ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.269.2016:40
sp. zn. 3 Azs 269/2016 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: L. S.,
zastoupené JUDr. Annou Romanovou, advokátkou se sídlem Nám. 5. května 812, Hradec
Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2015, č. j. OAM-358/ZA-ZA04-K01-2015, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 32 Az 34/2015 – 70,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně advokátce JUDr. Anně Romanové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v úhrnné výši 4 114 Kč. Tato částka
bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobkyně v řízení o kasační
stížnosti nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen stěžovatelka) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2015. Tímto rozhodnutím nebyla stěžovatelce udělena
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu: Stěžovatelka
žije v České republice od roku 2003, v tomto roce sem přicestovala na turistické vízum. Ukrajinu
opustila kvůli problémům se svým bývalým manželem, který jí vyhrožoval, přihlášena k pobytu
byla v obci X. na západě Ukrajiny, kde také 27 let žila. Před příchodem do České republiky však
žila a pracovala v X na Krymu jako vychovatelka v táboře. Trvalý pobyt zde neměla. Kvůli
problémům po rozvodu ztratila na Ukrajině práci a neviděla zde pro sebe žádnou budoucnost. O
poskytnutí mezinárodní ochrany žádala neúspěšně již třikrát, a to v letech 2008, 2010 a 2013, její
současná žádost je tedy v pořadí již čtvrtá, je si vědoma toho, že zde žije již dlouhou dobu
nelegálně. Důvodem pro podání žádosti je nejistá bezpečnostní situace na Ukrajině, navíc v místě
jejího posledního bydliště na Krymu, kde před odjezdem do ciziny také pracovala, by jí hrozilo i
pronásledování pro její proukrajinské názory.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatelka žádá
o poskytnutí mezinárodní ochrany ze stále stejných důvodů (nestabilní politická situace
na Ukrajině, potíže s bývalým manželem, ekonomické důvody a snaha o legalizaci pobytu
v České republice), které přiznání této ochrany neumožňují. Napadené správní rozhodnutí
proto vyhodnotil jako zákonné.
Kasační stížnost podala stěžovatelka z důvodů, jež sice explicitně nedefinovala,
ale jež by bylo možno podřadit ustanovení §103 odst. 1 písmeno b) s. ř. s. Stěžovatelka
totiž v zásadě zopakovala důvody uvedené již ve správním řízení i v řízení před krajským soudem
a poté navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak napadený rozsudek, tak i předcházející
správní rozhodnutí. Důvod přijatelnosti kasační stížnosti spatřovala v tom, že v současné době
zajišťuje nepřetržitou péči o nemohoucí občanku České republiky paní I. T., která již není
schopna se pro svůj věk (89 let) o sebe postarat, nemá žádné příbuzné a navíc pochází z města X,
stejně jako stěžovatelka. V tomto spatřuje přesah vlastních zájmů a zároveň důvod pro poskytnutí
azylu nebo doplňkové ochrany.
Podle §104a s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V projednávané věci stěžovatelka nepředestřela žádnou právní otázku, jež by mohla mít
obecný dopad na judikaturu krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit
za účelem sjednocování judikatury, takovou otázku nenašel ani soud sám z obsahu spisů.
Péče o nemohoucí starou paní, kterou uvádí stěžovatelka, je zajisté počinem lidsky
chvályhodným, z hlediska definice přijatelnosti obsažené v zákoně však počinem irelevantním.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Ustanovené zástupkyni stěžovatelky advokátce JUDr. Anně Romanové přiznal Nejvyšší
správní soud odměnu za jeden úkon právní služby (sepis kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč
(§7 a §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), k níž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
(13 odst. 3 citované vyhlášky), celkově tedy 3 400 Kč Vzhledem k tomu, že jmenovaná je plátkyní
DPH, navýšil tuto částku s přihlédnutím k §57 odst. 2 s. ř. s. o 714 Kč (DPH 21%),
takže úhrnem přiznal odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v částce 4 114 Kč.
Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení. Nejvyšší správní soud nepřiznal zástupkyni stěžovatelky
odměnu za úkon převzetí a příprava zastoupení, neboť ustanovena byla usnesením Krajského
soudu v Hradci Králové již pro řízení o žalobě.
Náklady zastoupení stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti nese stát (§60 odst. 4 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu