ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.64.2017:24
sp. zn. 4 As 64/2017 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Pavlíny Vrkočové v právní věci žalobců: a) V. H. a b) I. H.,
proti žalovanému: Městský úřad Votice, se sídlem Komenského náměstí 700, Votice, v řízení
o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017,
č. j. 45 A 17/2017 – 22,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobci se žalobou doručenou krajskému soudu dne 30. 1. 2017, doplněnou podáním
ze dne 13. 2. 2017, domáhali zrušení územního rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2004,
č. j. Výst. 328.1-36/03/2004, o umístění stavby „Přeložka silnice I/3 Olbramovice“
na pozemcích v katastrálních územích T., Z., B., O. a V. a rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7.
2011, sp. zn. 3088/10/Výst./Če, č. j. 1625/11/Výst./-Če, kterým došlo k prodloužení platnosti
tohoto územního rozhodnutí do 31. 12. 2013.
[2] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 2. 2017, č. j. 45 A 17/2017 – 22, žalobu podle
§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“) odmítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů
řízení, neboť shledal, že žalobci ve smyslu naposledy uvedeného ustanovení s. ř. s. nevyčerpali
řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Krajský soud poznamenal, že i kdyby
byla žaloba přípustná, byla by opožděná, neboť za situace, kdy územní rozhodnutí nabylo právní
moci dne 12. 11. 2004 a ohledně jeho prodloužení žalobci uvádí, že nabylo právní moci dne
17. 12. 2011, již uplynula lhůta pro podání žaloby podle §72 odst. 1 s. ř. s., která činí dva měsíce
od doručení rozhodnutí.
[3] Žalobci (dále též „stěžovatelé“) proti tomuto usnesení krajského soudu podali včas
kasační stížnost, v níž namítali, že využili všechny řádné opravné prostředky a soud měl posoudit
a zvážit jejich žalobu. Rozhodnutí krajského soudu není podle stěžovatelů přesvědčivé.
[4] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 3. 2017, č. j. 4 As 64/2017 – 14, stěžovatele
vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení každý z nich zaplatil soudní
poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč a aby ve lhůtě dvou týdnů předložili plnou moc
udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázali,
že mají vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.
[5] V podání ze dne 3. 4. 2017 stěžovatelé uvedli, že ve skutečnosti neměli v úmyslu podat
kasační stížnost. Konstatovali, že pouze chtěli vyjádřit své výhrady k výše uvedenému usnesení
krajského soudu. Krajskému soudu vytknuli, že nereagoval na jejich výhrady, neprovedl žádné
řízení a nepředložil relevantní zdůvodnění, proč nemohl žalobu řešit. Závěrem vyjádřili
přesvědčení, že dosavadní řízení nebyla vedena v souladu s principem spravedlnosti a procesními
zásadami a cítí se zkráceni na svých procesních a vlastnických právech.
[6] Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatelé ve svých podáních adresovaných Nejvyššímu
správnímu soudu uvádějí konkrétní důvody, pro které nesouhlasí se závěry krajského soudu.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že první podání stěžovatelů dle svého obsahu
představuje kasační stížnost a druhé její doplnění. Podle §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, použitého v řízení o kasační stížnosti podle §120 ve spojení s §64 s. ř. s.,
totiž soud každý úkon posuzuje podle jeho obsahu.
[7] Výše uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovatelům doručeno dne
3. 4. 2017, kdy bylo dle doručenek založených ve spise vhozeno do poštovní schránky
stěžovatelů. Lhůta sedmi dnů určená Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku
tak počala běžet dne 4. 4. 2017 a uplynula dne 10. 4. 2017. Stěžovatelé však ve stanovené lhůtě
a ani do dnešního dne soudní poplatek nezaplatili, přičemž ani nepožádali soud o osvobození
od soudních poplatků.
[8] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[9] Podle §47 písm. c) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[10] Stěžovatelé byli řádně vyzváni k zaplacení soudního poplatku a poučeni o následcích,
které nastoupí v případě nezaplacení. Navzdory této výzvě a náležitému poučení však stěžovatelé
ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatili, proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační
stížnosti zastavil podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[11] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno,
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu