ECLI:CZ:NSS:2017:4.AFS.214.2017:58
sp. zn. 4 Afs 214/2017 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: CPU TRADE s.r.o.,
IČ: 26933004, se sídlem Rokytova 4259/1, Brno, zast. JUDr. Radkem Kellerem, advokátem,
se sídlem Jaselská 940/23, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2015, č. j. 23759/15/5300-
21442-706367, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
4. 10. 2017, č. j. 62 Af 102/2015 - 104,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se p ři zn áv á osvobození od soudních poplatků.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 7. 2015, č. j. 23759/15/5300-21442-706367,
byl změněn dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty Finančního úřadu
pro Jihomoravský kraj ze dne 7. 7. 2014, č. j. 2974868/14/3002-24801-71125, tak, že se daň
z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2010 se doměřuje ve výši 278.691 Kč podle §143
a §147 daňového řádu a žalobci vznikla povinnost uhradit penále podle §37b odst. 1 písm. a)
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve spojení s §264 odst. 13 daňového řádu
v částce 55.738 Kč. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem
ze dne 4. 10. 2017, č. j. 62 Af 102/2015 - 104, zamítl. Proti rozsudku krajského soudu nyní brojí
žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, ve které současně navrhl přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Návrh odůvodnil tím, že výkon napadených rozhodnutí by pro něj
znamenal nenapravitelnou ekonomickou újmu, neboť na zaplacení částky ve výši přes 2 miliony
Kč nemá finanční rezervy a takové vydání by znamenalo jeho zánik.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti namítl,
že stěžovatel neuvedl relevantní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit splnění zákonných
podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, ani nepředložil důkazní prostředky,
z nichž by předmětná újma byla zřejmá a nesplnil tak podmínku tvrdit a prokázat vznik
nepoměrně větší újmy ve smyslu §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[4] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti se užije
přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce
po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[5] Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud přitom vycházel z účetních výkazů stěžovatele, které obsahuje spis
krajského soudu sp. zn. 62 Af 102/2015. Z daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob
za rok 2014 vyplývá, že stěžovatel byl v daném zdaňovacím období v daňové ztrátě, a podle
doložených účetních výkazů za rok 2014, resp. 2015 není ani stav jeho majetku takový, že by jeho
případným prodejem mohl pokrýt částku, kterou je povinen uhradit na daňovou povinnost.
Výkon rozhodnutí, kterým mu byla dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty a předepsáno
penále v souhrnné výši 334.429 Kč, by tak mohl mít na stěžovatele závažný dopad, neboť
by ohrožoval další činnost stěžovatele a hrozila by jeho likvidace. Ostatně již krajský soud
usnesením ze dne 7. 10. 2015, č. j. 62 Af 102/2015 - 79, přiznal žalobě odkladný účinek.
[6] Současně Nejvyšší správní soud neshledal, že by odkladným účinkem mohla třetím
osobám vzniknout újma nepoměrně větší, než je újma hrozící stěžovateli. Jediným subjektem,
kterého se přiznání odkladného účinku dotkne, bude stát, neboť tomu bude dočasně odepřeno
právo činit kroky vedoucí k výběru vyměřené daně a penále. Součet vyměřené daně a penále však
v souhrnu celkových příjmů státu nepředstavuje tak zásadní položku, která by jakkoliv mohla
ohrozit jeho fungování.
[7] Následně se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda by přiznání odkladného účinku
nebylo v rozporu s veřejným zájmem. Je nepochybné, že existuje veřejný zájem na včasné úhradě
daňových pohledávek, přesto nelze postupovat cestou paušálního zamítání všech návrhů
na přiznání odkladného účinku žalobám či kasačním stížnostem směřujícím proti
rozhodnutím správců daně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2012,
č. j. 9 Afs 67/2012 - 64). Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dojde pouze k odložení
vykonatelnosti rozhodnutí krajského soudu a správních orgánů do doby, než Nejvyšší správní
soud o kasační stížnosti rozhodne. Stěžovatel tak po určitou dobu nebude muset uloženou
povinnost splnit, avšak bude k tomu povinen v případě neúspěchu své kasační stížnosti. Veřejný
zájem na výběru daní tak je pouze dočasně odložen, nikoliv znemožněn.
[8] Lze tedy uzavřít, že stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku vznikne nepoměrně větší
újma, než jaká by vznikla žalovanému, resp. státu či třetím osobám, v případě jeho přiznání.
Přiznání odkladného účinku není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vzhledem
k tomu, že odkladný účinek přiznal v posuzované věci již krajský soud, postačuje přiznat
odkladný účinek kasační stížnosti pouze ve vztahu k napadenému rozsudku (srov. usnesení
zdejšího soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96), čímž bude z hlediska odkladného
účinku až do právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci samé obnoven stav,
který zde byl před právní mocí napadeného rozsudku.
[9] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud výrokem I. tohoto usnesení
přiznal kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek. Do skončení řízení před Nejvyšším
správním soudem se tedy pozastavují účinky napadeného rozsudku. Tímto rozhodnutím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé. Ukáže-li
se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody
v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu zrušit (§73 odst. 5
ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[10] Výrokem II. tohoto usnesení rozhodl Nejvyšší správní soud o osvobození stěžovatele
od soudních poplatků.
[11] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 3. 11. 2017, č. j. 4 Afs 214/2017 - 23, vyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč a za návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení
tohoto usnesení. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 8. 11. 2017.
[12] Dne 22. 11. 2017 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel v žádosti uvedl, že nedisponuje žádnými
finančními prostředky, nevykonává od roku 2016 žádnou činnost, byl mu zrušen bankovní účet
a zrušil i registraci plátce DPH. Nemá tedy z čeho soudní poplatky uhradit. Uvedené skutečnosti
stěžovatel doložil čestným prohlášením jednatele společnosti, potvrzením banky Raiffeisenbank,
že účet u této banky byl ukončen dne 24. 10. 2016, rozhodnutím o zrušení registrace plátce daně
z přidané hodnoty ze dne 21. 6. 2016 a přiznáním k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací
období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016.
[13] Podle §36 odst. 3 věty první a druhé s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno“.
[14] Osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména
chránit účastníky řízení, nacházející se v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Smyslem právní úpravy individuálního
osvobození od soudních poplatků je ochrana nemajetných účastníků řízení tak, aby jim nebylo
v opodstatněných případech upíráno právo na přístup k soudu (srov. nález Ústavního soudu
ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 2432/08). Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků
soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům,
které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším
obdobným okolnostem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2006,
č. j. 4 Ans 3/2005 - 148, nebo ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 As 41/2013 - 30).
[15] Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 - 74, soud přizná osvobození od soudních poplatků právnické osobě, která
nemá dostatečné prostředky, pokud právnická osoba ve stavu nemajetnosti nesetrvává
dlouhodobě, přičemž dále vyvíjí činnost, se kterou je vynakládání finančních prostředků obvyklé
a nezbytné.
[16] Podle čestného prohlášení jednatele stěžovatele Svatoslava Budíka ze dne 21. 11. 2017
stěžovatel od roku 2016 nevykonává žádnou činnost, nemá žádné zaměstnance a nedisponuje
žádnými finančními prostředky ani jiným majetkem. Doklady přiložené stěžovatelem k žádosti
o osvobození od soudních poplatků tato tvrzení potvrzují. Z rozhodnutí o zrušení registrace
plátce daně z přidané hodnoty i ukončení bankovního účtu u banky Raiffeisenbank s ohledem
na předmět činnosti stěžovatele (zprostředkování velkoobchodu a velkoobchod v zastoupení)
potom vyplývá, že stěžovatel skutečně žádnou činnost nevyvíjí.
[17] Jelikož stěžovatel doložil, že nemá dostatečné prostředky ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.,
Nejvyšší správní soud výrokem II. tohoto usnesení rozhodl o jeho osvobození od soudních
poplatků v plném rozsahu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu