ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.226.2017:34
sp. zn. 3 Azs 226/2017 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. M.,
zastoupený Mgr. Filipem Schmidtem, advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 5. 2016, č. j. OAM-351/ZA-ZA11-HA10-2016, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 46 Az 5/2016 – 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Filipu Schmidtovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114,-Kč. Tato částka
bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2016.
Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu: Žalobce
je ukrajinské národnosti, pravoslavného vyznání, na Ukrajině žil naposledy v obci K.,
Mukačevský okres v Zakarpatské oblasti. Žalobce je ženatý, má dvě děti, o mezinárodní ochranu
požádala celá rodina. V České republice pobýval střídavě asi 13 let, naposledy sem přicestoval
přes Maďarsko dne 16. 5. 2015. Žalobce není a nikdy nebyl členem žádné politické strany či jiné
organizace, o mezinárodní ochranu žádá proto, že je na Ukrajině válka a hrozí mu narukování
do armády. Ve vlasti má také problémy s bydlením a pracovním uplatněním, v České republice
je zvyklý a cítí se tu jako doma.
[3] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že u žalobce
nejsou dány žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany, napadené rozhodnutí žalovaného
proto vyhodnotil jako zákonné.
[4] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel) formálně z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s . Konkrétně namítal, že se krajský soud dopustil
nesprávného právního posouzení věci v otázce jeho důvodů k odmítání nástupu na vojenskou
službu a nevypořádal se nakonec ani se všemi souvisejícími námitkami, takže je napadený
rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Nesprávného skutkového i právního
posouzení věci se pak žalovaný i soud dopustili v otázce možného udělení doplňkové ochrany.
V napadeném rozsudku také podle něho nebyly dostatečně vypořádány námitky ohledně
možného zásahu do jeho rodinného života. Rovněž v tomto směru tedy považuje rozsudek
krajského soudu za nepřezkoumatelný.
[5] Přijatelnost kasační stížnosti pak stěžovatel spatřoval v zásadním pochybení krajského
soudu, které mohlo mít dopad do jeho hmotně-právního postavení. Závěrem proto navrhl,
aby byl zrušen jak napadený rozsudek, tak i rozhodnutí žalovaného a aby věc byla vrácena
žalovanému k dalšímu řízení.
[6] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem výrazně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
[7] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
[8] V projednávané věci Nejvyšší správní soud nenalezl žádnou otázku, k níž by považoval
za nutné se vyjádřit v zájmu sjednocování judikatury, stěžovatel ostatně takovou ani sám
nedefinoval. Jeho tvrzené zásadní pochybení krajského soudu by pak jako důvod přijatelnosti
mohlo obstát jen v krajních případech, pokud by v průběhu řízení o žalobě došlo k hrubým
vadám, které by svojí povahou byly proti samotným základním zásadám přezkumného soudního
řízení, případně pokud by rozhodnutí soudu vykazovalo tak extrémně závažné nedostatky,
že by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces nechat je bez povšimnutí.
[9] Takovými vadami však napadený rozsudek, ani řízení, které mu předcházelo, zjevně
netrpí. Krajský soud vypořádal všechny konkrétně uplatněné námitky obsažené v žalobě
a vysvětlil také, proč se některými obecně formulovanými námitkami zabývat nemohl. Jeho úvahy
jsou jasné a srozumitelné, závěr o zákonnosti rozhodnutí žalovaného je řádně odůvodněn.
Jen samotná polemika s právními závěry, které soud ve věci zaujal a které zjevně nejsou
v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními, pak důvodem přijatelnosti není. K žádnému
porušení práva na spravedlivý proces, natož pak porušení extrémnímu, tedy v projednávané věci
nedošlo, podmínky přijatelnosti kasační stížnosti tak nejsou splněny.
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §104a
odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[11] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[12] Ustanovený zástupce stěžovatele advokát Mgr. Filip Schmidt učinil ve věci jeden hlavní
úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., za což mu náleží odměna
podle §7 a §9 odst. 4 písmeno d) cit. vyhl. ve výši 3 100,- Kč a náhrada hotových výdajů podle
§13 odst. 3 cit. vyhl. ve výši 300,-Kč, úhrnem tedy 3 400,-Kč. Vzhledem k tomu, že jmenovaný
je plátcem DPH, navyšuje se uvedená částka s ohledem na §57 odst. 2 s. ř. s. o 21%, takže
celkově se k úhradě přiznává 4 114,-Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady
zastoupení stěžovatele nese stát (§60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst.
3 s. ř. s.).
V Brně dne 30. listopadu 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu