ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.241.2017:42
sp. zn. 3 Azs 241/2017 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: O. S., zastoupený Mgr.
Oksanou Rizak, advokátkou se sídlem Praha 10, 28. Pluku 128/12, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 46 Az 6/2017 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Oksaně Rizak se nepřiznává odměna
za zastupování.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 46 Az 6/2017 – 32, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2017, č. j. OAM-900/ZA-ZA11-K10-2016. Tímto
rozhodnutím žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Ve včas podané kasační stížnosti se stěžovatel omezil na stručné konstatování, že proti
shora uvedenému rozsudku podává kasační stížnost s tím, že ji doplní po ustanovení advokáta
soudem (o které současně požádal), tedy za jeho pomoci.
[3] Podle ustanovení §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí
kasační stížnost, kromě obecných náležitostí podání, obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom,
kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně. Nemá-li kasační
stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc (§106 odst. 3 s. ř. s.). Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen.
[4] Z citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s., je zřejmé, že řízení o kasační stížnosti
je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou vigilantibus iura (viz například rozsudek zdejšího soudu
ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 – 47; všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou
dostupné z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel tak má, mimo jiné, povinnost označit rozsah
napadení rozhodnutí krajského soudu a skutkové a právní důvody jeho tvrzené nezákonnosti;
takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti (s výjimkami uvedenými v §109 odst. 3 větou
za středníkem s. ř. s., a §109 odst. 4 větou za středníkem s. ř. s.) je pak Nejvyšší
správní soud vázán. V rozsudku rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS, se k tomu podává, že „[l]íčení
skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou
určitých ´obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně
individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně
odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů,
úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí
či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení
zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak
zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část,
nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné
od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností
považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout
i pro náležitosti kasační stížnosti.
[5] K žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zdejší soud
usnesením ze dne 21. 8. 2017, č. j. 3 Azs 241/2017 – 15, ustanovil stěžovateli zástupkyní
Mgr. Oksanu Rizak, advokátku se sídlem Praha 10, 28. pluku 128/12 (výrok I.).
Protože předmětná (včasná) kasační stížnost neobsahovala náležitosti stanovené
v §106 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud současně vyzval stěžovatele, aby prostřednictvím
ustanovené zástupkyně ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost o důvody, pro které rozsudek krajského soudu napadá (výrok II.); stěžovatele
rovněž poučil o procesních následcích, pokud k doplnění kasační stížnosti ve stanovené
lhůtě nedojde. Toto usnesení bylo doručeno zástupkyni stěžovatele do datové schránky
dne 23. 8. 2017.
[6] Dne 18. 9. 2017 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání zástupkyně
stěžovatele, kterým požádala o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti. Jako důvod uvedla
svou pracovní cestu. Nejvyšší správní soud této žádosti zástupkyně stěžovatele usnesením ze dne
20. 9. 2017, č. j. 3 Azs 241/2017 – 25, vyhověl, neboť shledal výše uvedený důvod žádosti
za ospravedlňující prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti. Lhůta k doplnění kasační
stížnosti proto byla prodloužena o jeden další měsíc (od uplynutí lhůty původně stanovené),
tj. do 25. 10. 2017.
[7] Podáním ze dne 24. 10. 2017, téhož dne doručeným Nejvyššímu správnímu soudu,
zástupkyně stěžovatele opakovaně požádala o další prodloužení lhůty k doplnění kasační
stížnosti, a to ze zdravotních důvodů na její straně, což doložila prostou kopií rozhodnutí
o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 24. 10. 2017. Nejvyšší správní soud tuto opětovnou
žádost usnesením ze dne 26. 10. 2017, č. j. 3 Azs 241/2014 -30, zamítl, a to s ohledem na dikci
§106 odst. 3 s. ř. s., která umožňuje prodloužit lhůtu k doplnění kasační stížnosti pouze
o 1 měsíc, přičemž tato možnost byla již stěžovatelem (respektive jeho zástupkyní) využita.
[8] Poslední den lhůty k doplnění kasační stížnosti tedy, v souladu s usnesením Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 3 Azs 241/2017 – 25, připadl na středu 25. 10. 2017.
Stěžovatelem podaná kasační stížnost však zůstala, i přes výzvu a poučení zdejšího soudu,
k tomuto datu nedoplněna. Z kasační stížnosti lze sice (již z povahy věci) dovodit nesouhlas
stěžovatele s rozsudkem krajského soudu, nicméně není z ní seznatelné, v čem má konkrétně
spočívat vytýkaná nezákonnost soudního rozhodnutí, a proto na tuto kasační stížnost Nejvyšší
správní soud nahlíží jako na podání nesplňující základní zákonem stanovené náležitosti,
v důsledku čehož ji není možné meritorně projednat.
[9] Protože nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení zdejšího soudu
ve stanovených lhůtách odstraněny a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší
správní soud ji, v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením
§120 s. ř. s., odmítl.
[10] Pouze pro úplnost je vhodné uvést, že zástupkyně stěžovatele doručila zdejšímu soudu
dne 31. 10. 2017 doplnění kasační stížnosti. K tomuto podání však Nejvyšší správní soud
již nemohl z výše popsaných důvodů přihlédnout a na kasační stížnost je tak třeba nadále hledět
jako na nedoplněnou, s procesními důsledky výše popsanými.
[11] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupkyni z řad advokátů;
náklady řízení v tomto případě hradí stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Protože však v dané
věci nebyly provedeny ustanovenou advokátkou žádné relevantní úkony (v souladu s výzvami
soudu nedoplnila kasační stížnost o důvody, pro které byl rozsudek krajského soudu napaden,
a nenaplnila tak účel kvalifikovaného právního zastoupení), nebyly naplněny zákonné
předpoklady pro přiznání odměny ve smyslu platné právní úpravy dané vyhláškou
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že ustanovené zástupkyni stěžovatele odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu