ECLI:CZ:NSS:2017:4.ADS.51.2017:23
sp. zn. 4 Ads 51/2017 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Pavlíny Vrkočové v právní věci žalobce: ČKD Kutná
Hora, a. s., IČ 005 08 055, se sídlem Karlov 197, Kutná Hora, zast. Mgr. Janem Dziamou,
advokátem, se sídlem Táborská 2025, Černošice, proti žalovanému: Rozhodčí orgán
Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017,
č. j. 11 Ad 5/2015 – 73,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. S-SP-VZP-14-02173484-A9HB.
Tímto rozhodnutím bylo žalobci uloženo zaplatit penále na pojistném za veřejné zdravotní
pojištění ve výši 1.000.000 Kč.
[2] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel návrh na přiznání
odkladného účinku odůvodnil tím, že nástupem vykonatelnosti rozhodnutí žalovaného se stává
dlužníkem Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). VZP by díky tomu mohla zveřejnit
stěžovatele jako svého dlužníka na svých internetových stránkách, případně na dalších místech.
V důsledku toho by hrozila stěžovateli existenční nouze, neboť: (a) pojišťovny, u kterých
stěžovatel pojišťuje pohledávky, které vznikají dodavatelům vůči stěžovateli z titulu dodávek
materiálu a surovin mohou snížit pojistné limity, případně mohou využít svého práva vypovědět
smlouvy, a (b) banky, které poskytují stěžovateli úvěrové financování, mohou uplatnit vůči
stěžovateli sankční opatření, např. zastavit další financování či zesplatnit úvěry. To by mohlo
mít zásadní negativní dopad na podnikání stěžovatele, stejně jako nutnost zaplatit předmětné
penále, jelikož stěžovatel se nyní nachází ve ztrátě. Výkon napadeného rozhodnutí a jeho jiné
právní následky tak pro žalobce znamenají citelnou újmu, která je nepoměrně větší, než jaká
může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že s přiznáním odkladného účinku souhlasí.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Jde o institut
výjimečný, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými
negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 – 115).
[5] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[6] Z výše uvedených tvrzení stěžovatele i z obsahu spisu soud dovodil, že újma hrozící
stěžovateli je skutečná a intenzívní. Výkon rozhodnutí žalovaného by mohl stěžovateli způsobit
hospodářské ztráty. Stěžovatel hrozící újmu navíc doložil relevantními podklady. Žalovaný
s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti souhlasil, a lze tedy vycházet z toho, že pro
něho nebude znamenat újmu. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání
odkladného účinku splněna je. Splatnost penále a případné vymáhání dlužné částky by
mohlo představovat pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným
osobám, pokud by se výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí odložily.
[7] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. V daném případě připadá v úvahu
veřejný zájem na výběru pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Tento veřejný zájem však
ohrožen není, jelikož v posuzovaném případě jde pouze o penále za prodlení s platbami
pojistného na veřejné zdravotní pojištění, nikoliv pojistné samotné. Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti dojde pouze k odložení vykonatelnosti správního rozhodnutí do doby,
než Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodne. Lze tedy konstatovat, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s veřejným zájmem.
[8] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu