ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.26.2017:29
sp. zn. 3 Azs 26/2017 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: V. D. T., proti
žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem Praha 4, Nám.
Hrdinů 1634/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 7. 12. 2016, č. j. 9 A 215/2013 – 48,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) ze dne 7. 12. 2016, č. j. 9 A 215/2013 – 48, jímž městský soud zamítl
žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2013, č. j. MV-89279-6/SO/sen-2013,
kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky ze dne 15. 1. 2013, č. j. OAM- 40122-23/DP-2011. Rozhodnutím I. stupně
byla podle §44a odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a §37 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců (dále „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta stěžovatelova žádost o prodloužení
doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání - osoba samostatně
výdělečně činná.
Zároveň s kasační stížností nebyl zaplacen soudní poplatek [§4 odst. 1 písm. d) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)], proto Nejvyšší
správní soud stěžovatele výrokem I. usnesení ze dne 14. 2. 2017, č. j. 3 Azs 26/2017 – 12, vyzval
ke splnění poplatkové povinnosti ve výši 5.000 Kč (viz položka č. 19 sazebníku soudních
poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích). Stěžovatel podal spolu s kasační
stížností rovněž žádost o odkladný účinek kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud jej proto
výrokem II. téhož usnesení vyzval k uhrazení soudního poplatku za tento návrh,
jenž podle položky 20 sazebníku poplatků činí 1.000 Kč. Ke splnění výzvy byla stěžovateli
stanovena lhůta sedmi dnů od doručení předmětného usnesení; zároveň byl poučen o následcích
marného uplynutí lhůty k zaplacení poplatků.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti, dle §7 citovaného zákona stejným dnem se stal soudní poplatek
za kasační stížnost splatným. Dnem podání návrhu na odkladný účinek se pak stal splatným
i soudní poplatek za tento návrh.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích dále platí, že nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení
ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovateli společně s podáním kasační
stížnosti, kterou stěžovatel doručil Nejvyššímu správnímu soudu dne 24. 1. 2017. Jak již bylo
uvedeno, Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval k úhradě soudního poplatku za kasační
stížnost výrokem I. usnesení č. j. 3 Azs 26/2017 – 12, které zaslal samotnému stěžovateli,
neboť dosavadní právní zástupce stěžovatele JUDr. Matouš Jíra informoval Nejvyšší
správní soud přípisem ze dne 7. 2. 2017 o ukončení právního zastoupení stěžovatele
(přílohou přípisu byla výpověď plné moci ze dne 31. 1. 2017). Dne 28. 2. 2017 bylo usnesení
č. j. 3 Azs 26/2017 – 12 vráceno zdejšímu soudu s tím, že stěžovatel je na jím v kasační stížnosti
uvedené adrese neznámý, a v daném místě nemá schránku. Usnesení č. j. 3 Azs 26/2017 – 12,
bylo proto v souladu s §50 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §64 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vyvěšeno
na úřední desce zdejšího soudu dne 1. 3. 2017. Podle §50 odst. 2 věty druhé částí za středníkem
o. s. ř. se písemnost považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení. Usnesení
č. j. 3 Azs 26/2017 – 12, tedy bylo stěžovateli v souladu s §40 odst. 3 s. ř. s. doručeno dnem
13. 3. 2017. Posledním dnem sedmidenní lhůty pro zaplacení soudního poplatku se tak stalo
pondělí 20. 3. 2017. Stěžovatel však toho dne a ani později soudní poplatek nezaplatil. Nejvyšší
správní soud pro pořádek připomíná, že v případě lhůty k zaplacení soudního poplatku stanovené
usnesením č. j. 3 Azs 26/2017 – 12, se již jednalo o lhůtu dodatečnou. Stěžovatel měl tedy
ke splnění poplatkové povinnosti lhůtu dostatečnou.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Jelikož soudní poplatek nebyl ke dni vydání tohoto
usnesení zaplacen, byly naplněny podmínky předvídané v §9 odst. 1 větě za středníkem zákona
o soudních poplatcích; proto zdejšímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
Nad rámec zdůvodnění lze připomenout, že v posuzované věci není splněna ani další podmínka
řízení, zastoupení stěžovatele podle §105 odst. 2 s. ř. s., k jejímuž odstranění byl stěžovatel
rovněž vyzván výrokem III. usnesení č. j. 3 Azs 26/2017 – 12. Tato překážka by zakládala důvod
pro odmítnutí kasační stížnosti podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., za použití §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení
bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu