ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.54.2017:56
sp. zn. 4 As 54/2017 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Pavlíny Vrkočové v právní věci žalobce: Lesy České
republiky, s.p., IČ: 421 96 451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové,
proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj,
se sídlem Hroznová 17, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: I. T., zast. JUDr. Danielou
Trávníčkovou, advokátkou, se sídlem Svitavská 1, Blansko, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017, č. j. 29 A 24/2017 – 72,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč, která
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí
právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně shora označeným usnesením odmítl žalobu, v níž žalobce namítal
nezákonnost, nesprávnost a nicotnost rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2016,
sp. zn. 1RP3527/2011-130753, č. j. SPU 637498/2016, SPU 1519/03/AN/2660, kterým podle
§9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku, v návaznosti na zákon č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související
se zákonem č. 229/1991 Sb., u úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. (dále jen „zákon č. 243/1992 Sb.“), výrokem I. rozhodl,
že oprávněná osoba, kterou je dle §2 odst. 3 písm. c) zákona č. 243/1992 Sb. osoba zúčastněná
na řízení, je vlastníkem specifikovaných pozemků v katastrálním území O. a tyto nemovité věci se
jí vydávají do vlastnictví, a výrokem II. rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení, jakožto oprávněná
osoba dle §2 odst. 3 písm. c) zákona č. 243/1992 Sb., není vlastníkem nemovité věci – pozemku
p. č. X v katastrálním území O. Krajský soud totiž dospěl k závěru, že žalovaný vydal žalobou
napadené rozhodnutí v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. Přezkum tohoto
rozhodnutí proto nespadá do kompetence soudů rozhodujících ve správním soudnictví a k jeho
přezkumu mají pravomoc soudy rozhodující v občanském soudním řízení. Krajský soud dále
rozhodl, že žádný z účastníků, ani osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů
řízení a vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek za žalobu a za návrh na přiznání odkladného
účinku žalobě.
[2] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) včas kasační
stížnost.
[3] Dříve než mohl zdejší soud o kasační stížnosti rozhodnout, stěžovatel ji vzal zpět
podáním ze dne 19. 4. 2017.
[4] Podle §37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) může
vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle
ustanovení §47 písm. a) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[5] Poněvadž projev vůle stěžovatele, jímž jednoznačně došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti,
nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti
jeho zastavením, Nejvyšší správní soud usnesením v souladu s ustanovením §47 písm. a) s. ř. s.,
za použití §120 s. ř. s. řízení zastavil.
[6] O náhradě nákladů řízení bylo za použití ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
[7] Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu
jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil.
V tomto řízení však osobě zúčastněné žádná povinnost uložena nebyla, a proto ani ona
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[8] Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost se opírá o ustanovení
§10 odst. 3, větu první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, jelikož řízení bylo zastaveno před prvním jednáním. Podle tohoto ustanovení totiž platí,
že „soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo-li řízení zastaveno
před prvním jednáním.“ Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost
ve výši 5.000 Kč, soud mu vrací tento poplatek snížený o 20 %, tedy 4.000 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu