ECLI:CZ:NSS:2017:4.ADS.142.2017:84
sp. zn. 4 Ads 142/2017 - 84
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. M., zast. JUDr. Irenou
Tšponovou, advokátkou, se sídlem Pivovarská 89/1, Přerov, proti žalovanému: Ministerstvo
práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 12. 2015, č. j. MPSV-2015/240482-924, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2017, č. j. 41 A 4/2016 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Ireně Tšponové, advokátce, se sídlem
Pivovarská 89/1, Přerov, se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 2.600 Kč. Tato částka
bude zástupkyni žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce dne 4. 5. 2015 požádal Úřad práce České republiky, krajskou pobočku ve Zlíně,
kontaktní pracoviště Bystřice pod Hostýnem (dále jen „úřad práce“) o změnu nároku na průkaz
osoby se zdravotním postižením z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Úřad práce rozhodnutím
ze dne 29. 7. 2015, č. j. 206646/15/KM, žádost o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním
postižením zamítl a dále rozhodl, že průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem
„TP“ se od 1. 5. 2015 žalobci nadále přiznává trvale.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém namítal, že jeho zdravotní
obtíže splňují kritéria těžkého postižení páteře uvedeného v odst. 2 písm. h) přílohy č. 4
k vyhlášce č. 388/2011 Sb. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 12. 2015, č. j. MPSV-2015/240482-
924, odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalovaný konstatoval, že podle posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Brně, ze dne 4. 12. 2015
zdravotní stav žalobce svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky
srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. g) přílohy č. 388/2011 Sb. (postižení
páteře s často recidivujícími projevy nervosvalového dráždění a poruchou svalového korzetu
nebo se ztuhnutím dvou úseků páteře). Proto žalobci v souladu s §34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, náleží průkaz TP.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Rozporoval
správnost závěrů žalovaného a posudkové komise. Krajský soud žalobu zamítl. Krajský soud
shledal, že posudek posudkové komise ze dne 4. 12. 2015 byl vypracován v řádném a zákonném
složení posudkové komise, jednání posudkové komise byl přítomen i žalobce a posudková
komise měla k dispozici veškeré odborné lékařské zprávy o zdravotním stavu žalobce. Žalobce
je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, ve smyslu §34
odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., přičemž zásadním zdravotním postižením žalobce
je Běchtěrevova choroba, IV. st. clb., HLA B27 pozitivní. Podle přílohy č. 4 bod 1 písm. g)
vyhlášky č. 388/2011 Sb. lze za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni
středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace považovat postižení páteře s často
recidivujícími projevy nervosvalového dráždění a poruchou svalového korzetu nebo se ztuhnutím
dvou úseků páteře. Právě takovéto zdravotní postižení bylo u žalobce zjištěno, jak vyplývá
z posudku ze dne 4. 12. 2015.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Zpochybňuje závěr krajského soudu, že posudková komise byla řádně složena. Bechtěrevova
choroba je problémem revmatologickým, kdy její diagnostika, léčba a průběžné sledování
pacientů patří do oboru revmatologie. Tento dílčí obor potom patří do oboru interny a zaobírá
se léčbou onemocnění pohybového aparátu (kostí, svalů a šlach), která mají příčinu v interních
nemocech. Žádný revmatolog ani internista však členem posudkové komise nebyl. Nesprávné
obsazení komise stěžovatel považuje za důvod nesprávného vyhodnocení svého zdravotního
stavu.
[5] Stěžovatel nadále trvá na tom, že jeho zdravotní postižení je nutno podřadit pod odst. 2
písm. h) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., tj. „postižení páteře provázené těžkými parézami
končetin nebo ztuhnutím tří úseků páteře nebo závažné deformity páteře s omezením exkurzí hrudníku.“
Posudková komise dospěla k závěru, že stěžovatel má omezenu hybnost pouze ve dvou úsecích
páteře (v krční a bederní páteři), avšak již v roce 2010 bylo prokázáno, že omezení hybnosti
jeho páteře, resp. její ztuhlost, je ve třech úsecích. Rozhodnutím Městského úřadu Bystřice
pod Hostýnem, odboru sociálních věcí, ze dne 28. 1. 2010 byl stěžovateli přiznán II. stupeň
mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené občany s platností od 1. 2. 2010
do 31. 12. 2014 (tedy průkaz ZTP). Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí byl stěžovatel tehdy
rozhodujícím orgánem uznán těžce zdravotně postiženým ve smyslu §86 odst. 2 zákona
č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a přílohy č. 2 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 182/1991 Sb.,
tj. z důvodu „onemocnění páteře, stavy po operacích a úrazech páteře se středně těžkými parézami, výraznými
svalovými atrofiemi nebo se závažnými deformitami páteře s omezením exkurzí hrudníku, ztuhnutím tří úseků
páteře.“
[6] Jelikož se v průběhu doby zdravotní stav stěžovatele zhoršil ze stupně III. na stupeň IV.
Bechtěrevovy choroby, je zcela vyloučeno, aby došlo ke zlepšení zdravotního stavu v tom směru,
že ztuhlost páteře ve třech úsecích se zlepší tak, že páteř bude ztuhlá pouze ve dvou úsecích.
Takovýto vývoj je z medicínského hlediska zcela vyloučený, neboť ztuhlost páteře je zapříčiněna
srůsty, což je seznatelné zejména z RTG snímku. Zda komise tento snímek měla, či neměla
k dispozici, není stěžovateli známo, nicméně z vyjmenovaných podkladů se tato skutečnost
nepodává.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Námitka nesprávného složení posudkové komise není důvodná. Posudková komise byla
obsazena v souladu se zákonem. Ze zdravotní dokumentace, ani z vlastního vyšetření
posudkového lékaře nebylo shledáno k datu 4. 5. 2015 (podání žádosti) postižení, které
se v doplnění kasační stížnosti uvádí (postižení páteře provázené těžkými parézami končetin nebo
ztuhnutím tří úseků páteře nebo závažné deformity páteře s omezením exkurzí hrudníku).
K námitce, že stěžovatel měl od 1. 2. 2010 do 31. 12. 2014 přiznán průkaz ZTP, žalovaný odkázal
na změnu kritérií pro posuzování zdravotního stavu v důsledku změny právní úpravy.
III. Posouzení kasační stížnosti
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatel předně namítal, že posudková komise byla nesprávně obsazena, jelikož její
součástí nebyl revmatolog.
[11] Podle §16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, [p]osudkové komise ministerstva jsou nejméně tříčlenné. Předsedou posudkové komise může
být jen lékař. Předseda posudkové komise a tajemník posudkové komise jsou vždy zaměstnanci zařazení
k výkonu práce v ministerstvu; tajemník je členem posudkové komise. Dalšími členy posudkové komise jsou
odborní lékaři jednotlivých klinických oborů. Podle odst. 3 téhož ustanovení, „posudkový lékař, který
je předsedou posudkové komise ministerstva, řídí jednání této komise, určuje její konkrétní složení a rozhoduje
o zařazení jednotlivých případů na pořad jednání komise.“ Obsazení posudkové komise lékařem určité
odbornosti pro jednotlivá onemocnění nepředepisuje žádný právní předpis (srov. např. rozsudek
NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 3 Ads 129/2014 - 24). Komise však musí být schopna splnit účel
svého zřízení, vyplývající z §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., tedy „posoudit zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely
odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy
sociálního zabezpečení.“
[12] Námitka nesprávného odborného složení posudkové komise může být důvodná pouze
z pohledu splnění účelu komise, tedy zda posudek vypracovaný komisí v tomto složení je úplný,
přesvědčivý a správný. Složení posudkové komise co do odbornosti obsazených lékařů úzce
souvisí s medicínskými závěry o druhu a závažnosti onemocnění posuzovaného a v tomto směru
nemá soud potřebné odborné znalosti. Nesprávné odborné složení posudkové komise se může
projevit v nepřesvědčivosti či neúplnosti posudku a v tomto směru podléhá hodnocení soudem
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2015, č. j. 6 Ads 166/2014 – 30).
[13] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu není soud příslušný posuzovat
obsahovou správnost závěrů posudkové komise. K takovému závěru dospěl Nejvyšší správní
soud například v rozsudku ze dne 7. 1. 2015, č. j. 3 Ads 114/2014 - 21, kde se zabýval
nesouhlasem se závěry posudků posudkové komise a jejich nedostatečností v souvislosti
s invalidním důchodem, a uvedl následující: „Soudu zde nepřísluší posuzovat věcnou správnost lékařských
posudků, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudky soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle
zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v řízení o invalidním důchodu
bývají tyto lékařské posudky důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti
nevzbuzují žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost
posudků mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky pak spočívá
v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.“ Z uvedeného lze tedy shrnout,
že není úkolem správního soudu znovu posuzovat zdravotní stav stěžovatele. Má pouze ověřit,
zda posudková komise měla k dispozici dostatek podkladů pro své závěry, zda je její posouzení
komplexní a vypořádává se s námitkami a zda je posudek řádně odůvodněný.
[14] V posuzovaném případě byla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí
složena z předsedkyně MUDr. K. H., MUDr. R. H. (odbornost: neurologie) a tajemnice H. P.
Posudková komise v posudku ze dne 4. 2. 2015 shledala, že v případě stěžovatele se jedná o
muže „ve věku 60 let, u něhož v popředí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je Bechtěrevova choroba IV.
st. clb., HLA B27 je pozitivní. Dle neurologického nálezu ze dne 11.11.2015 je omezena dynamika celé páteře,
difusně do všech směrů s max. RF kde těžce, jinak středně těžce. Thomayer je 40 cm od podložky. Při jednání
vyšetření přítomným neurologem, při vyšetření zjištěno, že se krční a hrudní páteř prakticky nerozvíjí, omezení
hybnosti v bederní páteři je též omezené, Thomayer při jednání je 55 cm od podložky. Nejedná se však o ztuhnutí
v této oblasti. Horší nález při jednání (oproti vyšetření neurologickému i rehabilitačnímu) lze vysvětlit ztuhlostí po
jízdě autem. Nicméně i tak není prokázáno ztuhnutí všech úseků páteře. Posuzovaný trpí recidivujícím
vertebrogenním algickým syndromem, zejména v oblasti C páteře s iritací brachiálně. Není dokladována porucha
dolních končetin ve smyslu paretických nebo ztrátových postižení, těžkých poruch nosných kloubů či jiných těžkých
poruch. Posuzovaný se pohybuje bez opěrných pomůcek. V přiložené dokumentaci není dokumentované posudkově
významné zhoršení zraku a sluchu, ani přítomnost těžké mentální retardace či demence nebo jiného závažného
duševního postižení s dopadem na orientační a komunikační schopnosti. Posuzovaný není omezen kardiální či
dechovou nedostatečností.“ Kromě zjištění učiněných při prohlídce stěžovatele vycházela posudková
komise také ze zdravotní dokumentace stěžovatele a lékařských nálezů přinesených stěžovatelem
k jednání.
[15] S ohledem na výše uvedené dospěla posudková komise k závěru, že zdravotní stav
odvolatele svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný
se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. g) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb.,
tj. „postižení páteře s často recidivujícími projevy nervosvalového dráždění a poruchou svalového korzetu
nebo se ztuhnutím dvou úseků páteře“, a proto mu v souladu s §34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb.
náleží průkaz TP. Zdravotní stav odvolatele tak podle komise neodpovídá zdravotnímu stavu
uvedenému v odst. 3 nebo 2 přílohy č. 4 k vyhlášce 388/2011 Sb., ani nejde o zdravotní stav,
který by svým funkčním postižením odpovídal nebo svými funkčními důsledky byl srovnatelný
se zdravotním stavem uvedeným v odst. 3 nebo 2 citované přílohy.
[16] V posuzovaném případě byla posudková komise složena v souladu s §16b odst. 1 zákona
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Stěžovateli lze přisvědčit, že v komisi nezasedal
lékař s odborností revmatologie. Tato skutečnost však sama o sobě nezpochybňuje
úplnost, přesvědčivost a správnost dotčeného posudku. V rozsudku ze dne 30. 9. 2015,
č. j. 3 Ads 129/2014 - 24, přitom Nejvyšší správní soud shledal, že i v případě, kdy posouzení
závisí na odborných vyšetřeních z určitého medicínského oboru, postačí, pokud posudková
komise zohlední lékařské zprávy z takových odborných vyšetření. Taková byla situace také
v posuzovaném případě, jelikož posudková komise vycházela také z revmatologických nálezů
MUDr. J. ze dne 18. 10. 2013 a 30. 3. 2015.
[17] K obsahu posudku Nejvyšší správní soud konstatuje, že závěr o ztuhnutí dvou úseků
páteře rozhodný pro zařazení zdravotního stavu stěžovatele pod odst. 1 písm. g) přílohy č. 4
k vyhlášce č. 388/2011 Sb. je odůvodněný a vychází rovněž z neurologického posudku
MUDr. M. ze dne 11. 11. 2015, který posudkové komisi předložil stěžovatel. Kromě výše
uvedených lékařských zpráv vycházela posudková komise také ze zdravotní dokumentace
praktického lékaře, urologického nálezu ze dne 11. 1. 2013 a rehabilitačních nálezů ze dne
22. 1. 2013, 28. 4. 2015 a 27. 11. 2015. Nevyplynuly z nich však skutečnosti, které
by odůvodňovaly odlišné posouzení zdravotního stavu stěžovatele a stěžovatel ani žádné takové
skutečnosti neoznačil.
[18] Pokud stěžovatel poukazoval na rozhodnutí Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem,
odboru sociálních věcí, ze dne 28. 1. 2010, kterým mu byl přiznán průkaz ZPT, je třeba předně
podotknout, že od 1. 1. 2015 byl stěžovatel držitelem průkazu TP. Důvody, ze kterých došlo
k této změně, nejsou předmětem tohoto řízení a nevyplývají ani z obsahu správního
nebo soudního spisu. V posuzovaném případě stěžovatel usiloval o změnu nároku na průkaz
osoby se zdravotním postižením z důvodu zhoršení zdravotního stavu oproti stavu zjištěnému
k 1. 1. 2015. Tato skutečnost však v řízení nebyla prokázána a v tomto ohledu není podstatné,
jaký byl zdravotní stav stěžovatele v době předcházející.
[19] Z obsahu správního ani soudního spisu rovněž nebylo možné ověřit tvrzení stěžovatele,
že již v roce 2010 bylo prokázáno, že jeho páteř je ztuhlá ve třech úsecích. Rozhodnutí
Městského úřadu Bystřice pod Hostýnem, odboru sociálních věcí, ze dne 28. 1. 2010 sice
stěžovateli přiznává II. stupeň mimořádných výhod odpovídající v dotčeném období průkazu
ZTP, ale neobsahuje žádné odůvodnění ke konkrétnímu zdravotnímu stavu stěžovatele.
Ustanovení přílohy č. 2 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 182/1991 Sb., na která rozhodnutí stran
zařazení zdravotního stavu stěžovatele odkazují, přitom neobsahují pouze podmínku ztuhnutí tří
úseků páteře, ale i jiná zdravotní postižení odůvodňující toto zařazení.
[20] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že posudek ze dne
4. 12. 2015 jako podklad rozhodnutí žalovaného odůvodňuje podřazení zjištěného zdravotního
stavu stěžovatele pod stav popsaný v odst. 1 písm. g) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb.,
kterému odpovídá podle §34 odst. 2 zákona č. 388/2011 Sb. průkaz TP. Posudková komise
vycházela z komplexní zdravotní dokumentace stěžovatele a v řízení nevyšly najevo žádné
skutečnosti, které by její závěry relevantně zpochybňovaly. Předmětný posudek je tedy ve smyslu
judikatury citované v tomto rozsudku třeba považovat za přesvědčivý a úplný. Kasační stížnost
proto není důvodná.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[21] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[22] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.
[23] Odměna zástupkyně stěžovatele JUDr. Ireny Tšponové, advokátky, která byla stěžovateli
k jeho žádosti ustanovena usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017,
č. j. 4 Ads 142/2017 - 66, byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. první porada s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 5. 10. 2017, podle §11
odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní
tarif“). Potvrzení o konání konzultace stěžovatele s ustanovenou zástupkyní na č. l. 72 Nejvyšší
správní soud nepočítal jako samostatný úkon, nýbrž jako první poradu s klientem ve smyslu §11
odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, jelikož spis neobsahuje samostatný záznam o první poradě,
který by svědčil o tom, že se v tomto případě jedná o poradu další ve smyslu §11 odst. 1 písm. c)
advokátního tarifu. Náklady tedy činí částka 2 x 1.000 Kč [§7 bod 3, §9 odst. 2 a §11 odst. 1
písm. b) a d) advokátního tarifu ve spojení s §35 odst. 2 větou druhou s. ř. s.] a částka 2 x 300 Kč
jako náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 2.600 Kč. Zástupkyně
stěžovatele nedoložila, že by byla plátcem DPH. Zástupkyni stěžovatele tak bude vyplacena
částka ve výši 2.600 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu