ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.234.2017:23
sp. zn. 3 Azs 234/2017 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: S. D., zastoupeného
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Policie
ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, Praha 3, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 5. 2017
č. j. CPR-2470-3/ČJ-2017-930310-V234, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 4 A 53/2017 - 30, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2017, č. j. 4 A 53/2017 – 30, zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2017 č. j. CPR-2470-3/ČJ-2017-930310-V234, kterým bylo
k odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort
(dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 16. 12. 2016, č. j. KRPA-386125-41/ČJ-2016-000022.
Žalovaná tímto rozhodnutím žalobci podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní
vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie
byla stanovena na 6 měsíců.
[2] Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností
a současně s ní požádal o přiznání odkladného účinku ve smyslu ustanovení §107 soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s“). Uvedl, že na území České republiky má vytvořeno veškeré rodinné,
sociální a kulturní zázemí, na území domovského státu nemá již žádné relevantní zázemí. Nucený
návrat by byl nenahraditelnou újmou. Poukázal poté na několik rozsudků správních soudů,
z nichž dovozuje, že by měl být jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Poukázal také
na to, že by měl mít, pokud na tom trvá, právo účastnit se aktivně řízení o soudním přezkumu.
Na jeho straně by tak nuceným vycestováním byla způsobená větší újma.
[3] Žalovaná s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasila.
Stěžovatel podle jejího názoru neuvedl, proč by měl být kasační stížnosti odkladný účinek
přiznán.
[4] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užije
přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud je názoru, že důvody, pro které by měl kasační stížnosti přiznat
odkladný účinek, vyplývají především z kontextu věci. Na straně stěžovatele jde tedy zejména
o zásah do rodinného života ve fázi, kdy o kasační stížnosti ještě nebylo rozhodnuto. Nejvyšší
správní soud také opakovaně připustil, že stěžovatelovo nucené vycestování do země původu
v průběhu řízení o kasační stížnosti by mohlo zasáhnout do jeho práva na spravedlivý proces.
Z judikatury zdejšího soudu totiž vyplývá, že pro výkon stěžovatelova ústavního práva
na spravedlivý proces může být významné, aby mohl zůstat na území České republiky
do skončení řízení o kasační stížnosti, a to i v případě, kdy je v řízení zastoupen advokátem.
K právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení
atd. (obdobně zdejší soud argumentoval například již v usnesení odkazované stěžovatelem ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, či v usnesení ze dne 6. 4. 2017, č. j. 3 Azs 78/2017 – 21).
Ve vztahu k soudnímu přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění navíc platí i výstižný názor,
vtělený do právní věty usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, podle níž „[j]e-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů
o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí.
To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého
života.“
[6] Naproti tomu nelze z řízení před správním orgánem i soudem, jakož ani z jiných
okolností, dovodit, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo být nositelem rizika
vzniku jakékoli újmy třetím osobám, případně závažného porušení veřejného zájmu.
Důvod pro udělení správního vyhoštění v dané věci jistě nelze bagatelizovat, nicméně
v posuzované věci není významnější, než respekt k právu stěžovatele na spravedlivý a řádný
proces.
[7] Nejvyšší správní soud na závěr dodává, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nelze v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
o kasační stížnosti rozhodnuto meritorně. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publikovaného pod č. 1072/2007 Sb.
NSS, v němž zdejší soud vyložil, že „rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě a o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy a nelze v nich předjímat
rozhodnutí o věci samé“. Mimoto je třeba upozornit na §73 odst. 5 s. ř. s., podle něhož „usnesení
o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení,
že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly“.
[8] Vzhledem k výše uvedeným důvodům Nejvyšší správní soud rozhodl podle §107 s. ř. s.,
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. tak, že kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku městského
soudu přiznal odkladný účinek. Zároveň připomíná, že podle §73 odst. 3 s. ř. s. „se přiznáním
odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí“. Do skončení
řízení před Nejvyšším správním soudem se tak pozastavují nejen veškeré účinky napadeného
rozsudku městského soudu, ale vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti rozhodnutí
žalované má podle §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný účinek ze zákona, fakticky
se tak do meritorního rozhodnutí o samotné kasační stížnosti obnovuje i odkladný účinek žaloby
proti rozhodnutí žalované, kterým bylo stěžovateli pravomocně uloženo správní vyhoštění.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu