ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.13.2017:27
sp. zn. 3 Azs 13/2017 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: I. Y.,
zastoupeného Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2016, č. j. OAM-357/ZA-ZA11-Za14-2016, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, č. j. 1 Az 37/2016
– 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen stěžovatel) v záhlaví uvedený
rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 6. 2016. Tímto rozhodnutím nebyla stěžovateli udělena mezinárodní ochrana
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Při posouzení věci vycházel Městský soud v Praze z následujícího skutkového stavu:
Žalobce podal dne 12. 4. 2016 opakovanou žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany. Do České
republiky přicestoval dne 23. 10. 2006, předtím žil v Ivanofrankivské oblasti na Ukrajině.
O poskytnutí mezinárodní ochrany žádal neúspěšně již v roce 2014, a to z důvodu válečné
situace ve vlasti a s tím spojené hrozby narukování do armády. Nyní je dle jeho názoru
situace ještě horší. Stěžovatel sice povolávací rozkaz ještě nedostal, z vojenské správy
se však již dotazovali telefonicky jeho matky na místo pobytu. Stěžovatel je přesvědčením
pacifista, nastoupit do armády a bojovat poté na východě Ukrajiny nechce. Jiné důvody žádosti
neuvedl.
Na základě uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že u stěžovatele
nejsou splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany v jakékoliv její formě, a rozhodnutí
žalovaného tudíž vyhodnotil jako zákonné.
Kasační stížnost podal stěžovatel z důvodů, které explicitně neuvedl, podle obsahu
kasační stížnosti by je však bylo možno podřadit ustanovení §103 odst. 1 písmeno a) a b) s. ř. s.
Ve svém podání v podstatě namítal, že žalovaný a posléze i soud nesprávně posoudili možnost
poskytnutí doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu a dále, že správní orgán neshromáždil
dostatečně aktuální podklady o situaci na Ukrajině. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek
Městského soudu v Praze zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. K důvodům přijatelnosti
kasační stížnosti se nijak nevyjádřil.
Podle §104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní
soud pro nepřijatelnost.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V projednávané věci stěžovatel nepředestřel žádnou právní otázku, jež by mohla
mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní
soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku nenalezl soud ani ex offo
z obsahu spisů. Otázka nástupu k výkonu vojenské služby v oblasti omezeného lokálního
konfliktu byla již judikaturou Nejvyššího správního soudu opakovaně řešena (např. rozsudek
ze dne 39. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 – 49), otázku poskytnutí doplňkové ochrany pak s odkazem
na judikaturu Nejvyššího správního soudu, jíž se dovolává i stěžovatel (rozsudek ze dne
31. 8. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 – 62), pojednal standardně Městský soud v Praze v odůvodnění
svého rozsudku. Samotný nesouhlas stěžovatele s názorem soudu ještě přijatelnost kasační
stížnosti nezakládá. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §104a odst. 1 s. ř. s.
jako nepřijatelnou odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst.
3 s. ř. s.).
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu