ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.78.2017:21
sp. zn. 3 Azs 78/2017 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce A. B. A. M.,
zastoupeného Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Praha 2, Ječná 7, proti žalované
Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Praha 3, Olšanská 2, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017,
č. j. 1 A 42/2016 – 72, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2017, č. j. 1 A 42/2016 – 72, zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2016, č. j. CPR-8246-8/ČJ-2016-930310-V240, kterým
bylo změněno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké
policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 1. 3. 2016, č. j. KRPA-81175-16/ČJ-
2016-000022, v tom, že uložená doba vyhoštění byla zkrácena z 1 roku na 10 měsíců. Ve zbytku
žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobci tak bylo podle §119 odst. 1
písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen
„zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup
na území členských států Evropské unie byla stanovena na 10 měsíců. Doba k vycestování
žalobce z území České republiky byla stanovena v délce 20 dnů od nabytí právní moci uvedeného
prvostupňového správního rozhodnutí.
Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále „stěžovatel“) včasnou kasační stížností
a současně s ní požádal o přiznání odkladného účinku ve smyslu ustanovení §107 soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s“). Stěžovatel k návrhu uvedl, že by pro něj správní vyhoštění
představovalo velmi závažný zásah do jeho života, neboť by znamenalo ukončení jeho přibližně
11 letého pobytu v ČR, kde žije od svých 25 let, kde strávil většinu svého dospělého života,
a v naprosté většině této doby měl povolení k pobytu. V kontextu §73 odst. 2 s. ř. s. dodal,
že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemůže vzniknout újma žádné jiné osobě.
Z hlediska možného rozporu s důležitým veřejným zájmem doplnil, že při přihlédnutí k délce
jeho dosavadního pobytu (11 let) a době trvání správního řízení, včetně soudního přezkumu
(celkem 1 rok), nelze považovat za narušení veřejného zájmu, pokud by na území ČR mohl
setrvat do doby rozhodnutí o kasační stížnosti. Dále poznamenal, že nebude-li kasační stížnosti
odkladný účinek přiznán, bude nucen opustit území České republiky, čímž by mohlo být
narušeno jeho právo na spravedlivý proces. Odkázal přitom na usnesení zdejšího soudu ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, a ze dne 20. 4. 2016, č. j. 2 Azs 49/2016 – 20. Právní názor
vyslovený Nejvyšším správním soudem v těchto usneseních je podle názoru stěžovatele
aplikovatelný i na jeho případ.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stručně vyjádřil
a podotkl, že s jeho přiznáním nesouhlasí. Upozornil, že žalobce je v projednávané věci
zastoupen právním zástupcem, který jej může na příslušné odborné úrovni zastupovat a osobní
přítomnost stěžovatele na území ČR není nezbytná. Pokud by jeho osobní účast na jednání
před zdejším soudem byla třeba, může využít institutu povolení vstupu, definovaného
ustanovením §122 zákona o pobytu cizinců.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užije
přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud připouští, že stěžovatelovo nucené vycestování do země původu
v průběhu řízení o kasační stížnosti by mohlo zasáhnout do jeho práva na spravedlivý proces.
Z judikatury zdejšího soudu totiž vyplývá, že může být pro výkon stěžovatelova ústavního práva
na spravedlivý proces významné, aby mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o kasační
stížnosti, a to i v případě, kdy je v řízení zastoupen advokátem. Nelze totiž přehlédnout,
že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení
atd. (obdobně zdejší soud argumentoval například již v usnesení odkazované stěžovatelem
č. j. 5 As 73/2011 – 100; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Ve vztahu k soudnímu přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění navíc
platí i výstižný názor, vtělený do právní věty usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, podle níž „[j]e-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných
správních orgánů o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy
tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva
na respektování soukromého života.“
Naproti tomu nelze z řízení před správním orgánem i soudem, jakož ani z jiných
okolností, dovodit, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo být nositelem rizika
vzniku jakékoli újmy třetím osobám, případně závažného porušení veřejného zájmu. Důvod
pro udělení správního vyhoštění v dané věci (nelegální pobyt stěžovatele na území ČR) jistě nelze
bagatelizovat, nicméně v posuzované věci není významnější, než respekt k právu stěžovatele
na spravedlivý a řádný proces.
Nejvyšší správní soud na závěr dodává, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nelze v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
o kasační stížnosti rozhodnuto meritorně. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publikováno pod č. 1072/2007 Sb.
NSS, v němž zdejší soud vyložil, že „rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě a o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy a nelze v nich předjímat
rozhodnutí o věci samé“. Mimoto je třeba upozornit na §73 odst. 5 s. ř. s., podle něhož „usnesení
o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení,
že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly“.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům Nejvyšší správní soud rozhodl podle §107 s. ř. s.,
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. tak, že kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku městského
soudu přiznal odkladný účinek. Zároveň připomíná, že podle §73 odst. 3 s. ř. s. „se přiznáním
odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí“. Do skončení
řízení před Nejvyšším správním soudem se tak pozastavují nejen veškeré účinky napadeného
rozsudku městského soudu, ale vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti rozhodnutí
žalovaného má podle §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný účinek ze zákona, fakticky
se tak do meritorního rozhodnutí o samotné kasační stížnosti obnovuje i odkladný účinek žaloby
proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo stěžovateli pravomocně uloženo správní vyhoštění.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu