jež je součástí pozemku st. parc. č. X. Tuto skutečnosti potvrdily
několikrát i orgány státní správy – Městský úřad Nový Bor, stavební úřad a úřad územního
plánování, souhlasně se vyjádřila i Agentura ochrany přírody a krajiny, CHKO Lužické hory a
byla vydána odborná souhlasná vyjádření dotčeného správního orgánu a závazná stanoviska
Městského úřadu Nový Bor. Vleklým sporem je účastníkům bráněno ve výkonu jejich práv
jakožto stavebníků, vzniká u nich škoda, která je rozhodně vyšší, než potencionální újma, kterou
žalobce do dnešního dne ani nevyčíslil.
Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však na návrh stěžovatele může
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Krajský soud usnesením ze dne 11. 10. 2016, č. j. 59 A 74/2016 – 116, přiznal žalobě
odkladný účinek.
Stěžovatel v projednávané věci svými námitkami setrvale tvrdí, že na dotčeném pozemku
jakákoli výstavba platným územním plánem není vůbec dovolena. Zcela opačný názor z téhož
územního plánu poté dovozují osoby zúčastněné na řízení jako stavebníci. Předmětem kasační
stížnosti je tedy přezkoumání samotného závěru, zda územní plán obce C. v místě samém vůbec
umožňuje výstavbu.
Jak již konstatoval krajský soud v rozhodnutí o přiznání odkladného účinku, ustanovení
§94 odst. 5 stavebního zákona účastníky ve stavebním řízení omezuje, pokud jde o obsah
námitek, které zde mohu uplatnit (§114 odst. 1 stavebního zákona). Ustanovení §114 odst. 2
stavebního zákona vylučuje, aby ve stavebním řízení účastníci uplatnili námitky svou podstatou
směřující proti umístění stavby, když stanoví, že „k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly
být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební
uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, se nepřihlíží“. Z uvedeného vyplývá, že jakmile nastaly
účinky zamítavého rozsudku krajského soudu, nepřiznání odkladného účinku může eventuálně
vést i k tomu, že bude vydáno stavební povolení, ve kterém již nebudou řešeny námitky účastníků
proti umístění stavby, a případné zrušení územního rozhodnutí soudem by bylo bez faktického
dopadu do právního stavu.
Ve shodě s krajským soudem je nyní i Nejvyšší správní soud toho názoru, že v dané věci
může nepoměrně větší újmu na straně stěžovatele představovat to, že případným vydáním
stavebního povolení a teprve následným přezkumem rozhodnutí ve věci umístění stavby
nebudou eventuálně řešeny jeho námitky proti umístění stavby. Jako následek procesního vývoje
věci by tak fakticky došlo k popření práv, které stěžovateli náleží jako účastníkovi stavebního
řízení.
Osoby zúčastněné na řízení vznik možné újmy definují jako následek dlouhodobého
oddalování samotné realizace stavby. Nepochybně je však rovněž v jejich zájmu, aby před
vlastním zahájení stavebních prací byly uvedené (a sporné) skutečnosti postaveny najisto.
Z hlediska ochrany veřejného zájmu je rovněž zásadní zodpovězení otázky, zda může být
uvedený pozemek vůbec stavebně dotčen a zda je určen k urbanistickému rozvoji dané lokality.
Jiné skutečnosti, pro které by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mělo být v rozporu
s veřejným zájmem, Nejvyšší správní soud ze správního spisu ani ze spisu krajského soudu
nezjistil. Je proto toho názoru, že všechny podmínky pro přiznání odkladného účinku podle
§107 ve spojení §73 odst. 2 s. ř. s. byly splněny.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 3. května 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Alena Jachanová